Grangerová?! Malfoy?!

1.

Každý člověk jednou najde to, co celý život hledal...

Pohled 3. osoby

Bylo chladné podzimní ráno a Bradavice se probouzely do nového dne. Byla sobota, takže si klidně mohli všichni žáci přispat, ale kdo by vynechal famfrpálový zápas Zmijozelu proti Nebelvíru. Velká Síň se začla plnit už velice brzy. U všech stolů se horlivě debatovalo o tom, kdo dnes zvítězí. Nebelvírští studenti byli nedočkaví a nervózní. Ani zmijozelská kolej však nebyla klidná. Možná, že patřili mezi ty nejsebevědomější studenty na škole, nikdo z nich si však teď nebyl jistý...

Draco

Nevím kolik bylo hodin, když jsem se probudil, ale měl jsem takový špatný pocit, že nestíhám. Mé obavy se staly pravdou. Měl jsem 30 minut na to, abych se připravil, nasnídal a doběhl na famfrpálové hřistě! Rychle jsem se vyhrabal z postele. Se stlaním jsem se neobtěžoval, stejně náš pokoj vypadá jako zvěřinec. Přeběhl jsem ke skříni, přévlékl se do dresu a namířil si to do koupelny. Po ranní hygieně a snahou udělat něco se svými vlasy tak, aby mi nevadily při zápase jsem popadl svůj Nimbus a vyběhl z pokoje. Společenka byla prázdná, jak jsem očekával. Ve spěchu jsem párkrát zakopl. Naštěstí mě nikdo neviděl. Proběhl jsem sklepení a mířil k Velké Síni. Před dveřmi jsem se zastavil a uklidnil se. Pak jsem vstoupil. Absolutně jsem na sobě nedával znát nervozitu a napětí. Se svým typickým výrazem jsem vyrazil ke stolu, kde ještě hodně lidí jedlo. Blaise se zrovna bavil s Theem a Crabbe s Goylem se cpali jako zvířata. Jako obvykle. Přisednul jsem si a pozdravil je. Blaise a Theo mi pozdrav opětovali, ale Crabbe s Goylem si snad ani nevšimli, že jsem přišel. Upřímně mi to bylo jedno. Theo a Blaise na mě počkali, a pak jsem se společně vydali na hřiště. Crabbe s Goylem tam zůstali. Najednou se mě Blaise zeptal ,,Bojíš se?". Podíval jsem se na něj a uchechtnul se. ,,Já? Ne...nemají proti nám šanci!!" Zasmáli se a já s nimi. Když jsme došli k hřišti kluci mi popřáli hodně štěstí a pak jsme se rozešli jiným směrem. Oni na tribunu a já do šatny. Když jsem dorazil všichni už se připravovali. Nenápadně jsem se mezi ně připletl a dělal, jakože nic. Nikdo si očividně nevšiml, že jsem přišel pozdě, tak jsem to neřešil a protáhl se. Připravili jsme se do zástupu a když zazněl hvizd píšťalky, nasedli jsme na košťata a vznesli se nad hřiště. Tribuny jásaly!Nebelvírští už také byli ve vzduchu a zrovna obletovali hřiště. Všechny jsem si je pečlivě prohlédl...v čele nebyl nikdo jiný než Potter, pak Weasleyová, nějací, které neznám a Weasley...dali si ho do brány hlupáci. S ním je prostě musíme porazit. A pak ještě někdo. Nikdy jsem jí neviděl hrát, takže určitě nebude hrozba. Nováček...ale upřímně, letěla skvěle. A i tak vypadala. Vlasy měla stažené do vysokého culíku a dres jí perfektně sednul, takže byla vidět její krásná postava. ,,Co to meleš, vždyť je z Nebelvíru!!" Nadával jsem sám sobě. Nevím, jak to udělala, ale najednou byla vedle Pottera. Vždyť jsem se nedíval jen pár sekund.. Když obletěli kolečko, zastvili se nad středem hřiště. Potter, jakožto kapitán, sletěl dolů k madam Hoochové a čekal, než přiletí i náš kapitán. Potom si spolu ,,přátelsky" podali ruce, madam Hoochová vypustila nejprve zlatonku, pak potlouky a nakonec camrál. Pískla a hra začala.

Hermiona

Trénovali jsme s Harrym už od začátku prázdnin. Famfrpál mě začal bavit až na konci minulého školního roku, kdy jsem poprvé seděla na koštěti. Harry byl na posledním tréninku a nechal mě si to vyzkoušet. Bylo to úžasné! Od té doby jsem se moc chtěla naučit hrát famfrpál. Harry z toho měl radost, a tak navrhl, že mě bude učit. Bez váhání jsem jeho nabídku přijala. Trénovali jsme celé prázdniny a podle Harryho mám talent! Zprvu jsem lítala na starém a pomalém koštěti, ale ke konci prázdnin jsem si koupila za svoje kapesné a s příspěvkem rodičů nejnovější Nimbus. Když byly výběrové zkoušky do týmu Harry si mě vybral. Ne proto, že jsem jeho kamarádka, ale proto, že jsem byla jedna z nejlepších. Takže jsem teď útočnice v Nebelvírském týmu. Tohle je můj první zápas a já mám hroznou trému. Nechci jim to pokazit, ale všichni kamarádi mě před zápasem podpořili, takže se cítím lépe. Když madam Hoochová zapískala, nasedli jsme na košťata a vzlétli do vzduchu. Ozval se ohlušující řev fanoušků! S týmem jsme obletěli celé hřiště a já si to neskutečně užívala. Potom jsme se zastavili nad středem hřiště a já si tak mohla prohlídnout naše soupeře. Přelétla jsem je pohledem, ale zastavila jsem se na jednom bloňďákovi. Měl vypracované tělo a vlasy mu čechral vítr. Neviděla jsem mu do obličeje, ale někoho mi silně připomínal.
Hra začala a já se rozlétla k camrálu. Jakmile jsem k němu doletěla, popadla jsem ho a tryskem letěla k brankám Zmijozelu. Zmijozelší mě začali pronásledovat. Napravo ode mě letěla má spoluhráčka. Hodila jsem jí camrál a zmijozelští se pustili za ní. Byla už skoro u branky, když jí ho jeden zmijozelák vytrhl a prudce se otočil směrem k naší brance. Vyrazila jsem za ním. Nenápadně  jsem ho podletěla a sebrala mu camrál. Ani se nestačil rozkoukat a já už mířila k jejich brance. Mířila jsem na kruh, ve kterém byl brankář. Ušklíbnul se...nejspíš si myslel, že jsem opravdu tak hloupá a budu mířit tam, kde je on. Když jsem byla blízko, rozmáchla jsem se a hodila camrál do levého kruhu. První bod! MŮJ první bod!! Diváci jásali, jen zmijozelská tribuna nesouhlasně zamručela. Hned se však pokračovalo ve hře.

Draco

Byla úžasná! Nikdy jsem nevidel hrát holku takhle dobře. Chtěl jsem k ní přiletět blíž, abych si jí mohl prohlédnout, ale musel jsem hlídat zlatonku...

Pohled 3. osoby

Zápas byl napínavý a velmi vyrovnaný, ale nakonec, díky krásné hnědovlásce s neposlušnými vlasy (to ovšem nebylo vidět, protože je měla stažené v pevném culíku) a samozřejmě úžasnému chytači s havraními vlasy a nachovou jizvou na čele, vyhrál Nebelvír!! Obecenstvo řvalo nadšením, až na zmijozelskou část. Všichni hráči z obou týmů slétli na zem, aby si podali ruce. Hermiona chtěla jít poslední, aby se mohla pořádně podívat na toho pohledného chlapce, který jí předtím tak uchvátil. To stejné měl v plánu i Draco. Oba postupovali kupředu, podávali si ruce se soupeři, ale skoro to nevnímali. Čekali až uvidí toho, koho hledali. Najednou proti sobě stáli. Tváří v tvář. Podávali si ruce a nebyli schopni pohybu. Jen si navzájem hleděli do očí a v hlavě se jim honily nejrůznější myšlenky. Najednou sebou Mia prudce trhla, protože slyšela, jak na ní někdo volá. Rychle se otočila. U vchodu do šatny stála její nejlepší kamarádka Ginny a mávala na ní. Když se otočila zpátky, Draco hleděl na jejich spojené ruce. Rychle se vymanila z jeho sevření a rozhlédla se, jestli je někdo neviděl. K jejímu překvapení už na tribunách nikdo nebyl. Podívala se znovu do jeho očí a snad poprvé za tu dobu, co se znají v nich neviděla nenávist. Bylo v nich překvapení a zalíbení. Zašeptala ,,Hrál si hezky." otočila se a běžela k šatnám, než do nich však vešla, ještě jednou se otočila. Draco tam pořád stál jako opařený a pohledem skenoval místo, kde se ještě před chvílí nacházela. Pak zalezla dovnitř a přemítala si v hlavě, co se to teď vlastně událo. I Draco už se probral z tranzu a vydal se směrem ke svým šatnám. Nešlo mu do hlavy, co se před chvílí odehrálo.

Tak vítám vás u první kapitoly😊snad se líbila❤️dala jsem si na ní záležet😄budu moc ráda za jakýkoliv komentář nebo hvězdičku😘pište mi prosím vaše názory, abych věděla, jestli mám pokračovat😅😉

Vaše Karol❤️