"Amy, ihned sem pojď!" zařval na mě otec. "Už... jdu." vykoktala jsem ze sebe. Přišla jsem za nimi do kuchyně a připravila se na nejhorší. "Nevadí mi, že máš kluka... Ale být s tím delikventem??! Jak tě to mohlo napadnout!" řvala na mě matka.
"Má pravdu, jak můžeš být tak blbá a chodit s tím vyvrhelem!" přidal se táta. "Není vyvrhel, měli byste ho lépe poznat." namítala jsem. "Snad nedoufáš, že si ho sem pozveme na návštěvu a budeme si přátelsky povídat??!! Mohl by nám ublížit!! Hlavně tobě! Už ti ublížil, že jo??!!." Zase... Jsou stejný jak bratr. Nechtějí poslouchat.
"A dost! Vyřešíme to... Buď se s ním rozejdi, nebo půjdeš z domu!" zařval na mě táta. Začaly se mi po tváři kutálet slzy a utíkala jsem nahoru do svého pokoje.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Sebrala jsem kufry z mé skříni a narvala tam, co nejvíce věcí. To nejhezčí oblečení, fotky, notebook, nabíječky a mobil. Zavřela jsem kufr a s ním jsem běžela dolů.
"Kam si myslíš, že ten kufr táhneš, Amy?!" zakřikl na mě otec těsně před dveřmi. "Pryč od vás." odpověděla jsem a se slzami jsem odešla z domu. Máma vylítla ze dveří a zakřikla na mě "Stejně se vrátíš, u nás budeš mít dveře otevřený vždy, ale zkus si dotáhnout sebou toho delikventa!!" rozplakala jsem se ještě víc.
Sebrala jsem mobil a vytočila Raya číslo. "Ahoj zlato, jak to dopadlo?" "Kde bydlíš?" "Cože?" "Kde bydlíš?" "Proč se ptáš?" "Utekla jsem z domu." "Cože?" zařval na mě. "Chtěli, abych se s tebou rozešla, nebo odešla.. Odešla jsem." opět jsem začala brečet... Jsem opravdu slabá.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Další díl na světě :D Sand se vám líbil a připomínky jako vždy do komentářů, prosím :3 Zatím Bye, Bye
