Stiles byl vždy veselý a milý chlapec. Sice dokázal být neuvěřitelně otravný a sarkastický, ale jeho přátelé ho měli vždy rádi. Ale něco se v něm zlomilo, a nikdo netuší co. Jako by to už ani nebyl ten starý Stiles, ale jako by to byl někdo jiný. Je...
Derek nevěděl co má dělat. Nic ho v tu chvíli nenapadlo. Jeho tělo se začalo mírně třást. Co když ztratil Stilese? Co když už je po smrti? Zatřásl hlavou, any vyhnal zlé myšlenky z hlavy. Nasál vzduch okolo auta, jestli něco neucítí. Cítil kožené potahy svého auta, Stilesovu nádhernou vůni, a vůni strachu. Obešel auto, a přesně věděl, kam druid s chlapcem šel. Chtěl se rozběhnout, ale zastavil ho hlas jeho strýce.
,, Dereku! To chceš jít na toho druida sám? Vážně?" Zeptal se nevěřícně. On toho druida viděl, a on sám ho přemoct nemohl. Potřebovali by jeho smečku, aby ho přemohli.
,, Má Stilese! To tu mám jen tak stát?" Zeptal se rozčíleně. Potřeboval mít chlapce zase u sebe. Aby ho mohl obejmout, a ujistit se, že je v pořádku.
,, Zavolej Scottovi." Navrhnul straší.
,, To zabere moc času. Musíme jednat teď!"
,, Tak aspoň já s tebou půjdu." Navrhl starší. Derek přikývl a otočil se směrem k lesu.
,, Tak pojď..." Dodal, než se rozběhl.
Derek měl les rád. Byl pro něj jako druhý domov. Na oba muže v lese dopadal svit měsíce a jemně ozařoval jejich tváře. Jako by měsíc svítil jasněji, aby mohli muži lépe najít svého nepřítele. Les byl tichý, jen z dálky houkala sova. Jejich kroky jemně dopadaly na rosou posetý mech.
Derek přemýšlel, jak druida přelstít. Chtěl zabít jeho druha, co když ho přesvědčí, že Stiles jeho druh není. A třeba ho navede na jinou stopu. Jedno věděl přesně. Stiles musí žít!
Přibližovali se k útesu, a Stilesovo vůně zde byla silnější. Byla zde také silnější vůně strachu a paniky. Derek se bál o svého přítele. Uviděl dvě postavy. Jedna ležela na zemi a druhá stála nad ní.
,, Rád Tě zas vidím!" Pronesla stojící osoba. Byla to žena. Měla dlouhé hnědé vlasy, a černé oči. Někdo by mohl říct, že je i docela přitažlivá. Derek ji však teď z celého srdce nenáviděl.
,, Si darach jménem Jennifer. Přišla sis pro další oběti? " Promluvil posměšně Peter. Derek se na něj nechápavě podíval. ,, Ona a její manžel před půl rokem otravovali v Beacon Hills. Ty vraždy. Pamatuješ? Tři panicové, strážci a tak... Ona nám tenkrát utekla, její manžel ale ne."
,, Ty si mi zabil manžela, já tobě zabiju přítele." Zakřičela, oči ji zbělaly. V ruce se jí utvořila jaká si dýka a už se rozpřáhla, ale Derekův hlas ji zastavil.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,, On ale není můj přítel."
,, Opravdu Dereku? Myslíš, že jsem vás nesledovala?"
,, To si opravdu myslíš, že mi na něm záleží? Jenom jsem si s ním užíval. Jestli ho zabiješ? Zabij, ale mě to bude jedno. " Při těch slovech mu píchlo u srdce. Lhal ji, aby ho ochránil. Netušil však, že chlapec všechno slyší. Hnědovlasý byl zraněný, ale ne na tolik, aby ztratil vědomí. Byl spíš znehybněný. Jeho srdce začalo bít rychleji, a v očích se mu začli tvořit slzy. ,, Já ti zabil příslušníka rodiny, proč nejdeš třeba tady po Peterovi? Na něm mi záleží víc, plus je to moje rodina." Jennifer se zamyslela, nakonec usoudila, že chlapce nechá být a půjde po ji rovnému soupeři. Jed stejně chlapce dřív nebo později zabije.
