Pod pláštěm mlhy ✔ | ˢⁿᵃʳʳʸ

Kapitola 3. - Vše se točí zase kolem Pottera

Uplynulo už několik dní od Snapeova posledního rozhovoru s Brumbálem. Severus se poněkud znepokojeně chystal na lektvar procitnutí. Musel se připravovat - samozřejmě velmi pečlivě - sice krátkou dobu, ale problém byl v tom, že neměl všechny přísady, které byly potřeba. Musel ještě zůstat ve škole, proto si přísady nemohl vyzvednout v Londýně. Během večerů se také snažil uložit Harryho vzpomínky do lahviček, ale bylo to obtížnější, než čekal. Chlapec samozřejmě nemohl spolupracovat a Severus doslova tahal Harryho vzpomínky z jeho mysli naprosto náhodně.

Nastal konec školního roku a Harry se stále neprobouzel. Severus by lhal, kdyby tvrdil, že mu to nedělá starosti. Doufal totiž, že Potter už dávno bude probuzený a bude pyšně kráčet mezi studenty, kteří mu budou skládat nekonečný obdiv.

Toho rána před odjezdem studentů zašel na ošetřovnu, aby požádal madame Pomfreyovou o seznam lektvarů, jež bude muset přes prázdniny připravit. Nebyl ani trochu překvapený, když u postele bezvládného chlapce spatřil bledého Weasleyho a Grangerovou, která si očividně dělala velké starosti.

,,Weasley, Grangerová, za půl hodiny vám odjíždí vlak do Londýna. Co tady ještě děláte?" zavrčel na ně nepříjemným hlasem, jak to měl ve zvyku. Přes Weasleyho tvář přeběhl nenávistný stín a rychle se zvedl ze židle.

,,Nemůžeme tu Harryho nechat!" štěkl rozhořčeně. Snape se ušklíbl. Jak dojemné.

Hermiona ale položila zrzavému chlapci ruku na rameno. ,,Prosím, pane," ozvala se tiše, ,,proč se Harry stále ještě neprobral?"

,,Nestrkejte svůj zvědavý nos do věcí, do kterých vám nic není, Grangerová." Tohle Weasleyho zřejmě popudilo ještě víc, protože se snažil od Hermiony odtrhnout.

,,Je to náš nejlepší kamarád!"

,,Tak se tedy smiřte s myšlenkou, že domů pojedete bez svého milovaného Pottera!" štěkl na něj a vtom ze své kanceláře vyšla madame Pomfreyová. Všechny tři přejela pohledem a zamračila se.

,,Co vy dva tady ještě děláte?" zeptala se jich a založila si ruce na hrudi. ,,Panu Potterovi teď nemůžete nijak pomoci a jestli tu ještě budete stát jako solné sloupy, ujede vám vlak do Londýna!" Hermiona a Ron na bradavickou ošetřovatelku jen překvapeně zírali. Proč zněla tak rozčileně?

,,Samozřejmě, madame Pomfreyová," špitla Hermiona a před odchodem políbila Harryho na čelo. Pak Rona vzala za ruku a společně vyšli z ošetřovny pryč, přičemž je Severus propaloval zamračeným pohledem. Poppy si povzdechla a obrátila se na černovlasého muže. ,,Něco se děje, Severusi?"

,,Ne, nic, jen jsem tě přišel požádat o seznam lektvarů, které mám přes prázdniny připravit," odpověděl jí a když přikývla a odběhla pro seznam, zkrátka se musel na Harryho podívat.

Vypadal skoro stejně jako tu první noc, kterou na ošetřovně strávil. Harry byl stále tak mrtvolně bledý, až to vypadalo, jako by ležel na smrtelné posteli.

,,Jak je na tom?" kývl směrem k Harrymu, když se ošetřovatelka vrátila se seznamem v ruce. Překvapeně nadzvedla obočí, jako by nemohla uvěřit tomu, že se právě on ptá na Harryho zdraví.

,,Stav se nezhoršuje, ale ani nezlepšuje," odpověděla mu a povzdechla si. Snape lehce kývl hlavou.

,,Bude tu přes prázdniny?"

,,Bude tu tak dlouho, dokud se neprobere a dokud bude Albus trvat na tom, aby tu zůstal," odpověděla mu Poppy. ,,Chudák chlapec. Budeš mu dnes odebírat vzpomínky?"

Opět přikývl. Při pohledu na chlapce se ptal sám sebe, jestli všechno jejich úsilí bude k něčemu dobré, nebo se objeví nějaká trhlina v plánu.

•👨‍❤️‍👨•

Později toho dne večer Severus opustil svůj kabinet lektvarů a vydal se poklidnými a tichými chodbami hradu směrem na ošetřovnu. Odpoledne si už konečně mohl udělat ,,výlet" do Londýna, aby dokoupil všechny přísady do lektvarů, které mu chyběly.

Celkem ho překvapilo, když u Harryho postele našel ředitele, jak u něj poklidně sedí a dívá se na jeho bledou tvář.

,,Stalo se snad něco?" zeptal se ho místo pozdravu, když přistoupil blíž k nim. Ředitel se k němu pootočil, usmál se a zavrtěl hlavou.

,,Všechno je v naprostém pořádku," odpověděl mu a zase se zadíval na Harryho klidnou tvář. Snape si k chlapci sedl z druhé strany. Teprve teď si všiml, že na stole vedle postele jsou položeny průhledné lahvičky se stříbrnými vlákny uvnitř. Tázavě se na Brumbála podíval.

,,Přišel jsem vám trochu pomoci." vysvětlil, ,,myslím, že teď už stačí dovařit lektvar a zkusit, jestli se Harry probere."

,,Už takhle brzy?" podivil se Snape. ,,Nevzali jsme mu těch vzpomínek trochu málo?" Ředitel si povzdechl a porovnal si půlměsícové brýle na svém křivém nose.

,,Už mu nemůžeme vzít další vzpomínky. Nejde to, lord Voldemort už zřejmě přišel na to, co děláme. Až bude Harry při vědomí, můžeme se pokusit zbavit se zbytku jeho zamlžených vzpomínek. Myslím, že těm už nebudeme moci pomoct."

,,Ach tak..." protáhl tiše Snape. Pochopil. No, co se s tím dá dělat. Až se ten kluk vzbudí, nejspíše nebude nadšený z toho, že mu nějaké vzpomínky chybí.

Ale bude vůbec schopen si to uvědomit?

,,Pokročil jste nějak s tím lektvarem?" zeptal se ho potichu ředitel, jako by se snad bál, že kdyby mluvil hlasitěji, chlapce by probudil. Ten se ale ještě ani jednou nepohnul a Severus se v duchu ptal sám sebe, zda mu Poppy dala bezesný spánek a nebo to Temného pána na chvíli přestalo bavit.

,,Hmm, dnes jsem dokoupil potřebné přísady. Není toho hodně, lektvar se vaří rychle. Počítal jsem s tím, že se pokusím mu uložit ještě pár vzpomínek a pak se vrátím do sklepení lektvar dokončit," zadíval se na hodiny, ,,mám ještě půl hodiny čas."

,,Takže zítra už ho budeme moci Harrymu dát?" ujišťoval se spokojeně Brumbál a Snape stroze přikývl. ,,Výborně. Bude nepochybně zmatený, když jsou jeho vzpomínky zahaleny v mlze a ostatní jsou odebrány."

Alespoň nemá přeplněnou mysl, pomyslel si jízlivě Snape.

,,Možná se bude chovat jako někdo jiný. Přeci jenom, přijít o vzpomínky není nic pěkného. Zvlášť když mu Voldemort vytvořil ještě nějaké navíc," ředitel si povzdechl a poté se přísně podíval na černovlasého muže, ,,upřímně doufám, Severusi, že nebudete toho chlapce ponižovat, jak máte ve zvyku. Harry bude slabý a zmatený. Na jeho bedra je navíc vložena velká zodpovědnost."

,,Kdy mu mám dát lektvar vypít?" zeptal se ho nabručeně Snape a raději jeho předchozí řeč ignoroval.

,,Před polednem by to bylo ideální," pokýval hlavou Brumbál, ,,v jedenáct, Severusi. Budu tady také, potřebuji zjistit, v jakém je stavu. A jakmile na tom bude dobře, musím si s ním okamžitě promluvit," Severusovo obočí tázavě vylétlo nahoru, avšak ředitel jen zavrtěl hlavou, ,,to je, Severusi, mezi Harrym a mnou. Děkuji vám, že jste tomu chlapci pomohl. Dobrou noc."