Má můj ručník!!

18

"Musíme jít," řekla Lily, když jsem ještě stále ležela v posteli a nehodlala se hýbat. Remus mi lhal a zatajoval mi to, že je vlkodlak. S tím jsem se nemohla smířit. Hrozně mě to štvalo a ničilo.

"Zítra, dnes mě nech ležet," odpověděla jsem a zachumlala se do deky. Nechtěla jsem ho vidět. Zničil si to sám. Měl mi to říct. Nesnáším Srabuse ještě více než před tím.

"Slib to," řekla a sedla si ke mně na postel. Hladila mě po zádech a mně znovu začaly stékat slzy o tvářích.

"Slibuji," přikývla jsem a ona odešla. Nemohla jsem se topit ve svých myšlenkách. Bylo to až příliš bolestivé, proto jsem zavřela oči a usnula.

...

"Musím s ní mluvit," uslyšela jsem Remusův hlas, když jsem ještě ten den večer scházela po schodech. Bylo už dost pozdě, ale já jsem nemohla jít spát s nevyřešenou záležitostí. Sice jsem prospala celý den, ale strašili mě noční můry. 

"Promluvíš si s ní zítra," odpověděla mu unaveně Lily, když jsem vešla. Remus, hned jak mě uviděl, ke mně šel a chtěl mě stisknout v náručí. I když jsme po tom moc toužila, nemohla jsem. Zakroutila jsem hlavou a od se sekl v pohybu.

"Je mi to líto. Vím, že jsi musela být vyděšená, ale neměla jsi nás sledovat. Chtěl jsem ti to říct," prohlásil a já jsem se na něj podívala skrz řasy svýma unavenýma očima. 

"Nebyla jsem vyděšená, spíš zklamaná," odpověděla jsem a zkřížila si ruce na hrudi. "Kdy jsi mi to chtěl říct? Za rok za dva?"

"Do konce roku," odpověděl a já jsem zakroutila hlavou. Takhle to dál nešlo. Já potřebovala prostor, který jsem si nemohla dopřát v jeho přítomnosti.

"Vrať mi můj ručník," řekla jsem pevným hlasem a dívala se na něj ledovýma očima.

"Můžeme to vyřešit, prosím, nedělej to," řekl zlomeným hlasem a podíval se na mě se slzami v očích. "Udělám všechno, co chceš, jen to nedělej."

"Neměl jsi mi lhát," odpověděla jsem pevným hlasem. Už to nešlo zastavit. "Potřebuju čas. Není to tím, že jsi vlkodlak. Je to tím, žes mi to neřekl. Žes mi nevěřil na tolik, abys mi řekl pravdu. To je jedno. Ten ručník dej Lily, já si jdu lehnout."

"Prosím," zakňučel a já jsem jen zakroutila hlavou. Už bych to dál nesnesla. Nedokázala jsem na něj být zlá.

"Promiň," odpověděla jsem a utekla nahoru.

Poslední díl je na světě. Doufám, že se těšíte na Epilog, který je zároveň Prolog k Dej mi jeden jediný důvod.

S Pozdravy IcePrincess

P.S.: Doufám, že se uvidíme u další povídky.