MY Demon Soul [Discontinued]

24. Kapitola - Zážitky

Popelka'sPoint Of View

„Žiješ, takže dneska podle tvého přání." Dodrží pravidla sázky.

...

Jen se pro sebe uculím a zamyslím se nad tím, co budeme dělat, mezitím co snídáme. Opravdu nemám tušení co. Ale potom mě něco napadne. „Ty nás můžeš přenést na téměř jakékoliv místo, že?" zeptám se se zvednutým obočím. „Tam kde je stín." Přikývne a pokračuje. „Už máš plán, jak nás zaměstnáš?". „Něco málo.." Usměju se. „A asi by bylo nejlepší, kdyby sis vzal jeany a tričko." Dodám a sama poté vyjdu nahoru a začnu prohrabovat šatník.

Nemůžu se rozhodnout mezi crop topem ve vínové barvě a černými kraťáskami, anebo jestli si mám vzít taky jeany a k tomu tílko. Nakonec to stejně vyhrajou kraťásky. Vlasy si dám do vysokého culíku a dám si lehký make-up, řasenku a rtěnkou, která se podobá odstínu mého crop topu. Pomalu sejdu dolů, kde stále na stejné židli sedí, již připravený Damon.

Své černé vlasy si nechal v rozcuchu a hodil na sebe světle šedé tričko bez potisku a jeho klasické černé, potrhané skinny jeany. „Sekne ti to." Prohodí Damon a já mu to oplatím pouze sebevědomým úsměvem, který byl lehce možná povýšený, což jsem moc neřešila. „Díky. Jsi připraven na začátek naší cesty?" zeptám se ho pobaveně. „Já vždycky." Ušklíbne se a nastaví mi ruku, abych nás mohla zavést na ono překrásné místo, které miluje téměř každý. Na obrovskou pouť. Objevíme se ve stínu stromu před vstupem, odkud už teď jdou vidět různé atrakce a další blbosti. „Vážně?" zeptá se mě Damon s pobaveným úsměvem a jiskřičkami v očích. „Na pouti jsem, bůh ví jak dlouho, nebyl!" Ozve se nadšeně. „Takže hádám, že jsem zvolila dobře." Ušklíbnu se pro sebe a vydám se dovnitř, kde to září téměř všemi barvami, všude se lidé baví a smějí a užívají si různých atrakcí, anebo jedí a pijí třeba cukrovou vatu, či ledovou tříšť. „Takže kam?" Zeptám se, ale to už mě Damon táhne na různé atrakce, jako třeba kolotoč, ruské kolo, autíčka, kladivo, horská dráha, padací věž a další. Po několika hodinách ho ale zastavím. „Promiň, ale já už nemůžu, musím si dát pauzu, protože jsem nečekala, že budeš tak akční a budeš chtít projít všechno." Zasměju se a s ledovou tříští si sedám na nejbližší lavičku, kam si Dam přisedne. „Já-. Promiň, ale je to tak skvělý, všechno tady!" Je úplně nadšený. „Nevystřelíš mi růži, prosím?" Zakoukám se na něj prosícně, načež přikývne a vydá se ke stánku s různými věcmi, co se dají vystřelit a já ho následuju. „Co to bude, mladý muži?" Zeptá se Dama pán, který tento stánek vlastní. „Chci své kamarádce vystřelit růži." Odpoví s úsměvem a onen muž mě sjede pohledem a s úsměvem podá Damovi zbraň. Hned na první dobrou ji střelí a pán se udiví. „To je mi to ale ostrostřelec!" Usměje se a dá Damovi růži, kterou následně mi předá. „Krásná růže, pro krásnou dámu." Praví a já neodolám, si k ní nečichnou. Ona modrá růže neskutečně úžasně voněla. Připomínala mi cukrovou vatu. „Děkuji." Usměju se na něj, ale on mě už znovu táhne do strašidelného domu. „Dame! Nejsme na tohle trochu staří?" Směju se po cestě, když mi odpoví, že nejsme dostatečně staří na nic. Nakonec se nebráním a jdu s ním do onoho domu.

Když vejdeme, tak je všude tma a já téměř nevidím ani na krok, zato Dam si to tam jde s takovou jistotou, že ho lehce nechápu, ale to jsem asi zapomněla na fakt, že je to stín a já vlastně taky, ale to odbíhám od tématu. Jdu si to trochu pomaleji za ním, když tu se rozsvítí trochu mdlá světla, ale strany jsou stále tmavé a neproniknutelně tam nejde vidět absolutně nic. Udělám pár kroků vpřed a ze strany na mě nečekaně vyletí duch a já se tak leknu, až vyjeknu a rychle se vydám dál, kde se znovu objeví čarodějnice z ničeho nic přímo přede mnou. Takhle jdu, až se dostanu do slepé uličky, kde když se rozsvítilo, bylo zrcadlo, v kterém za mnou stála jakási osoba celá černá. Byla jsem tak vyděšená, že jsem se bála otočit. Po minutce se znovu zhasnulo a mých ramen se dotkly ruce. Zakřičela jsem úplně vyděšeně, když se tu znovu rozsvítilo a já viděla, že za mnou stál celý vysmátý Dam, který se ohnul smíchy v pase. Zamračím se na něj a vyjedu po něm. „Ty jsi takový idiot! To není vtipný!" Načež se on dál jen směje. Mračím se a ihned se vydám pryč, načež mě venku dožene, a abych zastavila, tak mi chytne paži. „Ale notak! Ty jsi byla tak sladká a já nemohl odolat, prosím, odpusť mi to!" Téměř klečí na kolenou. Stále hraju uraženou a lehce se k němu skloním, načež on netušící, co mám v plánu, se skrčí ještě níž. Ušklíbnu se a dám mu polibek, který si náležitě užívám, a on okamžitě spolupracuje. Nakonec se stejně odtáhnu a povím mu. „Dobře, odpuštěno, ale už to nedělej!" Obořím se na něj s úsměvem a on vstane s přikývnutím. „Jo a ztratila jsi tam růži, princezno." Usměje se na mě zářivě a ukáže mi ruku, kde drží mou voňavou květinu z krepového papíru. Vezmu si ji s úsměvem. „Děkuji, princi." Ušklíbnu se pobaveně a kouknu se kolik je hodin. 17:19. To abychom šli o dům dál, pomyslím si. „Damone, mám v plánu jít ještě někam, takže odcházíme po svých." Oznámím mu s úsměvem stále na rtech. „Dobře, veď nás." Odpoví mi.

Ani nevím proč, ale chytnu ho za ruku a vyjdu směrem k východu z onoho pohádkového světa plného atrakcí. Když vyjdeme, uvědomím si to a s rumělcem se omluvím a pustím jeho ruku, kterou on zase nehodlá pustit. „Ne, neomlouvej se, prostě.. mě ještě chvíli takhle drž." Odpoví mi. Nic neřeknu a jeho ruku znovu chytím a jdu stále stejným směrem, až se dostaneme do parku, kde je lavička, na kterou si sedneme. Stále mou ruku drží a nehodlá ji pustit. Netuším jak a proč, ale uklidňuje mě to zvláštním způsobem. „Co máme v plánu poté? Jestli vůbec něco máme." Usměje se Dam, když mě vyrušil z mých myšlenek. „Ještě něco, ale máme ještě chvíli čas." Oplatím mu jeho úsměv lehce a víc se k němu přitisknu, abych si mohla dát hlavu na jeho rameno. Jen se uculí a svou hlavu si položí na mou a takto několik minut strávíme v tichosti obdivující krásu okolí. Nechtěně musím tuhle chvilku přerušit. „Měli bychom už jít, jinak to, co mám v plánu, nestihneme." Prohodím tiše. Jen přikývne a neochotně se začne zvedat stejně jako já. Vedu nás ulicemi, které jsou hodně frekventované až přímo k velké budově – kino. „Máš rád kino, že?" zeptám se trochu rozpačitě. „Nikdy jsem tam nebyl." Přizná se Damon. „Ale rád zkouším nové." Zazubí se na mě a já si oddychnu a vlezeme dovnitř, kde se dohodneme na akčním filmu.

Když film skončí, nemůžeme se nasmát, protože to bylo celkem v určitých chvílí i vtipné a my si naše zážitky stále připomínáme podle toho, co nám přišlo nejlepší a co bychom zase naopak udělali jinak. Dohadujeme se hodnou chvíli, než nás Damon znovu přenese na chatu. Nakonec i vevnitř se rozloučíme s popřáním si krásných snů a vlezeme do svých peřin, oba dva spokojeni s dnešním dnem.

____

Hello guyz :D omlouvám se, že až po víc jak měsící vydávám novou kapitolu, ale prostě není nálada ani čas, ale dneska jsem se donutila něco napsat.. :D no jo, já vím, prokrastinuju, ale.. kdo v dnešní době, až na workoholiky, ne?  :D no nic, chtěla bych Vám neskutečně moc poděkovat za všechny vaše ohlasy a přečtení mých několik pár kapitol, jsem Vám neskonale vděčná a doufám, že se brzy (a teď opravdu vážně :D ) uvidíme, krásný zbytek dne :)

Vaše SexyDeathGirl