MY Demon Soul [Discontinued]

16. Kapitola - Temná ulička

Popelka's Point Of View

Parkem nebo temnou uličkou? Parkem to bude na dýl. Uličkou to bude rychlejší. Hmm... Kudy..? Půjdu radši...

...

Radši půjdu uličkou. Jsem celá promrzlá. No jo. Nevzala jsem si teplou mikinu. A díravé kalhoty taky nebyl nejlepší nápad.

Jela jsem a jela, ale na konci uličky někdo stál. „S dovolením prosím" řekla jsem slušně. „Nikam, nikam Popelko. Kam ten spěch?" řekl Aaron. Počkat Aaron?!? Si děláš srandu! „Že by domů? A teď uhni prosím." Řekla jsem ještě celkem v klidu. „ Řekl jsem nikam!" řekl a zvolal „Pojďte si pohrát." Řekl oplzle. Ze stínů se objevili postavy. Klučičí postavy. „C-co c-chcete dě-dělat?" vykoktala jsem strachy. Beru zpět! Proč já jsem šla tou uličkou!! Co mě to napadlo! „Jen udělat to, po čem sníme všichni, zlato." Tohle se mi nelíbí. Jsem zahnaná v koutě. Long mi sebrali. A sakra. Je večer. Jsem v temné uličce, kam nikdo nechodí. Proč já?!? Proč? Jeden se mi snažil sundat mikinu. Bránila jsem se a tak jsem schytala facku.

„Probuď v sobě toho démona!" Řeklo Dimidium?!? Co? Jakého démona?!? „Chceš být znásilněná?!?" NE. Moje oči nabrali rudou barvu. Udělala jsem otočku. Všichni ustoupili. „Chcete si hrát, říkáte. Dobře, budeme si Hrát." Řekla jsem rázně, ale hravým hlasem. Nevím, co to do mě vjelo, ale jsem ráda. Rozeběhla jsem se proti stěně a odrazila jsem se tak 2 metry vysoko a zachytila jsem se okraje a přitáhla. Byla tma a já je všechny viděla, jako kdyby bylo právě pravé poledne. Oni se mezitím otáčeli a hledali mě. Hmm. Skočila jsem na protější stěnu, vzala kámen a hodila ho za ně. Otočili se. Skvěle. Jednoho jsem popadla za kapuci a vytáhla ho sebou nahoru, jako by nevážil ani kilo. Jen se na mě ustrašeně podíval a chtěl vykřiknout, ale byl moc pomalý. Zakryla jsem mu ústa rukou. Ostatní se zpět otočili, a jeden zašeptal. „Chybí Will!" „Tak ty seš Will, jo?" Zašeptala jsem. Jen přikývl a dál se na mně koukal, jako na Kapitána Ameriku.

Jen jsem ho omráčila a hodila zpět. Vydal strašnou ránu, a proto se ohlédly i ostatní. „Wille!" vykřikl Aaron. Udělali kolem něj kolečko. A já seskočila k longu. „Ještě někdo si chce pohrát?" řekla jsem laškovně. Aaron se hned otočil na mě. „Ty svině! Co jsi mu udělala!" „Já? Nic. To vy." řekla jsem a úsměvem. Aaron se naštval a vyběhl proti mně. Jen jsem se ušklíbla, což ho ještě více rozzuřilo. Chtěl mě praštit pěstí do obličeje.

Chytla jsem jeho ruku těsně předtím, než se jeho pěst setkala s mou tváří. Na jeho tváři se zračil šok. „Tos nečekal co?" ušklíbla jsem se na něj a zmáčkla jeho pěst. Z šoku se stala bolest a poté zavyl. Bolestí samo sebou. „Pořád si chceš hrát?" vysmívala jsem se mu. „N-ne! Auu!!" vydal ze sebe. Udělala jsem na něj grimasu a pustila jsem ho. Koukla jsem se na svůj lak na nehtech, jestli se mi s nimi něco nestalo. „Kvůli Tobě mám zlomený nehet!" řekla jsem a jeho tvář a moje pěst se setkaly a vytvořily dokonalý zvuk. Křup. „Tady máš něco na památku, zlato." Řekla jsem hravě, vzala jsem si long a jela dál.

Nemohla jsem tomu uvěřit! Kde se ve mně vzala ta mrštnost a síla? Vyskočila jsem snad 2 metry na zeď! A Aaronovi jsem zlomila nos. Plus jsem omráčila údajného Willa! Zítra se už těším, jak Aaron bude říkat, že se s nějakým klukem porval, protože by nikdy nepřiznal, že mu něco takového udělala holka. Navíc by mu to asi nikdo nevěřil. Mezitím jsem jela domů po cestách, kde bylo co nejvíc světla, a přemýšlela jsem, jak jsem to udělala.

Po nějaké té době jsem byla konečně před naším honosným domem v zazobané ulici. Jak já to tu nesnáším... Pomyslela jsem si v hlavě.

Náš dům byl obrovský, taková vila. Natřen na bílou barvu se skoro celým prvním patrem proskleným. Bylo vidět do naší jídelny, z které jsme mohli jít rovnou na naši zahradu, neboť naše celá vila byla obehnána plotem asi 1,5 metrem vysokým. Vypadal jako ze zámku. Železné bílé tyče a nahoře zlatě natřené špice, jenž mi připomínaly kopí.

Na naší zahrádce byl velký bazén, který mi nápadně připomínal plavecký na veřejném koupališti. Měl několik dráh a skokanských můstků. Ale teď zpět k naší vile. Druhé patro bylo s pokoji. Byl tam můj pokoj a venku na zahradě si vedle mého okna hověl strom. Déle tam bylo okno od mé koupelny a z druhé strany měli pokoj mí rodiče a dva volné pokoje pro hosty.

V ‚třetím patře' jsme měli takovou půdu, nebo něco na ten způsob. Vždy jsem tam měla zákaz chodit. Nevím proč, ale vím, že mí rodiče tam mají údajnou pracovnu, když jsou doma, protože podle jejich slov když jsem byla malá, tak jsem je furt otravovala a rušila od práce. Proto se tam chodili zašívat. Nakonec i to místo zavrhli a radši jsou celý den v práci.

Otevřela jsem hlavní bránu a před dveřmi od domu si očistila boty a odemkla jsem. Všude panovalo ticho. Jsem tu sama. Super, mám to tu zase pro sebe. Na věšáky v předsíni jsem se jen podívala a pod ně do botníku hodila boty a koukla se na odraz v zrcadle, v němž jsem se jen mihla. Pokrčila jsem rameny a přes obývák dole, který byl propojen s kuchyní a jídelnou, jsem proběhla ke schodům, které vedly nahoru do druhého patra. Našla jsem po tmě druhé dveře na levé straně a zapadla do svého pokoje. Shodila jsem ze sebe věci a jen ve spodním prádle jsem padla do peřin a s myšlenkou, že zítřek bude lepší, jsem se vydala spát beze sprchy, špinavá. To mi bylo právě jedno a zavřela jsem oči a usnula během chvilky.

____
Hello guyzz! :D Chtěla bych Vám poděkovat za ohlasy u předchozích dílů! Také bych Vám ráda řekla, že budu chtít svou aktivitu nějak ustálit, proto budu (doufám) v dalších dílech pokračovat a kapitoly by měly vycházet pravidelně jednou do týdne asi tak :D možná dvakrát, ale nechci nic slibovat :) Děkuji Vám ještě jednou, a přeji Vám krásnou neděli a zítřejší pondělí :),
Vaše SexyDeathGirl