MY Demon Soul [Discontinued]

6. Kapitola - Zakázaná věc

POV neznáme osoby

„Stefane!!" zakřičel jsem tak, že se musela budova otřásat. „Ano Pane? Co to bude tentokrát?"...

...

„Ano pane? Co to bude tentokrát?" otázal se mě Stefan. „Stefane, nemáš nějakou knihu našeho původu?" zeptal jsem se. „No nějakých pár set jich tu bude. Ale pokud si pamatuji, ty jsi tu byl naposledy někdy v roce 1965 a to jsi hledal důvod, proč jsi tak vážený u ostatních tvého druhu." Odmlčel se. „Tak jaký byl tvůj záměr navštívit mou knihovnu dnes?" zeptal se mě narovinu. „No-o. Je tu jedna dívka..." skočil mi do řeči. „Stejně si TY s TVÝM postavením nemůžeš vybírat..." řekl znuděně. „Stefane!! Ale o to jde! Otec se o ní zmínil, ale neřekl mi víc než její jméno!" vykřikl jsem. „Takže chápu-li správně, tak tvůj otec chce, aby sis ji vzal, ale ty o ní nic nevíš?" řekl zaskočeně. „Ano, ale není ani člověk ani jako my a ani jako oni." Sdělil jsem mu svůj názor.

Ano je pravda, že za těch pár set let co žiji, mě otec ani jednou nechtěl oženit. Ano, chodil jsem do pár středních škol a měl jsem holky, ale jen na jednu noc maximálně dvě. Nikdy jsem se však na žádné střední s nikým moc nebavil. Po čase by bylo divné, že nestárnu. Radši jsem mlčel a dělal, to co každý jiný středoškolák v mém věku. ‚Mě učivo nezajímá.' Na holky jsem byl něco jako magnet. Protože každý kdo je jako já, je neodolatelný pro lidskou rasu.

U mého druhu jsem velmi znám, ale nikdo neví, jak vypadám, takže je celkem sranda jít po trhu a různě způsobovat povyk. Kromě rodiny a služebnictva a pár dalších lidí neví, jak vypadám doopravdy. „A ještě k tomu jsem si všiml, že kreslila jednoho z nás!" řekl jsem, ale hned na to pokračoval. „Má černého vlka pověšeného nad postelí. Shodou okolností vím, kdo to je." Dořekl jsem nezaujatě a dělal jsem, že si prohlížím své velmi zajímavé prsty. Koukal na mě pohledem ‚Děláš si srandu, že jo?'. Na jeho nevyřčenou otázku jsem odpověděl. „Ne, srandu si vážně nedělám, je to můj nejbližší přítel.". „ Měl by si otestovat jeho loajalitu, ale teď mi popiš tu dívku." Řekl. „Kvůli tomu jsi sem přišel ne?" Dodal. Poté co jsem ji popsal i jaké z ní mám pocity, začal mumlat něco ve smyslu, že toto by znamenalo možná jednu věc. „Co? Co by to znamenalo??" byl jsem netrpěliví. „Ale to-to nelze!" mumlal si spíše pro sebe. „Co nelze?!?" vykřikl jsem naštvaně.

Neměl jsem nejmenší tušení, o čem to blábolil. Ihned se mi ztratil v knihovnách. Vyzná se tu za ta léta moc dobře, a přesně ví, co, kde, v které polici leží. Zbývalo mi jediné. A to sednout si ke stolu a jen čekat, než se uráčí dojít. Po nějakých 5 minutách strávených v tomto bludišti vyšel. V rukách dřímal knihu a rychle ji pročítal. Nevěděl jsem, co hledal, a tak jsem mu nemohl pomoct. Ta kniha by mohla mít něco okolo 700 stran, typoval jsem z nudy.

...

Po asi tak půl hodině to našel. „Čti." Řekl. Rychle jsem to pročetl.

„Takže to ona rozhodně o našem životě. A navíc... Počkat! Cože!? Kdo by to udělal?!?" vyřkl jsem vyděšeně.

___

Hello guyz :D jsem zase tu s další, trochu kratší, kapitolkou :) tohle je pokračování k té čtvrté kapitole, jak jste asi pochopili :D zachvíli tu je škola, je tu někdo kdo se těší? :D pište pište :D hodně štěstí do dalšího ročníku :)

Vaše SexyDeathGirl