"Víme, že máš nasazený čočky, nás neoblbneš, ty zrůdo!" strčila mě jedna z těch mých šikanátorek a já spadla dozadu na studenou zem za školou. "Proč mě šikanujete?" zeptala jsem se se slzami v očích. "Protože jsi zrůda." odpověděla bez váhání. Vím, že jsem jiná, jako ostatní, ale proč to tak vadí?
"Crrrrrrr!!" Konečně zazvonilo. "Bum!" kopla mě jedna z nich do břicha a se slovy "Neboj, neunikneš nám." odešli. Chvíli jsem tam jen tak seděla a držela se za břicho, kde mě nejspíše čekala modřina.. Už zase.
Pokusila jsem se vstát, ale podlomili se mi nohy. Jsem v těchhle věcech moc slabá. Rozbrečela jsem se.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"No tak, vstávej, slušňačko." řekl mi neznámý hlas. Vzal mi mou ruku a pomohl mi vstát. "D-děkuju." poděkovala jsem rozpačitě a utřela si slzy. "Nenech si takhle srát na hlavu." řekl mi a odešel. Když odcházel, poznala jsem ho. Byl to největší delikvent školy, jménem Ray. Docela hodný na delikventa.. usmála jsem se.
Došla jsem do třídy a sedla si na své místo. "Slečno Amy, nějak jste se opozdila, stalo se něco? Není vám špatně?" ptal se vyplašeně učitel. "Ne, ne, je mi dobře." falešně jsem se usmála.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Dobře, tak se vrhneme na učení." oplatil mi úsměv učitel a začali se učit. Hodina pro mě skončila rychle, protože jsem věděla, co po tom přijde.
Ty holky vešli do mé třídy a mířili za mnou. Rozbušilo se mi srdce. "Pojď s námi." rozkázali mi a já nuceně vstal a poslušně jsem je následovala. Jsem opravdu až moc velká slušňačka.
Zase si mě zatáhli na to místo za školou a začalo totální peklo. "Tys řekla učitelům, že tě bijeme??!!" zařvali na mě a dali mi facku, až jsem spadla na zem. "To bych neudělala." potichu jsem zasykla.
"Nikdo jiný to říct nemohl?! Nebo počkat, tys to řekla někomu jinému a ten to vyslepičil!! Ty bys na to neměla odvahu to říct učitelům!" řvali na mě a kopali všude možně. Do břicha, do hlavy, šlapaly mi na nohy i ruce. Bylo to k nevydržení.
"To by stačilo." okřikl je ten samý hlas, co jsem slyšela ráno. Ray. "Nech nás, tahle kráva si to zaslouží!!" kopali do mě dál. "Neslyšela jsi, co jsem řekl?" zeptal se přísně, chytil jí za krk a zvedl k obloze. "Pu-sť m-ě" vyhláskovala skoro bez hlasu. "Jak si přeješ." odsekl a hodil jí o zem.
"To se řekne učitelovi tohle!!" křičela na Raya. On si vyndal z kapsy cigaretu a zapalovač. "To je mi u prdele, krávo." ukázal na ní prostředníček.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Všichni utekly a já tam pořád ležela na mrznoucí zemi a pomalu ztrácela vědomí. Potom jsem už jenom viděla tmu. Chvilku to trvalo, než jsem opět vědomí nabrala. Když jsem se ale vzbudila, byla jsem už na ošetřovně. "Slečno Amy, už jste se probrala, to jsem ráda." usmála se na mě sestřička a já vůbec nevěděla, o co jde.
"Ehm, paní, jak jsem se sem dostala?" "Nechci, aby ses bála ale.... odnesl tě sem Ray. Ten Ray." pošeptala mi sestřička. "Neudělal ti něco? Udělal, že? Řeknu to učitelovi." chtěla odběhnout, ale já jí zatáhla za rukáv. "To je dobrý. Nic mi neudělal, spíše naopak." usmála jsem se a sestřička to pochopila.
"Už můžu jít domů?" Zeptala jsem se. "Samozřejmě, zabalila jsem ti věci, tam máš tašku, rovnou běž domů a opatrně." upozornila. Já se jenom usmála, vzala si tašku a došla do svého obrovského domu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Snad se vám první část líbila :33 Mě už napadají spoustu nápadů na další kapitolu, tak snad se vám budou líbit :) Zatím Bye, Bye
PS- Moc se omlouvám, že některý obrázky nebudou sedět vzhledem postav, ale vždy bude mít Amy šedý až bílý vlasy a Ray je bude mít vždy černý, tak je snad poznáte, hledám to na internetu, je těžké si vybrat postavu podobnou všem :D
