Stiles byl vždy veselý a milý chlapec. Sice dokázal být neuvěřitelně otravný a sarkastický, ale jeho přátelé ho měli vždy rádi. Ale něco se v něm zlomilo, a nikdo netuší co. Jako by to už ani nebyl ten starý Stiles, ale jako by to byl někdo jiný. Je...
Isaac toho měl po krk. Všechno kolem údajného lovce ho stresovalo. A to nebylo dobře. Vždy když byl vystresovaný dělal chyby. Isaac nesnášel dělat chyby. Už jako malý byl veden k perfekcionismu, tedy spíš jeho otec ho vedl k perfekcionismu. Nechtěl aby se někomu něco stalo. To že byl Boyd zraněný nesl špatně. Dokonce i když našli zraněného Petera, tak se o něj bál. A to se s Peterem nesnášeli moc dobře.
Isaac se na sebe naposledy podíval do zrcadla v jeho pokoji. Nebyl to teoreticky jeho pokoj, byl to pokoj pro hosty v Derekově loftu. Ale i tak by se dalo říct, že to už byl Isaacův pokoj. Od doby, co se z něj stal vlkodlak věci se změnily. Už se konečně nemusel bát volně se hýbat po baráku, nemusel se pořád dívat přes rameno. Miloval pocit svobody. Ten sladký pocit, kdy se nemusí starat, že by udělal něco špatně co by ho mohlo dostat do problémů s otcem. Vyjít si kdy jen zachce, a trávit čas jak jen on chtěl. Samozřejmě že bydlení s Derekem mělo své pravidla, ale ty byly mnohem rozumnější a snesitelnější. A za jejich nedodržením mu nehrozila smrt. Jeho pokoj byl vcelku prostorný. Derek mu tento pokoj přidělil schválně. Všechno kolem mělo prostor a strop měl o pár světel navíc. Isaac by to sice nikdy Derekovi do očí neřekl, ale byl mu neskutečně vděčný a vážil si ho nejen jako svého alfy. Kolem krku měl uvázanou šálu a na sobě měl svůj oblíbený svetr. Jemně si poupravil lem svetru a vydal se ze svého pokoje pryč.
Sešel dolů po schodech přímo do provizorního obýváku. Nikde nikdo nebyl a to mu přišlo trochu zvláštní, přeci jenom tam měli být všichni. Nebo ne?
,, Isaacu, vylez chlapče!" V tu chvíli jakoby se kudrnatému chlapci zastavil svět. Hlas jeho otce mu zněl v uších. Jak je možné, že slyší svého otce?
,, Isaacu, tak sakra, to nedokážeš nikdy nic udělat správně?" Kudrnatý chlapec se rozhlédnul po místnosti, nevěděl odkud hlas vychází. Otočil se a snažil se dostat zpátky do svého pokoje. V tom uslyšel nechutný smích svého otce a zvuk tříštící se flašky. Oči mu těkal ze strany na stranu, co se to sakra děje?
———— Všichni spali poměrně poklidným spánkem. Tedy až na Isaaca, který právě prožíval jednu ze svých nejhorších nočních můr. S trhnutím Isaac otevřel oči a zhluboka dýchal. Potichu se zvedl a šel do kuchyně. Roztřesenýma rukama vzal sklenku a chtěl si nalít vodu, avšak sklenku nedokázal udržet. Už čekal, jak se sklenka roztříští o zem, ale to se nikdy nestalo. Až teď si všimnul, že není v kuchyni sám.
,, Si v pořádku?" Zeptal se Isaaca Stiles. Isaac se na svého kamaráda podíval, slzy se mu nahrnuly do očí a jemně zavrtěl hlavou. ,, Další noční můra?" Zeptal se jej Stiles opatrně. Kudrnatý chlapec přikývl, a v tu chvíli ho už Stiles držel pevně v objetí. Isaac se pevně Stilese chytil a ukryl svou hlavu do jeho ramene. ,, To bude dobrý." Zašeptal menší z chlapců, avšak na jeho obličeji nebyla ani špetka sympatie, jen pokřivený úsměv.
———— Když se Isaac uklidnil, tak se vrátil spolu se Stilesem k ostatním. Isaac ulehl a podíval se znovu na svého kamaráda. Zavřel oči s vědomím, že na něj Stiles dohlíží. Kdyby jen věděl, co všechno teď se Stilesem bylo v nepořádku, tak by mu jen tak bezmezně nevěřil.
————
Když se ráno smečka probudila, Stiles už v loftu nebyl. Derek začal pomalu ale jistě panikařit. Zavolal Stilesovi jednou, dvakrát a po tom ještě několikrát. Nesnesl představu, že by se mu něco stalo. Ne po tom, co mu slíbil, že ho ochrání. Najednou mu zazvonil telefon.
,, Stilesi? Kde proboha si?" Zavrčel do telefonu Derek. Z druhé strany byla dlouhá odmlka.
,, Mám dobrou zprávu Dereku, Boyd se konečně probral! Počkej, on chybí Stiles?" Erica zněla nadšeně a zmateně zároveň. Boyd se ráno probudil, sice jen na chvíli, ale jeho uzdravení bylo na dobré cestě. V tu chvíli se z Eričiny strany ozvalo otevření dveří. ,, Ahoj, co tady děláš?" Ozvala se Erica a pak už jenom pár pípnutí, protože se hovor ukončil. Derek z toho měl hned špatný pocit. Kdo to mohl být? Nejdřív zmizí Stiles a pak Erica zavěsí z ničeho nic, po tom co k ní někdo přišel.
Derek vzal znovu telefon do ruky a zkusil zavolat Stilesovi. Když to nebral tak zase a zase. Po nekonečné půl hodině mu to konečně vzal. ,,Pro boha, Stilesi, kde jsi? Víš kolikrát jsem ti volal?" Vyhrkl ze sebe Derek, a Stiles mu v klidu odpověděl: ,, Ale prosím tebe, Dereku, vždyť jsem se jel jenom domu převlíct a vysprchovat, tak nevyváděj." Derek si oddychl, konečně slyšel Stilese a je v pořádku. Jen ten hlas se mu zdál takový jiný, zvláštní a zlý. Takový Stiles hlas přeci nemá.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
———— Erica ležela na zemi velkého skladu, který se nacházel za Beacon Hills. Ležela samotná a zrazená. Nemohla tomu uvěřit, že se nechala takhle obelstít.
