Pod pláštěm mlhy ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ

Kapitola 4. - Harry je při vědomí

Severus dokončil lektvar ještě včera večer, když se vrátil z ošetřovny. Pár minut před jedenáctou ranní přelil lektvar do jedné z průhledných lahviček a pečlivě ji uzavřel. Poté ji schoval do svého hábitu, načež opustil svůj kabinet a rozešel se k ošetřovně.

,,Dobré ráno, Severusi," pozdravil ho zvesela Brumbál, když se střetli u dveří.

,,Je skoro poledne," zamručel Severus, ale ředitel ho ignoroval a vešel na ošetřovnu, druhý muž mu byl v patách. U postele pacienta stála Poppy a zjišťovala chlapcův zdravotní stav.

,,Dobré ráno, Poppy," pozdravil Brumbál i ji, ,,jak se mu daří?"

Ošetřovatelka ale s povzdechem zakroutila hlavou. ,,Nic se nezměnilo."

,,Nu, není to sice zrovna pozitivní zpráva, ale také není negativní," pokrčil rameny ředitel a pousmál se. Snape protočil očima. Brumbál a jeho moudra, to mu teď ještě chybělo. ,,Severusi? Myslím, že můžete."

Černovlasý muž přikývnul a přešel blíž k posteli chlapce. Z kapsy hábitu vyndal lahvičku s lektvarem a odzátkoval ji. Cítil na sobě pohledy obou dvou, a tak jen pevně zatnul zuby a snažil se je ignorovat. Nebyl nervózní.

Trochu se k chlapci sklonil a jemně mu na rty přitiskl lahvičku. Harry je nevědomky pootevřel a lektvar mu stekl do krku. Severus mu druhou rukou trochu krk pohladil, aby ho donutil lék spolknout. Rychle ruku od chlapce zase odtáhl a čekal, zda se probudí.

Několik vteřin se nedělo vůbec nic a Severusovi bylo napjaté ticho velice nepříjemné. Pak se ale trochu uvolnil, když se Harryho víčka zachvěla a poté už mladík své zelené oči otevřel.

Chvíli zmateně mžoural kolem sebe, až Severusovi došlo, že nemá brýle. Měl je položené na nočním stolku, a tak je vzal a opatrně mu je nandal. V duchu se zamračeně ptal sám sebe, proč musí všechno dělat on.

,,Harry? Vnímáš nás?" ozval se Brumbál laskavým tónem a přisednul si k Harrymu na postel. Ten si sedl a na ředitele se nějakou dobu zmateně díval, jako by se snažil si vzpomenout, kdo to je. Severus si uvědomil, že náhle nedokáže od chlapcovy tváře odtrhnout pohled. ,,Poznáváš mě?"

,,Já..." zachraplal Harry a jednou rukou si promnul jizvu. Snape sebou lehce trhl a pravou rukou si sevřel levé předloktí. Pitomý zlozvyk. ,,Kde... kde to... jsem?"

,,Bradavická ošetřovna, Harry," pokračoval trpělivě Brumbál, ,,pamatuješ si, co se stalo na ministerstvu? Ty i tví spolužáci jste byli neuvěřitelně stateční."

V tu chvíli se Harry roztřásl, přitáhl si kolena k hrudi a objal je rukama. Hlasitě polknul a začal mrkat. ,,Siri... Sirius..." dostal ze svého staženého hrdla a rychle zavřel oči.

Hmm, možná tak zmatený zase chlapec nebude, pomyslel si Severus. Ale jak to, že nepoznal Brumbála, ale zato si vzpomněl na Blacka?

,,Odpočívej, Harry," Brumbál chlapce konejšivě pohladil po rameni a on roztřeseně přikývnul, ,,za posledních několik dní jsi toho zakusil až dost..."

Pak ředitel vstal a gestem vyzval Snapea, aby ho následoval. Jakmile vstal i on, mladík na něj upřel své zářivé oči, ve kterých se zračila zmatenost a zoufalost. Severuse to zarazilo. Chlapec se na něj nikdy takhle nedíval.

,,Je zmatený. Velmi zmatený," sdělil mu tichým hlasem Brumbál, když odstoupili stranou a nechali Poppy, aby dělala svou práci, ,,na Siriuse si vzpomněl jen proto, že vzpomínku na jeho smrt využil Pán zla k mučení Harryho."

Teď už lektvarista chápavě přikývnul. Nepochybně je Blackova smrt pro Harryho velmi špatnou a bolestivou vzpomínkou.

,,Bude to těžké," povzdechl si Brumbál a zadíval se muži do černých očí, ,,doufám, že od vás mohu očekávat pomoc?"

,,Mám mu snad dělat chůvu?" zavrčel Severus a Brumbál se usmál.

,,Něco takového," řekl pobaveně, ,,ne, Harry se potřebuje uzdravit a potřebuje někoho, kdo mu bude pomáhat."

,,Weasley a Grangerová," odsekl hned Snape a nedíval se teď ani na ležícího chlapce, ani na ředitele. ,,Lupin. Weasleyovi."

Starý muž ale jen zavrtěl hlavou. ,,Zapomněl jste na to, co jsem vám před pár dny říkal? Ten chlapec potřebuje projít nitrobranou, aby se Voldemortovi dokázal ubránit. Vy mu musíte pomoci, Severusi."

,,Navzájem se nemůžeme vystát," odvětil nepříjemným tónem, ,,chcete mě připravit o dva měsíce volna, kdy budu moct Pottera vypustit z hlavy? Och, i když se nepochybně objeví nejednou na titulní straně v Denním Věštci!"

,,Sám jste Harryho teď viděl," zamračil se Brumbál, ,,ten chlapec je zmatený, skoro nic si nepamatuje." Jak by taky mohl, když nemá vzpomínky, pomyslel si Severus. ,,Bude se chovat jinak než předtím. Jsem si jistý, že jeho přítomnost dokážete snést."

Snape tiše zasténal. Co pro Merlina udělal tak strašného, že se o Pottera musí starat on? Ale moc dobře věděl, že nemá cenu se s ředitelem hádat, tak jen podrážděně zavrčel a neochotně přikývnul. Brumbál se spokojeně usmál.

,,Výborně. Teď, když jsme si to vyjasnili, se zase můžeme vrátit k Harrymu - pokud tedy nespí." Ale Harry nespal. Tupě zíral na bílý strop a když oba muži přešli k jeho posteli, zvedl hlavu. ,,Jsi v pořádku, Harry?"

,,Ne. Tedy ano. Vlastně... nevím, pane-" náhle zaváhal a snažil se přijít na jméno. Severus si to vyložil tak, že jistojistě nemá na Brumbála špatné vzpomínky.

Ředitel se shovívavě usmál a sedl si opět k Harrymu na postel, Snape se mlčky posadil na židli. ,,Jsem Albus Brumbál, Harry. Ředitel bradavické školy, na které studuješ."

Pak Harry zlehka přikývnul a promnul si čelo. ,,Och, ano... profesor... Brumbál."

,,Správně, Harry," kývnul pochvalně ředitel a zadíval se na profesora lektvarů. ,,Víš, kdo je tohle, Harry?"

Samozřejmě že to bude vědět. Pět let strávil tím, že svého studenta na lektvarech urážel, co to šlo. Harry na něj měl jen špatné vzpomínky. Proto ho velice překvapilo, když Harry po chvilce zkoumání Severusovy tváře zavrtěl hlavou.

,,Profesor Severus Snape, Harry. Učil tě lektvary," napověděl mu Brumbál a chlapec opět přikývnul, ačkoliv se nezdálo, že by si nějak vzpomněl. ,,Profesor Snape se o tebe postará, souhlasíš, Harry?" černovlasý muž si odfrkl a protočil očima. No jistě, to tak. ,,Naučí tě nitrobranu a pomůže ti."

,,Mhmm," zahuhlal Harry souhlasně, ačkoliv si nebyl jistý, co slovo nitrobrana vlastně znamená. Znovu si protřel čelo, protože ho z toho přemýšlení rozbolela hlava. ,,Jsem... myslím, že jsem... unavený."

Myslíte, nebo to víte, Pottere? neodpustil si alespoň v duchu Snape jízlivou poznámku. Prospal několik dnů, vážně je unavený? Ale ředitel přikývl na souhlas a zvedl se.

,,Samozřejmě, Harry. Musíš odpočívat a nabrat síly. Za pár hodin ti bude lépe," když mladík přikývnul, pohodlně se zavrtal pod deku a zavřel oči. Brumbál se teď otočil na Snapea a tichým hlasem se ho zeptal: ,,Zůstanete tu s ním, kdyby se něco dělo? Musím vyřídit ještě několik věcí." Snape odevzdaně přikývl a Brumbál odešel.

Chlapec už možná usnul - a Severus si při pohledu na něj všiml, že si nesundal brýle. Nahnul se k němu a opatrně mu je sundal. Musel se ušklíbnout. Doufal, že se tohle nestane pravidlem.

•••

Mám pocit, že všechno uspěchávám. Ale já prostě k životu potřebuju nějaké ty Snarry momenty:DD
Snad se vám zmatený Harry a kapitola líbila😀💞
-Milka💘