Delikvent a slušňačka

Část 19 - Odloučení

"Rayi, já myslel,že jsi před školou." řekl Marc. "Jak vidíš tak nejsem!!" vykřikl a dal mu pěstí do tváře. "Ještě jednou rozbrečíš Amy a je po tobě!!" zakřikl a objal mě. "Promiň, trápila jsi se." "Ne, to je dobrý.. Jsem ráda, že tu jsi se mnou." opřela jsem se hlavou o jeho hruď a moje slzy se vsákly do jeho trička, stejně jako pocit viny.

"Tak jdeme domů." usmál se a já přikývla. Cestou domů jsme šli bez prohození jediného slova.. To mě trochu stresovalo. Najednou jsem ale narazili na mého bratra. Proč tu je?!

"Amy... Proč jsi odešla z domu?" Zeptal se smutně a provinile.

"Protože jsem buď měla odejít, nebo se s Rayem rozejít." odpověděla jsem. "To ti na něm tak záleží? Máš opuchlé oči.. Rozbrečel tě?!" naštval se. "Ano, moc mi na něm záleží a on mě nerozbrečel." začali se mi třást kolena. Do teď nevím proč.

"Nemůžeš jí přestat otravovat? Nevidíš, že s tebou nechce mluvit?" skočil do toho Ray. "Ty do toho ani nemluv! To tys to celý zavinil!" vykřikl na Raya. "Draku, prosím, nech mě žít si svůj život.. Táta mě nechal si vybrat, vybrala jsem si a nelituji toho!" odhodlaně jsem vykřikla.

"Úplně tě změnil." "Ano, změnil, a i já změnila jeho." "Jsi si tím jistá?" "Jo." přikývla jsem sebejistě.  "Dobře, nebudu ti do toho zasahovat." řekl a odešel.. Nejspíše jsem o něj už navždy přišla.. Ale nerozbrečela jsem se....

Došli jsme domů a s Rayem jsme se převlíkli a šli jsme na gauč. "Já vím, že chceš brečet." řekl mi. "Proč myslíš?" "Jsi moc velká slušňačka na to, abys to neobrečela.. Ztratila jsi bratra kvůli mě, tak se klidně vybreč." "Nechci být uplakánek." Slzy jsem měla na krajíčku. "Tohle ti odpustím." řekl mi Ray.

Začala jsem brečet, řvát, prostě vše, co šlo... Ray ke mě přišel, klekl si na kolena a objal mě.

Další díl už je na světě :D Připomínky atd. do komentářů, snad se vám díl líbil :3 Zatím Bye, Bye