Pod pláštěm mlhy ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ

Kapitola 9. - Účinky jednoho nesprávného lektvaru

Brumbál, Harry a Severus večeřeli v podivně tiché Velké síni. Pomona Prýtová, která s nimi nevečeřela, pracovala ve svých sklenících. Společnost jim tedy dělali jen duchové.

Harry sedící u nebelvírského stolu se trochu nimral v jídle a každou chvíli si povzdechl. Ani Skoro bezhlavý Nick ho nedokázal přemluvit k normálnímu hovoru, a tak o chvíli později důstojně odlétl. Severus chlapce zamračeně pozoroval. Ve svém úkolu zatím nijak nepostoupil.

Náhle se Harry zvedl ze svého místa a přesedl si k mrzimorskému stolu. Nevzal si s sebou svůj talíř s jídlem, prostě počkal, jestli se u mrzimorského stolu něco objeví.

A objevilo.

Po chvilce si Harry přesednul k havraspárskému a nakonec ke zmijozelskému, u kterého zůstal sedět o trochu déle než u dvou předchozích. Severus ho překvapeně pozoroval a Brumbál se vesele usmíval.

Po chvilce se Snape, který už dojedl, zvedl a kráčel ke zmijozelskému stolu, u kterého jedl Harry. Zastavil se u chlapce a odkašlal si.

Harry s úsměvem zvedl hlavu. ,,Ano, pane?"

,,Už jste dojedl?"

,,Jasně," Harry si olízl rty od čokoládového pudinku a zvedl se. Severus ho upřeně se stisknutými rty pozoroval. Pak se oba dva vydali ke sklepení.

,,Nechcete si zahrát šachy, pane? Já se tu vážně nudím," vzdychl si Harry a sedl si na pohovku. Severus zůstal stát a mlčel.

Pak se konečně ozval: ,,Proč jste chodil od jednoho stolu k druhému?"

Harry se usmál. ,,Nestihl jsem si sednout k tomu profesorskému," když spatřil Snapeův zlehka zamračený pohled, povzdechl si a pokračoval, ,,vlastně jen tak. Chtěl jsem si vyzkoušet, jaké to je sedět u ostatních stolů. A u toho zmijozelského jsem seděl déle proto, že jsem měl jít do Zmijozelu," přiznal mu a pak se zarazil, ,,eee, to jste neslyšel."

Harry měl jít do Zmijozelu? Severus jen tak tak skryl překvapení pod svou kamennou masku. Chtěl něco říct, ale Harry ho přerušil: ,,Nechcete si tedy zahrát šachy?"

,,Musím za panem ředitelem," řekl mu a přešel ke krbu. Když uslyšel Harryho povzdech, otočil se a dodal: ,,Až se vrátím, tak si je zahrajeme." A Harryho úsměv měl před očima celou dobu, co byl u ředitele.

•👨‍❤️‍👨•

Harry se nudil. Po pár minutách vstal z pohovky a začal hledat šachovnici a figurky. Samozřejmě je našel na poličce u knih, takže šachovnici rozložil a postavil na ni bílé a černé figurky. Rozhodl se zatím hrát sám se sebou, takže za bílé hrál on a za černé také on, ale snažil se uvažovat jako Snape.

Když byl tak v polovině nudné hry, začala ho nepříjemně pálit jizva a rozbolela ho hlava. Říkal si, že když si vezme lektvar proti bolesti, nic se nestane. Vstal tedy z křesla a přešel ke skříňce s lektvary. K jeho smůle ale lahvičky neměly třeba štítky s názvy, protože Snape určitě nepředpokládal, že by se v jeho pokojích objevil nějaký student, a když už nějaký, tak alespoň takový, který by dokázal poznat lektvary. Harry si řekl, že to riskne, a hmátl po prvním lektvaru, jenž byl černý jako noc a vůbec nevypadal jako lektvar na utlumení bolesti.

Říkal si, že takový lektvar by mohl mít příjemnou barvu i vůni. Jakmile držel v ruce lahvičku se světlounce růžovým obsahem a velmi lákavou vůní, říkal si, že to musel být on. Odzátkoval lahvičku a trochu si loknul. Pak ji zazátkoval a zase si sedl a zavřel oči.

Účinky se dostavily o chvíli později, ale ne takové, jaké by měly. Harry oči rychle otevřel a ucítil ještě větší bolest než předtím. Zároveň si ale uvědomil, že jeho košile je tak lehká a příjemná na dotek, a tak se začal mazlit s jejími rukávy.