Mistake// Sterek

5.

,, Udělal jsem to, aby jsem tě ochránil..." Dovyprávěl Derek s bolestí v hlase. Bylo mu to líto, ještě teď cítil tu bolest. Stiles ho celou dobu pečlivě poslouchal. Bylo mu teď Dereka docela líto, a chápal proč to udělal. Ale druhá polovina Stilese křičela, že je to jenom lež, že Derekovi na něm stejně nezáleží.

,, Dobře..." Pošeptal mladší. ,, Chápu to..."

,, Takže mi odpouštíš?" Zeptal se s nadějí v hlase starší. Hnědovlasý však jen pokroutil hlavou.

,, To jsem neřekl... Musím si to nechat projít hlavou. Chtěl bych teď ještě odpočívat." Derek to pochopil, pokýval hlavou a zvedl se z plastové židle. Malinko se pousmál na Stilese a odešel z místnosti.

Hnědovlasý byl konečně sám. Ale ne tak úplně sám, jak by si přál.

,, Slyšel si ty lži? Tomu snad nemůžeš ani ty uvěřit." Zasmál se odporný hlas.

,, Já mu věřím."

,, Tak to jsi ještě naivnější, než jsem čekal. Lže! Přece si nemyslíš, že by mu na tobě mohlo záležet. Na ubohém, slabém a bezmocném Stilesovi. Ale když mě pustíš k sobě do hlavy. Můžeme jim ukázat, že jsme silní."

,, Lžeš!" Rozkřikl se chlapec. Opravdu nevěděl, co má dělat. Chtěl Derekovi věřit, ale přeci jenom... Co když má temný Stiles pravdu? Co když je to celé jenom lež? Byl zmatený čím dál tím víc.

,, Nebylo by to krásné? Dokázat se bránit i proti nadpřirozeným bytostem?" Před Stilesem se objevila postava, kterou viděl i ve svém snu. Muž zahalený v obvazech.

,, Ale jak toho můžu dosáhnou?"

,, Se mnou můžeš porazit kohokoliv. Ukážeš si na něj prstem a zničíme ho. Jestli Scott je mocný, tak my budeme nejmocnější!"

,, Ale jak?"

,, Jsem nogitsune. Tisíce let stará liška, která zrovna tobě může dát moc a sílu. Jenom mě musíš pustit do tvojí hlavičky. Ještě si to rozmysli. Já si počkám. " Jak to nogitsune dořekla, byla pryč. A Stiles musel přemýšlet. Nebylo by zrovna k zahození mít moc.

---

Dnes Stiles měli pustit z nemocnice. Všichni byli rádi, že je v už zase v pořádku. Derek trpělivě čekal, až s ním mladší zase začne mluvit. Ale Stiles měl trochu jiné plány.

Melissa vešla do pokoje, chtěla si s chlapcem promluvit. Jenomže to by v místnosti musel být. Postel byla ustlaná, a Stilesovi věci byly pryč.

,, Mami? Kde je Stiles?" Zeptal se zmateně nově příchozí Scott. Chtěl svézt svého kamaráda domů.

,, Já nevím. Měl tu být." Zašeptala nechápavě žena. Podívala se do papíru, a zjistila, že všechny papíry jsou podepsané. Scott to také nechápal. Stiles měl teprve teď podepsat propouštěcí papíry. Nebyla možnost, kdy to mohl podepsat. Zkusili se poptat, jestli někdo chlapce neviděl. Všichni odpověděli záporně.

Scottovi se to nelíbilo. A nelíbila se mu ani vůně v Stilesově pokoji. Byl to zápach strachu, paniky a smrti.

---

Hnědovlasý chlapec procházel lesem. Měl toho tolik na mysli. Ale zrovna teď se cítil tak volný. Tak naživu.

,, Jak se ti líbilo zdrhat z nemocnice?"

,, Neutekl jsem..."

,, To oni by mohli utíkat před tebou."

,, Ale já nechvi, aby se mě báli."

,, Nechceš? Nebylo by to krásné? Byl by si nepřemožitelný. I samotný Derek Hale by před tebou padal na kolena. Před tvou silou." Nogitsune věděla, co říkat. Stačilo ho jen přinut věřit. A ona věděla, na co chlapec slyší. Věděla totiž všechno. Cítila jeho emoce.

,, Derek?"

,, Ano Derek. No tak Stilesi. Pusť mě do své hlavy a budeme silní. Budeme nepřemožitelní. Nezní to úžasně?"

---

Jakmile se dozvěděl, že se Stiles hledá. Vydal se do lesů. Měl jakou si předtuchu, že bude u srázu. Doběhl ke srázu a rozhlédl se. Uviděl hubenou chlapcovu postavu. Hned se za ním vydal.

,, Stilesi?"

,, Dereku?"