Stiles byl vždy veselý a milý chlapec. Sice dokázal být neuvěřitelně otravný a sarkastický, ale jeho přátelé ho měli vždy rádi. Ale něco se v něm zlomilo, a nikdo netuší co. Jako by to už ani nebyl ten starý Stiles, ale jako by to byl někdo jiný. Je...
Stiles seděl na okraji útesu. Nohy mu volně visely přes okraj, ale on to nevnímal. Něco jako strach už dlouho nezažil. Moc emocí v něm nezbylo. Jediné co teď cítil, byla touha něco provést. Udělat něco špatného. Něco rozbít. Tenhle pocit moc dobře znal. A tak radši vylovil krabičku ze své kapsy a vytáhl poměrně malou tyčinku a zapalovač. Cigaretu si vložil do úst a zapálil. Vsál do plic dým a zadržel dech. Až když ho kouř silně štípal do plic ho vyfoukl. Bylo to pro něj něco tak osvobozujícího, že to nikdo z jeho takzvaných 'přátel' nemohl pochopit. A všichni mu ze začátku říkali, ať s tím přestane.
Podíval se dovnitř a zjistil, že mu zbývají poslední cigarety v jeho poslední krabičce. A to nebylo dobré znamení. Znamenalo to, že se musí vydat do města a koupit si nové. Proto zalovil na dně a vytáhl malou kovovou placičku. Chvíli ji držel mezi prsty a prohlížel si ji. V očích měl jakýsi úžas. Jako když se někdo dívá na svoji oblíbenou fotku, pro něj to byl stejný pocit. Znal každý kousek, ale nemohl se na ní vynadívat. Uchopil tedy žiletku pevněji a přiložil ke svému zápěstí. A začal dělat jednotlivé řezy. Udělal si jich přesně šest. Tam kde se žiletka dostala hlouběji, už tekla krev.
,, Už zase?" Promluvil za ním hlas. Přesně věděl komu ten hlas patří, a proto se ani nenamáhal s odpovědí. Prostě jenom pokrčil rameny. Jako by o nic nešlo.
,, Takhle to dál nejde! Musíš se probrat!" Skoro zakřičel straší z obou chlapců. Stiles se jenom ušklíbl a zvedl. Podíval se dolů ze srázu a chvíli uvažoval nad odpovědí.
,, Ale copak, zlato? Něco se ti nelíbí?" Tato odpověď černovlasého naprosto vykolejila.
,, Samozřejmě, že se mi nelíbí jak si ubližuješ! Jak ubližuješ Scottovi! A vlastně celé smečce!" Naplno se rozkřičel.
,, Ale nebyl si to zrovna ty, kdo chtěl mou smrt ? Nebyl zrovna tobě nejvíc na obtíž?" Zasmál se mladší a konečně se otočil. Černovlasý ho nepoznával.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,, Nikdy jsem nechtěl, aby si zemřel Stilesi... " Pronesl potichu.
,, Tak mi sakra řekni proč si mě tam nechal! Proč si mě nezachránil? Proč si se mne radši vzdal, než aby si za mne bojoval? Proč Dereku?" Na plno se Stiles rozkřičel. Z koutku oka mu stekla jedna osamocená slza, kterou hned utřel.
,, Stilesi, nech mě to vysvětlit! Celý ty dva roky mi křivdíš. Jenom mě poslouchej. Pro jednou Tě prosím!" Derek se pomalu začal přibližovat k třesoucímu se chlápci.
,, Miloval jsem tě," zašeptal Stiles, ,, a Dereku já bych kvůli tobě klidně i zemřel." Řekl smutně, začínal cítit jak se opravdu hodně třese. Srdce mu začalo bít jako o závod. Snažil se vypadat klidně, ale přemáhal pocit úzkosti, který na něj šel.
,, Teď se ale hlavně musíš zklidnit. Tvoje srdce bije moc rychle." Řekl Derek pomalým a klidným hlasem. Bál se o Stilese. Opravdu se o něj moc bál. Kdyby jednom věděl, že mu to tak ublíží, nidy by to neudělal. Ale zase na druhou stranu neměl moc na výběr. Udělal pomalu krok ke Stilesovi, ale on udělal krok zpět. Dereka to vyděsilo, protože Stiles byl opravdu na pokraji útesu. A nechtěl, aby spadl.
,, Stilesi, prosím..." Začal pomalu černovlasý.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,, O co prosíš?" Zeptal se mladší. Už to nezvládal. Miloval ho. Nemohl ho nenávidět. Ale nemohl ho nechat se ho dotknout, protože jakmile by se ho dotkl, odpustil by mu naprosto všechno. Proto se mu také tolik vyhýbal. Ovinul kolem sebe své roztřesené ruce.
,, Aby si mě poslouchal. Aspoň na chvíli. Potřebuju ti říct pravdu." Řekl už mírně roztřeseným hlasem Derek. Začal být nervózní. Chtěl za Stilesem prostě dojít a obejmout ho. Celé ty dva roky měl strašnou chuť to udělat, ale věděl, že nemůže. Zatím ne. Udělal k němu další menší krok. Ale Stiles o trochu couvl. Popravdě to už teď s Derekem mávalo ze strany na stranu.
,, Proč bych to měl dělat? Čekal jsem na tebe! Celých šest hodin! Víš jaký to je ležet bezmocně na zemi a jenom doufat, že tě někdo třeba zachrání? Kdyby tam nepřišel Argent, tak už jsem po smrti." Ke konci už hnědovlasý křičel. Jeho třas přidával na síle. Jeho pohled začal být zamlžený. Srdce mu bilo rychle. A dech se začínal zadrhávat. Pomalu na něj přicházel panický záchvat. Nechtěl, aby ho tak Derek viděl. Nechtěl mu ukázat, jako doopravdy slabý je. Jak moc trpí. Ale Derek ho viděl až moc dobře. Viděl skořápku chladného chlapce, jak se rozevírá a ukazuje toho starého. Toho citlivého a roztomilého Stilese, kterým býval. Uvědomil si to hned, jak mladšího zradil, co za chybu udělal. Ale až teď viděl důsledky. A věděl, že Stiles už moc dlouho nevydrží na nohou, a nechtěl aby spadl. Proto se dal do pohybu.
,, Nepřibližuj se!" Zakřičel z posledních sil Stiles. Ale Derek na to nebral ohled. Chtěl ho mít v náručí teď. Stiles o krok couvl, ale jeho noha nedopadla na zem, jak očekával. Místo toho ho čekala pád. Pád z útesu. Kdyby právě neprodělával záchvat, asi by se usmál. Jenom prostě usmál. Ovšem nečekal, že ho silné paže zachytí. Derek ho strhl na sebe a spadl s ním do listí.
,, To bude dobrý..." Začal ho uklidňovat, a ukazováčkem mu kreslil na záda malé kroužky. Bylo mu líto třesoucího se chlapce.
,, Všechno bude dobrý, jen se musíš nadechnout." Šeptal mu do ucha. Stiles se mu svíral v náručí. Měl v těle křeč a nemohl se nadechnout. Viděl rozmazaně stromy kolem sebe a slyšel, jak ho Derek utišuje. Chtěl si tuhle chvíli zapamatovat. Naposledy se trhavě nadechnul, a jeho svět pohltila tma.
Derek slyšel, jak Stilesovi srdce se uklidňuje. Jeho dech se prohluboval, a třas ustával. A Derek byl šťastný. Konečně má svého Stilese zase v náručí.
*** Ahoj, tohle je moje první Sterek povídka. Tak mi prosím napište jak se vám líbila, popřípadě co byste změnili. Děkuju.❤️
