MY Demon Soul [Discontinued]

18. Kapitola - Altánek a Volba

Popelka's Point Of View

Musela jsem ode všeho a všech. Od myšlenek. Od Damona. Od Gabriela. Od Temnoty. Od Světla. Od Dimidia. Samozřejmě nic proti němu nemám. Je super. Ale.. Musím si dát pauzu nebo mi vážně hrábne. Vždy, když jsem potřebovala z domu, nebo se jen tak projít, jsem vždy šla na jedno místo a to do altánku v lesíku na kraji města. Altánek byl ze dřeva a řekla bych, že jsem viděla snad celé město. Ale ne jako na dlani. ‚Město jako na dlani' vídávám vždy z městské věže. Joo. Tam je výhled. Avšak zde v altánku, je klid a dobře se mi zde kreslí. Vždy jen nechám ruku a ta jede, jako by to bylo předem namalované a já to jen obkresluji. Ještě cesta k němu je také takový relax dá se říct. Ale což o to. Já potřebuju jen prázdnou hlavu, skicák, tužku a gumu. Jeden nikdy neví. Možná i to pití by nebyl zas tak špatný nápad.

...

Byla jsem už v altánku a kreslila. Napila jsem se, ale někdo mi do ucha zašeptal. „Co to kreslíš, zlato? To jsem já ?"  Otočila jsem a se uviděla jsem toho koho jsem nejméně chtěla. Damon. Koukla jsem se zpět do skiců a ono vážně já ho kreslila! A znovu s křídly. A zase s černými. „Jo" řekla jsem odevzdaně. „Jen nevím proč. A toto je za dnešek už po druhé. Jen by mě zajímalo, proč zrovna TEBE kreslím s KŘÍDLY. Nedává mi to smysl." Mezitím co jsem mu říkala, že toto je dnes po druhé, obešel altánek a sedl si vedle mě. „V dnešní době nedává nic smysl, zlato" zdálo se mi to nebo ne? Opravu řekl ‚Zlato' tak něžně? Místo této otázky jsem vyhrkla. „Neříkej mi  tak! Prosím-" řekla jsem už poněkud něžněji."-Odejdi. Prosím" řekla jsem smutně? Já vážně nevím co to se mnou poslední dobou je. „Notáák kotěě" řekl. „Mě  to nedovolíš, ale Aaronovi jo? Protože jestli ano, tak nevím, proč mě  to zakazuješ a jemu dovoluješ a pak zmlátíš?" zeptal se, ale mě v hlavě vrtalo jak to do prčic ví?!? Však v té uličce jsem byla jen já a Aaron a ti kluci! „Odkud to sakra víš?!?" „Co? Co odkud vím?" řekl nechápavě. „Jak kurva víš, že jsem ho zmlátila?!? Ty jsi mě špehoval?!? Proč jsi nic sakra neudělal!" vykřikla jsem a dala mu facku. On se na mě jen nechápavě díval, jak si balím věci a mizím v dálce. Někde uprostřed lesa jsem se zastavila, opřela se zády o kmen stromu a sesunula jsem se k zemi. Vehnaly se mi slzy do očí. Nechala jsem je volně téct, ale pak jsem si řekla ‚A proč tu JÁ sakra brečím?!? Právě bych mu měla dávat do držky'. Mé oči znovu byly rudé a šlehaly z nich nebezpečné ohně. Šla jsem rázně domů a padla jsem vyčerpáním do peřin.

...

„Dimidium! Tak ráda Tě vidím!" „Já tebe také, ale musím ti říct, že sis vybrala." „A co jsem si ‚vybrala'?" Zeptala jsem se s údivem i zděšením v hlase. „Stranu, Popelko stranu, do které se zítra probudíš." Řekl a usmál se na mě. „A jaká je ta strana?" Otázala jsem se a v duchu prosila, ať to není Světlo. „Vybrala sis ..."

____

Hello guyz! :DD ano, dneska poprvé v tomhle roce kapitola! :D doufám, že se Vám líbila :) taktéž bych Vám chtěla mnohokrát poděkovat, za vaše ohlasy, které překonaly 100 :D a přečtení, které jsou už za 900 :) neskutečně me to těší, ani pořádně nepobírám, kdy se to stalo :D děkuji Vám, bez Vás bych nebyla, tam kde teď :) krásný nový rok, a mnoho štestí,
Vaše SexyDeathGirl