Grangerová?! Malfoy?!

12.

Hermiona

Ráno jsem se probudila s příšernou bolestí hlavy. Včera jsem si nedala jen pár skleniček, co si budeme namlouvat. Pomalu jsem se posadila a rozhlédla kolem sebe. Obě postele mých spolubydlících byly prázdné, ale tím, že by byly ranní ptáčata, to nebylo. Nad tou myšlenkou jsem se pouze pousmála a pak se zvedla z postele. Prvně se mi zatočila hlava, ale když jsem opět získala rovnováhu, vydala jsem se směrem do koupelny. Podívala jsem se do zrcadla a lekla se toho zjevení, které jsem v něm spatřila . Kruhy pod očima, rozcuchané vlasy a rozmazaný make-up. Svlékla jsem se a vlezla si do sprchy, kde jsem na sebe nechala téct osvěžující, studenou vodu. Potom, co jsem se probrala, jsem zvýšila teplotu a umyla si vlasy a tělo. Pak jsem provedla běžnou ranní hygienu a kouzlem si mokré vlasy usušila. Když jsem se oblékla do tepláků a mého oblíbeného trička, rozhodla jsem se, že půjdu na snídani. Sešla jsem schody do společenské místnosti, kde leželo bezmála deset lidí. Někteří na pohovkách, jiní na zemi. Jen jsem protočila oči v sloup a přešla k obrazu Buclaté dámy. Vyšla jsem na chodbu a pomalým krokem se vydala k Velké síni. Když jsem chtěla projít dveřmi, někdo do mě strčil. Podívala jsem se vedle sebe a tam stála Pansy. Za ní Theo a Blaise. ,,Na co tak zíráš?!" Vyplivl Blaise. Jen jsem s klidnou tváří a úsměvem na rtech odpověděla. ,,Na největšího hlupáka, jakého jsem kdy viděla." A pak jsem se otočila a chtěla vejít do síně, ale Pansy mě chytila za ruku. ,,Co si o sobě myslíš, ty šmejdko?!" Vykřikla. Já se na ní obrátila se slovy. ,,Že mi nestojíte ani za jediné další slovo." Vytrhla jsem se jí a odebrala se k nebelvírskému stolu. Harry s Ronem seděli ještě spolu s Ginny a kluky z New Yorku na našem obvyklém místě, a tak jsem si k nim přisedla. Potěšila mě skutečnost, že ostatní vypadali ještě hůř než já, ikdyž mi jich samozřejmě bylo líto. Ginny seděla vedle Bena a oba po sobě neustále pokukovali, takže mi hned došlo, kde a s kým strávila Ginny včerejší noc. Podívala se na mě a já mohla v jejích očích vidět jiskřičky vzrušení. Usmála jsem se na ní a v hloubi duše jsem byla opravdu šťastná. Konečně se dostala přes Harryho. Přála jsem jí to.
Nikdo neměl příliš velkou chuť ke konverzaci, takže naše snídaně proběhla v tichosti. Kluci se začali postupně zvedat s tím, že musí ještě dospat to, co včera zameškali. Ginny a Ben se také zvedli od stolu a se slovy na rozloučenou a propletenými prsty se vydali také pryč. Zůstala jsem u stolu sama, ale nijak zvlášť mi to nevadilo. Kousek opodál na stole ležel Denní věštec, tak jsem ho vzala do ruky a přečetla si o nejnovějších věcech odehrávajících se v kouzelnickém světě. Pak jsem se zvedla a s hrnkem plným kafe odešla zpět na pokoj.

Draco

Nevím, kolik bylo přesně hodin, když jsem se probudil, ale muselo být něco kolem jedenácté, protože kluci se v pokoji už vesele bavili o tom, co si dají k obědu. Chtěl jsem se zvednou, ale do hlavy mě udeřila palčivá bolest, a tak jsem se položil zpět na polštář. ,,Docela jsi to včera přehnal, co?" Ušklíbl se Theo. Já se na něj jen nenávistně podíval a pokoušel se zvednout, i když to šlo dost ztěžka. Když se mi podařilo vstát, namířil jsem si to ke skříni. Vytáhl jsem nějaké oblečení a vydal se do koupelny, kde jsem ze sebe opět udělal člověka.
Když jsem vylezl, kluci už v pokoji nebyli, takže jsem usoudil, že musí být čas oběda. Vyšel jsem z pokoje, zabouchl dveře a odebral se do Velké síně. Téměř všichni už seděli u stolů, tak jsem se šel také posadit ke svému. Theo a Blaise se zrovna bavili s Cameronem, Harrym a Jasperem. ,,Čau." Mávl jsem na ně a oni mi pokývali na pozdrav. Za chviličku se na stole objevilo jídlo, proto se všichni chopili svých příborů a pustili se do něj. Celá síň šuměla hovorem. Měl jsem to rád, jak všichni seděli spolu, jako rodina a povídali si. Já tohle s tou mojí nikdy nezažil, a proto pro mě byly tyto chvíle tak důležité.
Po jídle se všichni zvedli a odešli do svých společenek, jen já a pár dalších studentů zůstalo v síňi. Přehraboval jsem se vidličkou v talíři, i když jsem už dávno neměl hlad a přemýšlel o tom, co budu dělat s Pansy. Neměl jsem příliš energie, kvůli včerejší noci, proto jsem se zvedl a rozhodl se, že se ještě chvíli prospím. Cestou na kolej mě napadlo poslat dopis Hermioně. Bude to prozatím asi jediný způsob, jak spolu komunikovat. Když jsem tedy přišel do pokoje, posadil jsem se za psací stůl a začal psát.

Hermiona

Než přišel čas oběda, jako obvykle jsem strávila své volné chvíle čtením knih. Po obědě jsem jen tak bloumala po hradě a přemýšlela. Proč jsem se s tím Malfoyem vůbec začala bavit? Ušetřila bych si spoustu trápení. Došla jsem do jedné z chodeb ve východním křídle a posadila se na parapet patřící jednomu z klenutých oken. Shlížela jsem dolů na školní pozemky a vybavovala si všechny vzpomínky, které jsem na tomto místě získala. U některých vzpomínek mi ukáplo pár slz. A pak tu byly ty s Dracem...nebylo jich mnoho, ale stály zato.
Nikdy bych nevěřila, že se budu kamarádit s Dracem Malfoyem. To byla věta, která se mi v hlavě vynořovala několikrát denně. Nevím, jak dlouho jsem tam seděla, ale když se začínalo za oknem stmívat, vstala jsem a pomalým tempem si to namířila do společenky.
V pokoji spala Parvati, taky byla ze včerejšího večera unavená a v koupelně byl slyšet zvuk tekoucí vody, proto jsem usoudila, že se Ginny asi byla proletět. Lehla jsem si na postel a nachvilku zavřela oči. Najednou jsem ale uslyšela tiché ťukání na sklo. Prvně jsem si myslela, že se mi to zdá, ale když se ozývalo znovu a znovu, zvedla jsem se a vyhlédla z okna. Létal za ním malý puštík. Otevřela jsem okno a nechala sovičku vletět do místnosti. Párkrát pokoj obkroužil a pak se posadil na opěradlo židle. Pomalu jsem se k němu přiblížila a sundala mu z nožky papírek.
Stálo na něm:
Mio,
V nejbližší době bude tohle nejspíš naše jediná možnost, jak se bavit. Prosím, nesnaž se semnou komunikovat jinak...bylo by to moc nápadné. A taky se snaž vyhýbat Pansy. Slyšel  jsem, jak jsi jí ráno odpálkovala a to není zrovna nejlepší způsob, jak se jí zbavit. Věř mi, osobně si myslím, že si to zaslouží, a že děláš jedině dobře, ale snad to chápeš, vzhledem k naší situaci. Mimochodem ta sova se jmenuje Allie. Je slušně vychovaná, neboj se :)
Chybíš mi a mám tě rád.
P.S.: Včera to bylo krásný. A moc ti to slušelo.

Když jsem dočetla poslední větu musela jsem být červená jako rajče. Ale zbytek dopisu mě příliš nepotěšil. Při představě, že ho budu každý den vídat na hodinách a nebudu ho moct ani obejmout mě ubíjela. A že se mám Pansy vyhýbat? Jestli ale na mě bude takhle útočit, tak se budu bránit. Promiň Draco, ale já nejsem jedna z těch, kteří si nechají vše líbit. Dopis jsem si schovala do nočního stolku a vzala pergamen a pero.
Draco,
Mrzí mě to, ale samozřejmě to chápu. A omlouvám se, ale pokud se ke mně bude Pansy chovat takhle, tak si to nenechám líbit. To prostě neudělám. Tvá sova je moc hezká a věřím, že když pochází z rodiny Malfoyových, tak musí být vychovaná :)
Taky mi chybíš a já tebe víc.
P.S.: Nemohu na včerejšek přestat myslet! A děkuji <3

Přivázala jsem sově k nožičce svůj srulovaný kus pergamenu a vypustila jí z okna ven. Sledovala jsem, jak pomalu mizí ve tmě, dokud jsem jí úplně neztratila. Pak jsem zavřela okno, mrkla na hodiny, a když jsem zjistila, že je akorát čas večeře, nazula jsem si boty a vydala se do Velké síně.

Draco

Dopis od ní mě z části sice nepotěšil, ale skutečnost, že ke mě cítí to samé mě hřála u srdce. Byl zrovna čas večeře, tak jsem zburcoval kluky a společně jsme opustili pokoj.

Pohled 3. osoby

Ani jeden sice nebyl úplně šťastný, ale oba věděli, že najdou cestu, jak být spolu.

Chtěla jsem vám vynahradit to, jak dlouho jsem nepřidala žádnou kapitolu, proto dnes přidávám další❤️snad jste si jí užili☺️

Vaše Karol❤️