Pod pláštěm mlhy ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ

Kapitola 21. - Jenom sen?

Harry seděl schovaný za křovím v zahradě plné trpaslíků a roztržitě trhal malé trsy trávy. Byl celý rozrušený a neustále se vracel ke svému snu. Byl Voldemortem. Choval se stejně krutě jako on. A tak moc se bál, že je mu v několika věcech víc a víc podobný.

Určitě bude v pořádku, třeba to byl jen hloupý sen a já jenom zbytečně jančím, snažil se se v duchu uklidnit. Ale přece by to nebylo tak živé...

Ne, nemohl tu jen tak sedět na zadku a čekat, až se Ronův taťka vrátí. To prostě nešlo. Co když se do Malfoy manoru nedostanou včas, pokud tam Snape opravdu je? Co když pan Weasley nestihne vylíčit Brumbálovi, co Harry viděl? A co když se stane něco i jim?

Harry si zoufale vložil hlavu do dlaní. Co jen má dělat? Je možné, že je všechno v pořádku. Může to být jen další Voldemortův trik, jak Harryho najít a zabít. Co když to dopadne stejně jako na konci června? Ale co když se to doopravdy děje...

,,Sakra," zaklel tiše a vjel si rukama do vlasů, za které bezmocně zatahal. Jak to má asi zjistit? Jak má rozeznat pravdu od přeludu?

,,Harry! Díky Merlinovi, už jsme se báli, že ses vydal do Malfoy manoru na vlastní pěst," Harry leknutím nadskočil, když se za ním ozval úlevný Ronův hlas. Zrzek mu položil ruku na rameno a stiskl ho. ,,No tak, kámo. Bude to v pohodě. Snape by si to sice zasloužil, ale... jo, jo, já vím, je v řádu a dost riskuje... ale je to hajzl..."

,,Díky, Rone," zamumlal Harry upíraje oči na vycházející slunce. To mu ty prázdniny u Weasleyových nezačínají zrovna slibně.

,,Za nic, kámo," poplácal ho po rameni.

,,Vrátil se už tvůj taťka?"

Ron zavrtěl hlavou. ,,Ještě ne, ale dlouho pryč není. Než to Brumbálovi vylíčí... než se dostal do hradu... pojď, mamka už udělala snídani. Určitě už brzy taťka dá vědět, jak se situace má."

Harry přikývl, protože nevěděl, co by měl odpovědět, a vlastně ani mluvit nechtěl. Společně se vydali zahradou k domu a vešli dovnitř. Z kuchyně se linula lahodná vůně opékané slaniny a čerstvě opečených toustů a hladový Ron si nedočkavě olízl rty. ,,Tak pojď."

,,Harry, díky Merlinovi," chlapec se musel usmát a posadil se ke stolu. Molly okamžitě odlevitovala na stůl talíře se slaninou, vejci, tousty a sklenice s pomerančovým džusem a hrnečky s čajem. ,,Jen jez, drahoušku. Arthur už se určitě brzy ozve, neboj se. A jestliže je profesor Snape opravdu v nebezpečí, schůze se přesune okamžitě na dnešek. Bude v pořádku."

,,Schůze?" pozvedl obočí Harry a zakousl se do toustu. Ron, který se už cpal a stihl do sebe naházet skoro celý toust a několik kusů slaniny, potlačil touhu protočit oči a raději si pusu zacpal kusem smaženého vejce, aby nemusel odpovídat na jeho otázku.

,,Ano, Harry," přikývla trpělivě Molly a posadila se k nim, ,,schůze Fénixova řádu-"

,,Ach, no jistě!" svitlo už chlapci a on se zaraženě zadíval na obsah své sklenice. V duchu si zanadával, že byl tak neopatrný a vzpomínky rozbil.

,,-konají se mezitím u nás v Doupěti, protože Brumbál se domnívá, že to na Grimmauldově náměstí není prozatím bezpečné. Nejsem ten správný člověk, který by ti to měl vysvětlit, proč se věci tak mají, ale je možnost, že dům připadne Bellatrix Lestrangeové. Nebo tobě."

,,Cože?!" vykřikl Harry a málem rozmáčkl sklenici. ,,Té... té... té odporné mrše by měl připadnout Siriusův dům?! To nejde! To nemůže - prostě ne-"

,,Harry, drahoušku, ještě nic není ztraceno," chlácholila ho Molly, ,,pozítří se koná schůze a profesor Brumbál si o tom s tebou promluví. Teď se najez a pak uvidíme, jestli už se ozve Arthur."

•👨‍❤️‍👨•

Ačkoliv bylo brzké ráno, starý kouzelník s šedivými vlasy a vousy už seděl za stolem a zamyšleně se probíral několika knihami. Spousta ředitelů a ředitelek doopravdy spala a i fénix odpočíval.

Po chvilce se ozvalo tiché zaklepání a ředitel překvapeně vyzval dotyčného, aby vešel dál. Když dovnitř vešel pan Weasley, zatvářil se starostlivě. ,,Arthure, co tady děláte takhle brzy po ránu? Je všechno v pořádku?"

,,Nejsem si jistý, Albusi," odpověděl mu pan Weasley a sundal si brýle. Začal si je nervózně čistit. ,,Harry měl nejspíš nějaké vidění. Šlo o Severuse."

Brumbál zbledl a rychle vstal ze svého místa. Myslel, že včera večer nebyl Snape zavolán. ,,Co v něm viděl, Arthure?"

,,Říkal, že Severuse Vy-víte-kdo mučil. Nejspíš ho chtěl zabít. Prý zjistil něco, co se mu nelíbilo, ale Harry nemá tušení, co by to mohlo být."

,,Dobrá," Brumbál obešel svůj stůl a klekl si před krb. Vzal do ruky šedý prášek a dodal: ,,Nejdříve se s ním pokusím spojit ve sklepení. Mohlo jít jenom o sen, který neměl žádnou váhu. Nebo návnada, podobná jako tehdy v červnu. Pokud Severus nebude u sebe, rozhodneme, co dál a svoláme řád..." vhodil prášek do plamenů. ,,Bradavické sklepení," strčil do krbu hlavu.

Rozhlédl se po potemnělé místnosti a s úlevou si všiml, že u pohovky září lehké světlo. Seděl tam unavený Severus a pročítal svitky pergamenu. ,,Severusi, díky Merlinovi."

,,Brumbále?!" Snape se rychle otočil a protřel si oči. Byl bledý, nevyspalý a očividně překvapený. Ředitel se úlevně usmál. ,,Stalo se něco? Co tady děláte?" Snad se Harrymu něco nestalo?

,,Harry měl prý vidění," Snape se rychle zvedl, ale Brumbál pokračoval, ,,ale očividně to byl jenom obyčejný sen."

,,O čem to mluvíte?"

,,Harrymu se zdál sen. O vás. Mučil vás Voldemort a chtěl vás zabít. Harrymu to nejspíše připadalo až moc živé a Arthur mě o tom raději informoval. Jinak je všechno v pořádku. A Severusi," dodal, než se chystal se zase vrátit do ředitelny, ,,informujte mě, prosím, pokaždé o tom, že vás Voldemort volá. A jděte si lehnout." Zmizel a nechal tam Snapea jen tak stát.

Pak se černovlasý muž úlevně posadil zpět a promnul si spánky. Ještěže tak. Už se bál, že ten nebelvírský pitomec zase do něčeho bez rozmyslu skočil.

,,Tak co?" zeptal se Arthur s obavami, když se Brumbál zvedl. Starý muž se k němu otočil a usmál se, což pan Weasley pochopil jako dobré znamení.

,,Všechno je v pořádku."

•••

Eejjjj, připadám si jak Voldy, taky Harryho trollím:DD
Doufám, že jste rádi a že se vám kapitola líbila^^
-Milka❤