Mistake// Sterek

2.

"Běž! Stilesi pro Boha utíkej!"  Křičela posatava za ním. V ten moment ale si nemohl vzpomenout, komu ten hlas patří. Ten hlas mu byl tak známý a cizí zároveň. Podíval se přes rameno, ale tam nikdo nebyl. Podíval se před sebe, a viděl pouze tmavou chodbu. Nevěděl, co má dělat. Rozhodl se pokračovat v cestě. Šel úzkou tmavou chodbou, na stranách ji zdobily hnědé fleky a plíseň. Hnusně to tu zapáchalo. ' Kde to jsem?' pomyslel si Stiles. Byl zmatený. Tu chodbou znal. Ale odkud?  Snažil se vzpomenout ale marně. Pomalu se posouval dopředu. Před ním byly dveře. Stiles na ně mírně zatlačil. Dveře se s rámusem otevřely. Ocitl se v místnosti.
Uprostřed místnosti ležela postava. Byla zády k němu. Stiles netušil kdo to je. Ale rozhodl se, že pomůže. Přešel k osobě a přetočil ji k sobě obličejem.

V tu chvíli se mu zastavilo srdce. Vždyť to je on!

Derek sledoval mladšího chlapce na nemocničním lůžku. Měl o něj strach. Spal už druhým dnem, ale teď cítil, jako by se s ním něco dělo. Jeho srdce bušilo moc rychle, a místnost zaplnila vůně strachu, který vycházel ze Stilese. Proto se černovlasý rozhodl jednat. Chtěl něco udělat. Chtěl mu být na blízku. Přesunul si židli k lůžku a položil jemně svou ruku na jeho. Dlaň ho začala příjemně hřát. A on začal přemýšlet nad tím, jak vůbec mohl bez něj vydržet tak dlouho.

Derek takhle seděl asi deset minut, když s sebou Stiles začal škubat. Mladší otevřel oči, rychle se posadil a začal křičet. Starší se na něj chvíli v šoku díval, ale pak se ho snažil uklidnit.

" To bude dobrý..." Šeptal straší. Dal mu jemně ruku na rameno a zatlačil. Mladší ale na to nereagoval, tak jak si myslel. Mladší se na něj vyděšeně podíval. Nevěděl, co se s ním děje.

,, To není možný. Nemůže to být možný..." Začal si mumlat, aniž by si všímal, že Dereka uchopil pevně za ruku.

,,Stilesi?" Zeptal se ho straší. Nereagoval. Díval se přímo na něj, ale jeho pohled byl zamlžený. Jako by se díval na něco, co je za Derekem. Proto se černovlasý podíval za sebe. Nic tam neviděl. On ne. Stiles ano.

Stiles jasně viděl za Derekem postavu. Nejvíc ho ale děsilo, že ta postava byla vlastně on. Jako by se na něj dívalo jeho dvojče. Jedinou věcí se lišili. A to tím, že on měl černé oči bez bělma.

,, Si tak ubohý Stilesi. Nedokážeš se ani bránit..." Zašeptal temný Stiles zrůdným hlasem. A zasmál se. Jeho smích byl odporný.
,, Si jenom zbytečná zátěž..."
,, To si doopravdy myslíš, že mu na tobě záleželo?"
,, Ani se nedivím, že tě tam nechal..."

,, No tak Stilesi!" Zakřičel Derek. Mladší ho děsil. Už půl hodiny se díval za něj a ani se nepohnul. Jeho srdce teď bilo ještě rychleji než před tím. Nevěděl co má dělat, tak vzal zvonek a zazvonil na sestřičku. Melissa přispěchala a otevřela dveře, aby se dostala do pokoje. Naskytl se jí zvláštní pohled. Derek se na ni vyděšeně díval, a Stiles se díval na něj. Ale ani se nepohl.

,, Co se děje?" Zeptala se zmatená Melissa.

,, Takhle sedí už půl hodiny. Nevím co se s ním děje. " Řekl zoufale černovlasý. Až teď si všimla, že Stiles se drží Derekovi ruky. Co jí ale překvapilo, že nehty mladšího byly zaryty v kůži staršího.

,, Dereku?" Překvapeně se ho zeptala. On se na ni nechápavě podíval. A pak se podíval tam, kam se ona dívala. Hnědovlasého ruka pevně tiskla tu jeho, a nehty byly ponořené v jeho kůži. Derek o tom ani do teď nevěděl. Asi se tolik strachoval, že zapomněl.

Stiles se konečně pohl. Derek s Melissou se na něj dívali s očekáváním. Hnědovlasý chlapes se na ně podíval a začal se smát. Smál se odporným smíchem, který Derek nepoznával. To nebylo jeho Stiles. Nadechl se, a ucítil něco ve vzduchu. Byl tu jiný pach. Něco na dříve sladké vůni Stilese se změnilo. Bylo to něco hořkého. Nevěděl co to je, ale doufal, že to je jenom zmatením.

Než stihl Derek cokoliv udělat, mladší se po něm vrhl. Shodil ho na zem a sedl si na něj obkročmo. Ruce umístil na jeho krk, a za neustálého smíchu začal Dereka škrtit. Melissa nevěděla, co má dělat. Zavolala doktora, ten když to celé uviděl, začal jednat. Stilesovi zabodl do ruky injekční stříkačku s průzračnou tekutinou.

,, Tak už mě zabij!" Rozkřičel se hnědovlasý chlapec. Sedativa začala pomalu působit. Víčka mu začala těžknout a obraz se mu začal rozmazávat. Pořád se z posledních sil smál, ale Derek mu viděl na očích, jak doopravdy smutný a vyplašený teď je. Ruce na jeho krku začali slábnout. Než se ponořil do bezesného spánku zašeptal:

,, Pomoz mi, Dereku." Jakmile to dořekl, spadl do Derekovi náruče. Derek si byl jistý, že na tenhle den nikdy nezapomene. Ale byl překvapen tím, o co ho Stiles žádná. Jak ho má zachránit? Jak mu má pomoct?

Nakonec Derek udělal tu největší chybu, které už navždy bude litovat. Stilesovu žádost o pomoc připsal k účinkům sedativ.