MY Demon Soul [Discontinued]

22. Kapitola - Pizza

Popelka's Point Of View

„Tak jak to šlo?" „Mám to.." Usměje se na něj zářivě.

...

„Máš ještě sílu pokračovat, anebo si dáme pauzu na oběd a budeme pokračovat odpoledne?" zajímal se Damon. Jo, ačkoliv jsem skoro nic nedělala, cítila jsem se vyčerpaně. Teď nemyslím fyzicky, jako spíš psychicky. Proto jsem zvolila druhou možnost. „Teďka se stavíme někam na oběd a pak uvidíme." Prohodím a vstanu a pak se vydáme zpět k domu, však než k němu stihneme dojít, zachytí mi ruku. „Proč chodit, když nás můžu vzít stíny?" nabídl. Na to, abych mu odporovala a řekla, že se bojím, jsem neměla dostatek síly a dokonce jsem se přistihla při tom, jak kývu hlavou v souhlasu.

Mrkla jsem a už jsem stála, počkat, kde to jsme? Ani jsem si neuvědomila, že jsem se zeptala nahlas, dokud mi neopověděl Damon. „Jsme ve světě stínů." Porozhlédnu se a zjistím, že je to svět téměř stejný, až na malý fakt, že je tu vše šedé a bez barev, kromě nás dvou. Nadechuju se, abych se zeptala, proč tu nejsou barvy, ale Damon už jako správný průvodce vysvětluje. „Svět stínů je stejný jako ten reálný s rozdílem, že ve stínu nejsou barvy. My je máme, neboť nepatříme sem, jsme jen návštěvníci. Vlastně momentálně jsme v reálném světě zmizeli, stali se z nás stíny, kterými se můžeme pohybovat. Vlastně se můžeš přenést kamkoliv na světě, kde je stín a tam se zhmotnit, takže kdybys chtěla být třeba v Paříži, tak můžeš klidně stát pod Eiffelovou věží, anebo v Londýně u BigBenu. Chápeš ne? Kdekoliv je stín, tak můžeš být, ale i se zhmotnit." Praví a já jej se zájmem poslouchám a kývu hlavou, že chápu.

Rozhlédnu se okolo a zjistím, že stojíme pod stromem před malou, ale velmi oblíbenou pizzérií v našem městě. To mě ale už za ruku táhne Damon dovnitř, já však prudce zabrzdím. „Jak si můžeš být tak jistý, že já mám chuť na pizzu?" zašklebím se na něj, načež se mi dostane odpovědi. „Myslela jsi na ni, když jsem ti to vysvětloval, vlastně to ty jsi nás sem přenesla." Uvede vše na pravou míru a já si uvědomím, že jsem na ni opravdu myslela. „Ale, jak? Jak jsem nás sem dostala?" nechápu. „Stín tě přenese kamkoliv ty chceš a ty jsi sem chtěla, já tohle město vlastně skoro neznám." Přizná se s lehkým úsměvem. Přikývnu, že ho chápu a pak se rozejdu směrem dovnitř pizzérie.

Uvnitř je klidná a pohodová nálada, ačkoliv se to tu jen zákazníky hemží, přesto se všichni obsluhující s úsměvem starají o své hosty. Hned se vydám k jednomu z volných stolů a to už k nám míří servírka. Pozdravíme ji a ona nám pozdrav opětuje a dá nám lístky s nabídkou pizz a otázkou, co chceme k pití. Já si dám jahodový džus zředěný s vodou a Dam k mému údivu si objedná jen perlivou vodu. „Je to tu pěkné." Řekne Damon směrem ke mně a zářivě se u toho usměje, poté co servírka odejde. „Jo, takové..." odmlčím se, protože hledám slova, za to mě Damon doplní. „...uvolněné, přátelské." Přikývnu. „Vlastně, odkud jsi?" Zeptám se ho zvědavě, protože o něm nevím zhola nic kromě toho, že je ‚padlý anděl', jak to zmínil Dimidium. Dimidium. Kam vlastně zmizel? Uvědomím si, ale to mě z myšlenek vytrhne Damon, který se nadechoval, že odpoví, ale přerušila jej ona servírka, která se ptá, jakou si tedy objednáme. „Já si dám hawaii." Řeknu svou objednávku, protože Dam slušně odmítl, že si nedá. Ona přikývne a znovu zmizí. „Počkat! Tobě chutná pizza s ananasem?!" Zeptá se znechuceně Damon. „Jo, je to skvělý!" Obhajuju se. „Nedělej si srandu! Vždyť... Pizza se vším všudy a ty to chceš kazit ananasem? Vážně zvrácené!" Odporuje mi. „Ale jdi ty! Vsadím se, že jsi ji ani nejedl!" Zavrtím hlavou. „Máš pravdu, protože už jen z té představy mi není po chuti." Trvá na svém. „Ochutnáš ji, povinně a bez podmíněčně." Prohlásím, čímž ukončím konverzaci na několik minut, kdy se navzájem vraždíme pohledy a zastrašujeme toho druhého, aby neodporoval.

Nakonec stejně rozhodne Damon. „Dobře, když mi dáš pusu, tak ji zkusím." Udělá kompromis, načež já nakrabatím čelo, ale přikývnu. Nakloníme se k sobě a Dam mi ukradne polibek, jestli se tomu tak dalo říkat. Skoro se ani nedotkneme rty, byl to jen motýlí dotek, přesto však, když se odtáhne, cítím, jak mi brní rty. Jen se na mě křivě pousměje, když si nevědomky přejedu prstem do dolním rtu. Ani jsem si nevšimla, že mi pizzu už donesly. Na poslední chvíli poděkuju a pustím se do ní a přitom dám prvně kousnout Damovi ze svého prvního kousku. Jen se zašklebí, ale zkusí to. Ksichtí se na mě celou dobu, co jí překusuje a nakonec prohlásí, že stejně si trvá na svém, že mu nechutná.

Když dojím, tak za mě zaplatí, přesto, že jsme si o tom udělali výměnu názorů, tak ji vyhrál. Znovu jsme se přesunuli do villi, kde jsme se dohodli na tom, co budeme dělat dál.

____

Hello guzz! :D Vítám vás zpět u další kapitoly :) ano, já vím, jsem mizerná 'spisovatelka', jestli se tak vůbec mohu nazývat :D, ale já a moje lenost psát.. :D nepřekonatelná asi jako kdybyste chtěli přeplavat Atlanský oceán za pouhých 24 hodin. :D Ale teď zpátky k témě :D Chtěla bych Vám neskutečně moc poděkovat, že tohle stále čtete a přibývá vás :) Je to neuvěřitelný a děláte mé dny hezčí, děkuji Vám mnohokrát a krásný zbytek dne :)

Vaše SexyDeathGirl