Pod pláštěm mlhy ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ

Kapitola 11. - Věštba

,,Á, Harry. To jsem moc rád, že jsi přišel. Jak se ti daří? Posaď se," usmál se široce Brumbál a ukázal na křeslo před svým stolem. Harrymu zlehka zrůžověly tváře, když si uvědomil, že tu měl sedět už před několika dny. Kdyby se jen nenapil lektvaru touhy...

,,Mám se dobře, pane. A co vy?" k jeho údivu se Brumbál zasmál. Dobromyslně.

,,Děkuji za optání, Harry, mám se velmi dobře. Se Severusem je všechno v pořádku?"

,,Nemělo by?" odpověděl Harry otázkou a ředitel se spokojeně usmál. V jeho modrých očích zářila úleva.

,,To jsem moc rád, Harry, že spolu vycházíte. Ale teď, bohužel, musíme opustit tato normální témata a přesuneme se k tomu, proč jsem si tě k sobě zavolal," starý muž si povzdechl a zadíval se na chlapce před sebou. ,,Věc se nám trochu komplikuje, protože jsi ještě stále trochu zmatený."

,,Trochu hodně," zahuhlal Harry a neustále klopil pohled na své tenisky.

,,Ano, ano, já vím," přikývl Brumbál zamyšleně a povzdechl si, ,,budu ti muset říci jen ty nejdůležitější věci. Velice mě překvapilo, Harry, když jsi mi naznačil, že mě nepoznáváš. Myslel jsem, že jsem ti za celý minulý rok ublížil až dost." Harry mlčel. Skutečně si to nepamatoval. Co si měl pamatovat? A proč si to nepamatuje? ,,Harry, jak se cítíš?"

,,Už jsem vám to přeci říkal, pane-"

,,Ne, ne, myslel jsem, jak se cítíš po psychické stránce. Po tom, co se stalo," vysvětlil tiše Brumbál a Harry ztuhnul. Srdce se mu sevřelo a hluboko v jeho nitru jej cosi zabolelo. Polil ho studený pot, dech se mu zadrhl v krku a pravidelný dech se změnil na přerývavý. Sirius.

,,Nechci o tom mluvit..." hlesl tiše Harry, protože se bál, že kdyby mluvil normálně, bylo by poznat, jak moc se mu třese hlas. ,,Prosím."

,,Dobrá, Harry. Pokud si o tom někdy budeš chtít popovídat, u mě máš dveře otevřené." To se nestane nikdy, pomyslel si Harry a díval se na své ruce, které pevně svíraly tmavé džíny. A Brumbál začal tiše vyprávět a Harry ho nepřerušoval. Mluvil o tom, že jakmile Harry dal profesoru Snapeovi zašifrovaný vzkaz, jak on jej rozluštil a stejně jako Harry se pokusil spojit se se Siriusem - tentokrát úspěšně. Pokračoval tím, že Krátura Harrymu mohl klidně lhát, protože nebyl jeho pán, jak celé měsíce tajně sloužil Siriusovým sestřenicím a podílel se tak na plánu dostat Harryho na Odbor záhad. Harry ho nechtěl poslouchat - nechtěl znova prožívat ten den, kdy Sirius umřel.

,,Musím ti ale říct ještě něco důležitějšího," přiznal Brumbál, když své vyprávění dokončil. ,,Věděl jsem už od té doby, co jsem tě předal tetě a strýčkovi, že ti to jednou říct musím. A pak, o deset let později, ses objevil v Bradavicích a společně se svými přáteli jsi čelil nebezpečí, které by většina dospělých sotva dokázala přežít. Pamatuji si to, jako by to bylo včera, když ses mě zeptal, proč se tě lord Voldemort jako miminko pokusil zabít. Proč si myslíš, že jsem ti neodpověděl?"

,,Nepochybně jste k tomu měl dobrý důvod," zašeptal zmatený Harry. Nevěděl, k čemu Brumbál míří, proč mu to říká.

Ředitel se smutně usmál. ,,Myslel jsem si, že jsi moc mladý. Bylo ti teprve jedenáct let... A pak přišel tvůj druhý rok a opět jsi čelil nebezpečí, docela sám. A pak jsme mluvili o tvé jizvě, tehdy stačil jen krůček k tomu, abych ti řekl všechno. Všechno, co ti nyní řeknu teď... Ale tehdy jsem tě opět nechal odejít, dvanáctiletého zakrvaveného chlapce, který nad Voldemortem znovu vyhrál." Brumbál se na chvíli odmlčel a Harry trpělivě čekal.

,,Vykročil jsi do třetího ročníku. Našel jsi Siriuse, zjistil jsi, kdo to je a zachránil ho. Nedokázal jsem ti to říci - zrovna jsi našel svého kmotra, kterému jsi věřil, že tě bude mít rád. Jak jsem ti mohl zkazit tu radost? Ale věděl jsem, že ten čas již brzy přijde...

Ale další rok jsi vyšel z bludiště, poté, co jsi viděl zemřít Cedrika Diggoryho a sám jsi o vlásek unikl smrti... A ani tehdy jsem ti to neřekl, i když jsem věděl, že když se Voldemort vrátil, musím to udělat co nejdříve. Ale až teď vím, že jsi byl připravený přijmout to, co jsem před tebou tajil, už dávno. Jen jsem se zkrátka nemohl donutit, abych ke všem těm věcem, kterými jsi prošel, přidal další břemeno - to nejtěžší."

,,Pořád tomu nerozumím."

,,Voldemort se tě pokusil zabít kvůli věštbě, která byla vyřčena krátce, než ses narodil. Znal ale jen část té věštby. Chtěl tě zabít, dokud jsi byl ještě nemluvně, věřil, že tak se toho, kdo měl moc ho porazit, zbaví navždy. Ale když se kletba obrátila proti němu, pochopil, že se zmýlil. A proto byl také od chvíle, kdy získal zpět své tělo, zvláště poté, co jsi mu loni utekl, odhodlán poslechnout si celou věštbu. To je ta zbraň, kterou od svého návratu tak vytrvale hledal - chtěl vědět, jak tě konečně zničí."

Brumbál si povzdechl a ukázal na myslánku, která ležela na stole. ,,Tu věštbu jsem tenkrát slyšel já. Vyřkla ji profesorka Trelawneyová. Chceš si ji poslechnout?"

,,Myslím, že musím," přikývl Harry a pozorně se díval na profesorčinu tvář.

,,Příchod toho, v jehož moci je porazit Pána všeho zla, se blíží... Narodí se těm, kteří se mu již třikrát postavili na samotném sklonku sedmého měsíce roku... A Pán zla ho poznamená jako sobě rovného, on však bude mít moc, jakou Pán zla nezná... Proto jeden z nich musí zemřít rukou druhého, neboť ani jeden nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu... Ten, v jehož moci je porazit Pána zla, se narodí, až sedmý měsíc bude umírat..."

,,Pane profesore?" ozval se po chvilce Harry. ,,Co to znamená?"

,,To znamená, že člověk, který může porazit Voldemorta, se narodil na konci sedmého měsíce roku těm, kteří se mu již třikrát postavili."

,,Takže to jsem já?"

,,Ano. Ale ty jsi to být nemusel," odvětil zamyšleně Brumbál, ,,Neville Longbottom se narodil den před tebou a jeho rodiče se Voldemortovi také třikrát postavili. Voldemort si ale vybral tebe. Poznamenal tě jako sobě rovného."

,,Proč se mě tedy ale pokusil zabít, když jsem byl ještě malý?" zeptal se ho Harry.

,,Zapomínáš, že Voldemort znal jen část té věštby, Harry. Nevěděl, že budeš mít moc, jakou on sám nemá."

,,Žádnou takovou moc nemám. Myslím," řekl rozpačitě Harry a usilovně přemýšlel nad tou věštbou.

,,Jsi schopen milovat, Harry," poznamenal tiše Brumbál, ,,šel jsi na pomoc Siriusovi, protože jsi ho miloval. Nakonec nezáleželo na tom, že jsi nedokázal uzavřít svou mysl. Tvé srdce tě zachránilo."

,,Dobře, ale konec té věštby... Znamená to, že buď musím zabít já jeho, nebo on mě?" ujistil se Harry a z představy, že by měl někoho zabít, se mu udělalo špatně.

,,Ano, Harry. Jen ty dokážeš Voldemorta zabít."

•••

A je tu zase pondělí😪
U nás už napadl první sníh😂❄o důvod víc, proč zůstat hezky doma😂😭
Už aby byly Vánoce🤗😍
Snad se vám kapitola líbila, je to převážně z knížky, no😊
-Milka❤