Grangerová?! Malfoy?!

11.

Vím, že moji věrní čtenáři na tuhle část čekali už neskutečně dlouho a já se vám za to strašně moc omlouvám, ale bylo toho hrozně moc v poslední době a já prostě nestíhala do toho všeho ještě psát🥺 doufám, že jsem vás všechny neztratila❤️a už nebudu zdržovat, užijte si další kapitolu🥰

Hermiona

Společně s ostatními jsme se vydali k Velké síni. Kluci si chtěli hrát na gentlemany a tak nás rychle předešli, aby nám mohli otevřít dveře. Usmála jsem se a vstoupila. Zatajil se mi dech, když jsem spatřila výzdobu síně. Na stropě se třpytil křišťálový lustr, na stěnách visely girlandy z bílých růží, stoly byly přisunuté ke zdi tak, aby byl uprostřed sálu prostor na tanec, stoly samotné se až prohýbaly pod nápory jídla a pití a na stupínku, kde normálně bývá profesorský stůl, bylo nyní vystavěné pódium. Všichni jsme na to hleděli s úžasem. Když jsme se dost vynadívali, vydali jsme se k volnému místu u jednoho ze stolů a posadili se. V síni nebylo ještě příliš mnoho studentů, takže jsme byli nuceni čekat než dorazí zbývající. Po chvilce už byla místnost naplněná studenty i profesory, a tak se Brumbál vydal směrem k pódiu. Když vystoupal po schůdkách nahoru, postavil se tak, aby na něj všichni viděli a odkašlal si. Celý sál v tu chvíli ztichl.
,,Milí žáci, vážení profesoři, vítám vás na letošním výjimečném plese na počest našich hostů!" Dav se tak rozjásal, že v té vřavě nebylo slyšet pomalu ani vlastní myšlenky. ,,Doufám, že dnešní večer společně strávíme v poklidu a všichni si jej skvěle užijeme!" Dořekl a luskl prsty. V tu chvíli se odněkud začala linout hudba a najednou se na pódiu za Brumbálem zjevily Sudičky. Tak proto byli v Prasinkách! Celý dav jásal, jako o život a všichni vyběhli na taneční parket. Tancovali jsme a já v tu chvíli nemyslela na nic jiného. Dokud jsem ho neuviděla...

Draco

S kluky jsme se pomalu vydali do Velké síně. Odevšad přicházeli studenti a já doufal, že se v tom davu budu mít šanci ztratit, abych se mohl vrátit zpět do ložnice. Neměl jsem chuť se bavit. Bohužel si mě, ale kluci hlídali, takže jsem byl nucen jít s nimi dál. Vešli jsme do síně a já musel uznat, že to byla krása. Brumbál zrovna vystupoval na pódium, a tak jsme si rychle sedli na volně místo k nejbližšímu stolu a poslouchali, co nám chce sdělit.
Když domluvil objevily se za ním Sudičky a začaly hrát. Všichni se rozběhli na parket tancovat, ale já neměl chuť. Kluci se mě několikrát pokusili vytáhnout za nimi a i několik dívek přišlo s tím, jestli bych si s nimi nezatancoval, ale já je vždy odmítl. Měl jsem u sebe placatku, která ani ne za hodinu byla úplně prázdná. Musel jsem vypadat jako úplný zoufalec. A pak jsem jí uviděl...
Vypadala jako víla. Ta květinová čelenka ve vlasech a ty překrásné modré šaty...nemohl jsem z ní spustit oči. Pak jsem si všiml, že mě také zahlédla a tak jsem rychle uhnul pohledem. Když jsem se podíval zpátky, už tam nebyla. Rychle jsem vstal a rozhlížel se, až jsem jí zpozoroval úplně vzadu v místnosti u jednoho ze stolů. Okamžitě jsem se k ní rozběhl, jelikož měla hlavu v dlaních. Posadil jsem se vedle ní a přivinul jí k sobě do objetí. ,,Draco..." zavzlykala. ,,Já nedokážu předstírat, jakože jsme se nikdy nespřátelili. Jakože jsme spolu nic nezažili. Nedokážu to." Podívala se mi do očí a já v nich viděl jen bolest. ,,Dokud nepřijdu na způsob, jak se zbavit Pansy, tak budeme muset." Řekl jsem smutně. ,,Proč se jí tak bojíš? Proč jí prostě neřekneš, že ti nemůže poroučet?!" ,,Protože vyhrožovala, že ti ublíží a to já nedovolím. Nikomu!" ,,Ano to jsi mi říkal, ale přece víš, že se o sebe dokážu postarat. Nebo mi nevěříš?" ,,Samozřejmě, že ti věřím a vím, že se o sebe dokážeš postarat," pohladil jsem jí po vlasech. ,,ale jak už jsem ti říkal...ty neznáš Pansy, tak dobře jako já. Nevíš čeho je schopná." ,,Ale já si nedokážu představit, že bych o tebe měla přijít. Známe se tak dlouho, ale bavíme tak krátce, a když jsem konečně zjistila, jaký doopravdy jsi, tak tě mám ztratit? Promiň, ale to nemůžu dopustit." Zvedla se a chtěla odejít. Chytil jsem ji za ruku a zeptal se. ,,Kam chceš jít?" Otočila se na mě a prohlásila. ,,Za Pansy. Řeknu jí, že si nemůže dělat co chce, a že nás nemůže rozdělit." Už už se mi chtěla vytrhnout, ale já jí stiskl pevněji. ,,Ne! To nemůžeš. Kdyby zjistila, že jsem ti o tom řekl, určitě by ti něco udělala..." přitáhl jsem si jí blíž k sobě. ,,Mio...je to pro mě stejně těžké, možná těžší, věř mi. Ale dokud si nebudu jistý, že jsi v bezpečí, slib mi, že neuděláš žádnou hloupost? Vím, že si myslíš, že když je tu na hradě tolik lidí, tak ti nemůže nic udělat, ale ona je zákeřná zmije. Je možné, že by udělala něco tvým rodičům..." podíval jsem se jí zpříma do očí. Vytřeštila oči, ve kterých se zračil vztek a strach. Potom přikývla a řekla. ,,Dobře, slibuju." Chtěla odejít, ale já už to nemohl vydržet. Přitáhl jsem si ji ještě blíž k sobě tak, že jsme byli jenom pár centimetrů od sebe. Cítil jsem její teplý dech na své tváři. A pak jsem jí vtiskl polibek. Ona nejdříve působila překvapeně, ale to bylo jen na několik sekund, pak náš polibek prohloubila, až se změnil v líbání. Chytil jsem jí za pas a přitiskl ještě blíž k sobě. Ona mi zajela jednou rukou do vlasů a druhou měla položenou na mé hrudi. Nevím jak dlouho jsme tam takhle stáli, ale přál jsem si, aby to bylo už navěky..

Hermiona

Seděl tam u stolu úplně sám. Oblek mu neskutečně slušel a vypadal v něm ještě elegantněji než normálně. Když si všiml, že na něj také koukám, rychle uhnul pohledem. A já si v tu chvíli uvědomila, že za ním vlastně ani nemohu jít. Rozběhla jsem se co nejdál od lidí a posadila se úplně dozadu jednoho ze stolů. Dala jsem si hlavu do dlaní a pořád si opakovala ,,Proč já? Proč on?". Pak jsem ucítila, jak mě dvě silné paže objaly. Bylo mi jasné, kdo to je. ,,Draco..." řekla jsem mezi vzlyky.
Po tom, co jsem mu vylíčila své pocity, jsem se zvedla a chtěla jít za Pansy. Říct jí, co si o ní myslím. Když v tom mě Draco chytil za ruku. ,,Ne! To nemůžeš. Kdyby zjistila,že jsem ti to řekl,určitě by ti něco udělala..." přitáhl si mě blíž k sobě. ,,Mio...je to pro mě stejně těžké, možná těžší, věř mi. Ale dokud si nebudu jistý, že jsi v bezpečí, slib mi, že neuděláš žádnou hloupost? Vím, že si myslíš, že když je tu na hradě tolik lidí, tak ti nemůže nic udělat, ale ona je zákeřná zmije. Je možné, že by udělala něco tvým rodičům..." podíval se na mě. Vytřeštila jsem oči. Ublížit mým rodičům? To nemohu dovolit! Co bych bez nich dělala? Když jsem se dostala z šoku, přikývla jsem a řekla. ,,Dobře,slibuju." Chtěla jsem konečně odejít, ale on si mě přitáhl ještě blíž k sobě tak, že se naše nosy téměř dotýkaly. Jeho pleť byla bílá, jako padlý sníh. A pak mi vtiskl polibek. Prvně jsem nevěděla, co dělat, ale to bylo jen na pár sekund, pak jsem mu polibek opětovala. Nakonec se změnil v líbání. Chytil mě za pas a přitiskl ještě blíž k sobě. Já mu zajela jednou rukou do vlasů a druhou položila na jeho hruď. Nevím, jak dlouho jsme tam takhle stáli, ale věděla jsem, že ho nechci už nikdy pustit.
Když jsme se od sebe odtáhli zhluboka jsme dýchali. ,,To bylo..." začal. ,,Úžasné." Dokončila jsem jeho větu. Jenom se usmál a přikývl. ,,Už bych měla jít, kamarádi mě budou shánět." Řekla jsem nervózně. Nevěděla jsem, jak se mám chovat. ,,Mě nejspíš také." Odpověděl. Objali jsme se a on mi do ucha pošeptal. ,,Budeme spolu, neboj se." Když mě pustil usmála jsem se na něj a řekla. ,,Věřím ti." Pak jsem se otočila a vydala se zpět k přátelům. Odcházela jsem od něj s tím největším úsměvem na rtech.

Draco

Byl to nádherný polibek. S nádhernou dívkou. Musím udělat všechno pro to, abychom mohli být spolu. Prostě musím.
Pak jsem se také vydal za kluky s hřejivým pocitem u srdce.

Z pohledu 3. osoby

Oba dva věděli, že ještě nemají vyhráno, avšak v tu chvíli byli nejšťastnějšími lidmi na planetě.

Taak jak se vám libila dnešní kapitolka?❤️co říkáte na první pusu?😍určitě mi dejte vědět do komentářů! Snad jsem vás nezklamala, když už jsem tak dlouho nevydala žádnou kapitolu☺️mám vás ráda a moc si vás vážím🥰😘
Vaše Karol❤️