,, Prosím, už ne. Já už to nezvládám." Slzy tekly chlapcovi po tvářích, jeho obličej zkřivený do bolestného výrazu.
,, Ne..."***
Erica šla po chodbě školy, jako vždy s hlavou hrdě vztyčenou a s Boydem po straně. Na sobě měla jako vždy svou koženou bundu a na tváři ji pohrával úšklebek. Ale uvnitř, uvnitř Erica nebyla sebevědomá, bála se, byla vyděšená. Ale nemohla to na sobě nechat znát. Teď v tuhle chvíli ne. Věděla, že ji ostatní potřebují silnou, a tak si na ní hrála. Jen jediná osoba věděla, že tohle celé je jen maska. A to byl Boyd. On viděl ty velké ztrápené oči, které potřebovaly spánek. On viděl jak se kvůli sebemenším divném zvuku sebou Erica trhne a taky viděl, jak po nocích nespí a jen hledí. Hlídá si jediné, na čem jí záleží. Boyda. Na venek a ve škole moc nedávala své pocity najevo, ale jakmile byli spolu. Tak by nikdo Ericu nepoznal. Myslela si, že to skrývá dobře, ale jak moc se pletla. Myslela si, že to nikdo okrem jich dvou neví. Bohužel, neměla pravdu.Došla ke své skříňce, a odemkla ji. Místo jejích věcí však na ni čekalo jiné překvapení. V její skříňce byla zabudovaná dýmovnice s omějem, která se spustila jakmile se skříňka otevřela. A taky, že se spustila. Ale místo toho, aby se Erica nadýchala oměje, tak jí Boyd překryl ústa a nos svým kapesníkem, a rychle ji vyvedl ven. To však ani jeden nezahlédl pokřivený úsměv v davu, a šipku zabodnutou v Boydově zátylku.
***
Později toho dne se začaly dít věci. Spíše začaly doléhat následky. Boyd se uvelebil na pohovce. Což se většinou nestává, jelikož má rád, když má Ericu v náručí. Myslel si, že se tolik toho omějem nenadýchal, a tak mu to přišlo divné. Na chvíli zavřel oči, a propadl do tmy. Erica si naštěstí všimla včas, že něco nehraje a tak se Boyda snažila vzbudit. Ale on ne a ne otevřít oči. Proto vzala telefon a vytočila Derekovo číslo.***
Derek byl v loftu se Stilesem a jen na chvíli si oba užívali přítomnost toho druhého. Při posledních událostech, už toho měli oba po krk. Peter už byl znova v kondici, ale vůbec si nemohl vzpomenout. Vždycky, když se snažil, tak viděl jen tmu a cítil smutek a strach. A to se mu nelíbilo. On byl přece silný, nemohl si dovolit cítit něco takového, a tak o tom s nikým nemluvil. Jednou se zkusil zeptat Deatona, ale ne přímo samozřejmě. Řekl mu, že ta vzpomínka může být tak otřesná, že si prostě možná vzpomenout nechce, a nebo tu vzpomínku něco poutá, a až přijde čas, tak si vzpomene. A Scott už na tom byl také lépe. A tak Stiles i Derek jen seděli, ani jeden nic neříkal, prostě jen spolu seděli.
,, Už chci, aby tohle skončilo." Zašeptal Stiles, nechtěl mluvit úplně nahlas, připadalo mu, že by tím zkazil tu atmosféru.
,, Já také, zlato. Chtěl bych tě vzít pryč z tohohle města, a jet s tebou někam na dovolenou. Odpočinout si od nadpřirozena, víš?" Zašeptal zpátky Derek. Doopravdy přemýšlel, že až se vyřeší ty záhady, že by chtěl vzít Stilese buď do Evropy nebo někam po Americe.
,, Vážně? To by si chtěl?" Zeptal se s nadějí v hlase mladší.
,, Ovšem miláčku. Chtěl bych tě vzít pryč. A užívat si tě celého někde, kde by na nás nikdo nemohl. A ochutnávali bychom různá jídla, a navštěvovali různé země. To by se mi líbilo."
,, Bože Dereku, to by bylo úžasné. Za chvíli odmaturujeme, a můžeme jet pryč. Prosím. Pojďme pryč."
,, Vezmu tě kamkoliv budeš chtít." Pronesl Derek a Stiles se na něj zářivě usmál, a padl mu kolem krku. Jen tak tam chvíli seděli, a straší cítil, jak se mladšímu zpomaluje dech v pravidelné intervaly. Tak jej vzal, a odnesl do ložnice.
Chlapec dokázal unést na jedné ruce, a dokonce se mu zdálo, že chlapec nějak slábne. V hlavě si udělala poznámku, že ho musí pořádně nakrmit. Položil chlapce na postel, a chtěl si za ním vlézt, když v tom mu zazvonil mobil. A Derek přesně věděl, že to nebude něco pěkného.
,, Ano? Erico? Co, že se stalo s Boydem?!"
*Omlouvaaam seee, prosiiim nezlobte see.*
Mám vás ráda.♥️
Děkuji, za všechny komenty a hvězdičky. ♥️ Moc to pro mě znamená!♥️
ČTEŠ
Mistake// Sterek
FanfictionStiles byl vždy veselý a milý chlapec. Sice dokázal být neuvěřitelně otravný a sarkastický, ale jeho přátelé ho měli vždy rádi. Ale něco se v něm zlomilo, a nikdo netuší co. Jako by to už ani nebyl ten starý Stiles, ale jako by to byl někdo jiný. Je...