"Promiň." uklidnil se Ray a všichni jsme si oddechli. "Henry." Henry zbystřil. "Jestli ji odkopneš, hned, jak se s ní vyspíš.. Je po tobě." koukl se na něj Ray a šlo vidět, že to myslí vážně.
"Neboj, to se nestane." "To doufám." Konečně to skončilo.
Ale ruka mě opravdu bolí... Cítím, jak mi otéká. Schovala jsem si ji za záda, aby ji Ray neviděl a překryla druhou rukou. "Amy, prom-" otočil se na mě Ray, ale zaskočilo ho, jak jsem se usmívala. Falešně usmívala. Je možný, že si toho všiml? Ne, nevidí tu ruku..
"Co je s tvýma rukama?" řekl vyklepaně. Přece jen si toho všiml. I když jsem je skrývala za zády.. Možná proto? "Nic." zapírala jsem, ale on mě prostě prokoukne vždycky. "Nekecej." zněl už trochu naštvaně.
"Opravdu nic." zkoušela jsem to zahrát opět na falešný úsměv. "Říkám, nelži mi!" přišel ke mě a trhl mě za ruce k sobě, aby na ně viděl. "Au!" zasykla jsem bolestí. Ray zkameněl.
"To jsem ti udělal já?" "Ne, ne! Neboj se, to jsem si udělala sama, když jsem padala, tu ruku jsem si nastavila špatně, není to tvoje vina." "Promiň. Mám zavolat záchranku?" najednou začal panikařit.
"Uklidni se Rayi, nic to není, jen to dáme pod studenou vodu." uklidňovala jsem ho. "Ukaž mi to." přišla ke mě Alex. "Nejspíše jsi si jí jenom narazila, potřebuješ to obvázat, aby to nenapuchlo ještě víc." Že by byla doktorka? Vypadala tak klidně.
Ehm.. Jak začít? No, mám pro vás špatnou zprávu.. Zítra jedu do Anglie, kde budu do pátku, takže díly nebudou vydávaný. Moc se omlouvám, i když to končí, nemůžu v jeden den vydat tři kapitoly.. Snad to do pátku vydržíte. Ale na konci této knížky máte obrovské překvapení, tak snad vám to aspoň zvedne náladu.. Prosím, hned mě neukamenujte, ale nebudu mít čas tam vydávat díly. Tak v pátek.. Zatím Bye, Bye