Grangerová?! Malfoy?!

9.

Dlouho jsme tu neměli kluky z New Yorku a ani Harryho a Rona🙄🔥

Hermiona

Když jsem se probudila, měla jsem pocit, jakoby mi hořelo celé tělo. Bolely mě snad všechny svaly. Z toho nočního letu. Nemotorně jsem se vyhrabala z postele a vydala jsem se do koupelny. Letmo jsem koukla na hodiny, které ukazovaly devět hodin. Díky Merlinovi, že je dnes sobota. Vyčistila jsem si zuby a jako obvykle jsem se pokusila udělat něco s mojí hřívou. Prvně jsem sváděla souboj s gumičkou a kartáčem. Nakonec jsem to ale vzdala a použila kouzlo, které mě naučila Parvati. Jedním mávnutím hůlky se mi z vlasů vytvořil úhledným drdol. Pak jsem na sebe jen hodila černé tepláky a bílé volně tričko, patřící mému tátovi. Potom už jsem jenom popadla jednu půjčenou knížku s tím, že cestou ze snídaně jí vrátím do knihovny.

Snídaně

Vešla jsem do Velké síně a okamžitě jsem záhledla, jak na mě někdo mává. Prvně jsem toho dotyčného nepoznala, ale pak mi došlo, že je to Harry (z NY). Zamávala jsme mu nazpět. Eggsy mi naznačoval, ať jdu k nim. Jen jsem se usmála a rozešla se jejich směrem. ,,Dobré ráno Hermiono." Řekl Harry a usmál se. ,,Dobré." Odpověděla jsem též s úsměvem. ,,Dlouho jsme si nepopovídali." Prohlásil Ben. ,,To ano," přikývla jsem ,,měla jsem toho docela hodně." ,,To je v pohodě." Mrknul na mě Eggsy. ,,Dneska bychom mohli něco podniknout ne?" Zeptal se Ben. ,,Dobrý nápad."  Kývnul Harry. ,,Jo jasně." Přisvědčil Eggsy. Všichni se podívali na mě s očekáváním v očích. ,,No...dnes je ten výlet do Prasinek kvůli plesu. Můžeme jít společně." Řekla jsem nejistě, ale s úsměvem. ,,Dobře. Slyšel jsem o té vesničce hodně. Těším se tam." Vyhrkl Harry. Ben a Eggsy jen přikyvovali. ,,A nevadilo by, kdyby s námi šla i moje nejlepší kamarádka?" Zeptala jsem se. ,,Nevadilo, vůbec ne." Řekli kluci a já se jen uculila. ,,Skvěle. Sejdeme se tedy na nádvoří, až se bude vyrážet?" ,,Budeme tam." Jen jsem se usmála a vydala se ze Síně.

Když jsem přišla do knihovny upoutala mě bílá čupřina čouhající zpoza knihy. Usmála jsem se a vydala se jeho směrem. Stoupla jsem si před něj a řekla ,,Ahoj Draco...co čteš?" Odvrátil pohled od knížky a s otráveným výrazem odpověděl ,,Co chceš Grangerová?!" Nechápala jsem, proč je najednou tak chladný. ,,Já jen...myslela jsem..." ,,No tak se vymáčkni, nechci tu s tebou ztrácet celý den." Protočil očima. Absolutně mi nedocházelo, proč se chová takhle a opravdu mě to mrzelo. ,,No...ehm...to je jedno. Už musím jít." Ukončila jsme naši konverzaci. Otočila jsem se na patě a vydala se k regálu, kam patřila moje kniha. Než jsem zašla za roh, ještě jsem se na něj otočila. Díval se na mě, ale jakmile zpozoroval můj pohled, uhnul. Za tu nepatrnou chvilku jsem si ale stihla všimnout, že jeho oči byly plné bolesti. Oči vždy mluví pravdu. Něco se stalo. S těmito myšlenkami jsem vrátila knihu a vydala se na kolej.

Draco

Seděl jsem v knihovně a četl si nějakou knížku. Vlastně nečetl...jen jsem listoval tam a zpátky, jako bych něco hledal. Najednou se otevřely dveře a v nich stála dívka, za kterou jsme tak moc chtěl běžet a zároveň ji nemohl ani vidět. Bohužel moje dokonalá skrýš za knihou nezafungovala a ona si mě všimla. Usmála se a vydala se ke mně. V duchu jsem zaklel. Stoupla si přede mě a pozdravila. ,,Ahoj Draco...co čteš?" Musel jsem nasadit otrávený výraz a odpovědět. ,,Co chceš Grangerová!?" Bylo na ní vidět, jak moc je zmatená mým chováním. Tak rád bych jí všechno vysvětlil, ale nemohl jsem. Nechtěl jsem, aby jí kdokoliv ublížil. ,,Já jen...myslela..." Nevěděla co říct a její zoufalost v očích mě ubíjela. ,,No tak se vymáčkni, nechci tu s tebou ztrácet celý den." Protočil jsem očima. Ani jediná sekunda s ní není ztracený čas. ,,No...ehm...to je jedno. Už musím jít." Zakončila náš rozhovor a vydala se pryč. Tak moc bolelo vidět jí smutnou a zklamanou, ještě když jsem toho byl příčinou. Než zašla za regál podívala se na mě. Rychle jsem uhnul pohledem jinam. Pak jsem jí jen zahlédl, jak vychází z knihovny a jak se za ní zabuchují dveře.

Hermiona

Nic jsem nechápala. Proč se najednou ze dne na den tak změnil? Muselo za tím něco být. Neznala jsem ho tak dlouho, ani tak dobře, ale věděla jsem, že tohle by sám od sebe najednou neudělal. Šla jsem pomalu chodbami pustého hradu a přemýšlela o tom. Došla jsem k obrazu Buclaté dámy a řekla heslo. Jenže to by nebyla ona, kdyby vše neřešila. ,,Copak se děje děvče? Vypadáš zklesle." Zeptala se ustaraně. Nahodila jsem falešný úsměv a odpověděla jsem ,,Nic mi není, jen jsem se zamyslela." Podezíravě na mě pohlédla. ,,No dobře." A pustila mě dovnitř. Pár lidí sedělo na křeslech a povídalo si. Někteří hráli u stolu Tchoříky nebo Kouzelnické šachy. Další se učili či četli. Prošla jsem Společenkou a vyšla nahoru do dívčích ložnic. Vešla jsem do pokoje a opravdu uvítala, že v něm nikdo nebyl. Padla jsem na postel a jen tupě zírala do stropu. Nevěděla jsem, co originálnějšího dělat, než si jen vzít nějakou knihu, zabalit se do deky a posadit se na okno. Měla jsem krásný výhled na pozemky a jako vždy jsem se nemohla vynadívat. Nebylo to poprvé, co jsem přemýšlela, jaké to bude, až jednou budu muset toto dokonalé místo opustit. Pak jsem se pustila do čtení a nechala se vtáhnout do příběhu.

Když jsem se konečně podívala na hodiny, zjistila jsem, že je akorát čas začít se chystat do Prasinek. Což mi připomnělo, že jsem úplně zapomněla skočit si na oběd. Jen jsem si převlékla tepláky na džíny, oblékla si mikinu a bundu a nasadila si čepici. Strčila jsem si hůlku do kapsy a popadla peněženku. Seběhla jsem schody dolů a pak rovnou chodbami na nádvoří. Kluci už tam čekali a Ginny taky. O něčem tam horlivě diskutovali...předpokládám, že o famfrpálu. ,,Ahoj...omlouvám se, že mi to tak trvalo." Vyhrkla jsem udýchyně. ,,Klid to je v pořádku." Usmála se na mě Ginny. McGonagalová pak všechny obešla a zkontrolovala, jestli mají povolení. Pak jsme se společně vydali na cestu.

Prvně jsme s kluky obešly všechny zajímavé obchody a ukázaly jim Chroptící chýši. Nejvíc se jim zalíbilo v Medovém ráji, tak jsme je tam nechaly a vydaly se vybírat šaty, boty a doplňky na ples.

Naše nákupy jsme zakončili U Tří košťat. Seděli jsem v rohu a smáli se Benovým vtipům. Náhodou jsem zabloudila pohledem ke dveřím. Do nich právě vcházeli Crabbe a Goyle. Za nimi, jak jinak Draco po boku s Pansy. Ani o nás nezavadili pohledem a šli si sednout k volnému stolu. Všimla jsem si, že Draco vypadal, jako by nejradši od Pansy utekl. Kdo taky ne, že? Nechala jsem to být a vrátila se myšlenkami zpět ke svým přátelům.

Seděli jsme tam zhruba ještě hodinu a moc si to užívali. Pak jsme se společně vydali do hradu, kde jsme povečeřeli a odebrali se do pokojů. Holky si prohlížely nové šaty a boty. Řešily, jaký budou mít účes a líčení a já jen přikyvovala. Pak se na mě nakonec otočily a zeptaly se, jaké šaty jsem si koupila. Slezla jsem z postele a otevřela tašku, ve které byly. Rozložila jsem je a holky nemohly uvěřit svým očím. Obdivovaly je nejméně čtvrt hodiny a pak mi dokonce nabízely, že je ode mě koupí. Jen jsem se smála a vrtěla hlavou. Byly ale opravdu nádherné. To musím uznat. Byly tmavě modré, upnuté, s rozšířením u nohou, s polodlouhým rukávem a celá část od trupu nahoru byla posetá krajkou ( obrázek ). Když se holky dostatečně vynadívaly, schovala jsem je zpět do tašky a šla si lehnout.

Pohled 3. osoby

Tu noc ani jeden z našich mladých kouzelníků nespal klidně. Oba přemýšleli o tom, proč se jejich přátelství...možná i něco víc, muselo tak rychle rozpadnout.

Takže jsme u konce 9. kapitolky!💕
Strašně moc se omlouvám, že ZASE tak dlouho nevyšla žádná kapitola...měla jsem hodně práce a málo nápadů😞Snad se vám tato část líbila💗Těšíte se na 10. kapitolu?😌💕mimochodem tuto kapitolu bych chtěla věnovat svému skvělému kamarádovi, který stojí vždy při mě, ať už je situace jakákoliv🙈💗

Vaše Karol❤️