Grangerová?! Malfoy?!

10.

Pohled 3. osoby

Byla neděle a celý hrad ještě spal. Jen jedna nebelvírská studentka s čokoládovýma očima a neposednou kšticí se rozhodla, že si půjde zaběhat. Potřebovala si pročistit hlavu. Bylo toho na ní v poslední době moc...

Hermiona

Běh. Nejlepší odreagování, které znám. Běžela jsem kolem jezera a jen si užívala čerstvý vzduch a především to ticho. Vzhledem k tomu kolik bylo hodin, nebylo divu, že jsem po celou dobu nikoho nepotkala. Ještě ke všemu byla neděle.

Oběhla jsem své pravidelné kolečko a vydala se zpět do hradu. Vešla jsem do Vstupní síně a chtěla jsem jít rovnou na snídani, ale s někým jsem se srazila. Zaškobrtla jsem a málem spadla, ale dvě silné paže mě chytily. To už se mi jednou stalo, pomyslela jsem si. Dotyčný mě vytáhl na nohy a otočil směrem k sobě. Hleděla jsem do šedo-modrých očí, které patřili pouze jednomu člověku. ,,Draco..." Vydechla jsem. ,,Měla bys dávat větší pozor." Ušklíbnul se. ,,Promiň." Začervenala jsem se. On se jen usmál a pohladil mě po tváři. Pak ale jeho úsměv zmizel. ,,Hermiono, musím ti něco říct." Řekl a já viděla obavy v jeho očích. ,,Co se děje?" Zeptala jsem se starostlivě. ,,Tady ne." Chytil mě za ruku a táhnul mě do komory na košťata.
,,Draco, co se stalo?" Zeptala jsem se znovu, naléhavěji. ,,Chci se ti omluvit za to, jak jsem se včera choval, ale já musel!" Vydechl s ustaraným výrazem v obličeji. Málem jsem zapomněla na to, jak mě včera odbyl. ,,Byl to pro mě docela šok, když jsi najednou úplně změnil notu. Ale nevěřila jsem tomu, že bys to udělal sám od sebe. Věděla jsem, že za tím musí něco být." Smutně jsem se usmála. ,,Moc mě to mrzí. Ani nevíš, jak moc mi to bylo v tu chvíli líto, když jsem se k tobě tak musel chovat." Sklopil hlavu a pohledem probodával podlahu. Chytla jsem ho za bradu a donutila ho, podívat se mi do očí. ,,Já vím." Usmála jsem se. On mi úsměv opětoval a objal mě. Bylo to tak krásné. Jeho silné paže byly ovinuté kolem mého těla a já se cítila, jakoby mi v tu chvíli nemohlo nic ublížit. Po chvíli se odtáhl a řekl. ,,Máš pravdu...je tu něco, kvůli čemu jsem na tebe musel být zlý...a budu stále muset." Jeho úsměv povadl. ,,Proč? Kvůli čemu?" Nechápala jsem. ,,Někdo mi řekl, že jestli se s tebou budu nadále přátelit, ublíží ti." ,,Kdo?" Zeptala jsem se. ,,Pansy..." ,,Myslíš si, že ona by mi něco dokázala udělat?" Uchechtla jsem se. On se na mě ale s vážným výrazem podíval a odpověděl. ,,Neznáš jí tak dobře, jako já. Vím, čeho je schopna." ,,Ale já o tebe nechci přijít." Nahrnuly se mi slzy do očí. ,,Já o tebe také ne. Ale nedovolím, aby ti někdo ublížil. Šel bych i na druhý konec světa, abych tě ochránil." Podíval se mi do očí. ,,Draco.." Stěží jsem zadržovala slzy. ,,Láme mi to srdce, ale dělám to pro tvoje bezpečí." I on vypadal, že se zachvíli rozpláče. ,,Proč to všechno musí skončit tak brzy?" Už jsem slzy nezkoušela zadržovat a nechala je volně stékat po tvářích. ,,Proč?" Vzlykala jsem. ,,Neplakej." Utřel mi slzy. ,,Nemůže to skončit jen kvůli nějaké žárlivé krávě!" Už jsem skoro nemohla dýchat pod nápory vzlyků. ,,Já vím...ale dokud nenajdu způsob, jak by se to dalo vyřešit, musíme se od sebe držet dál. Slib mi to. Prosím..." Chytil mě za ruku. ,,Dobře.." Stiskl ji a přitáhl si mě blíž k sobě. ,,Vše, co od teď řeknu, neber vážně." ,,Pokusím se." ,,Bože..cítím se jako by mi někdo zabodával do srdce tisíce nožů." Povzdychl si smutně. Jen jsem přikývla. Podíval se na mě a já viděla v jeho průzračných očích pouze bolest a vztek. ,, Mám tě rád Mio. Tak na to nezapomeň." Pak mi vtisknul polibek na čelo, pustil mou ruku, otočil se a opustil místnost.
Stála jsem tam, neschopna pohybu ani slova. Můj svět se bortil jako domeček z karet. Poznala jsem člověka, který mi neskutečnou rychlostí přirostl k srdci a já o něj teď musím přijít. A nemůžu s tím nic dělat...