Část 31 - Tohle jsem já

3.2K 148 2
                                    

Cestou jsme neprohodili ani jedno slovo.. Já přemýšlela o tom, co řeknu a mám pocit, že to samí dělal i Ray. Byla zima, říjen a měli jsme zimní oblečení. Drželi jsme se za ruce a šli vpřed.

Najednou jsme se ocitli před mém domem. "Tohle je tvůj dům?!" Překvapeně se na něj koukal. "Jojo, je trošku větší, než tvůj." "Větší? Je to jako palác." zasmál se a já s ním. 

"Není ti zima?" objal mě zezadu Ray.

"Není ti zima?" objal mě zezadu Ray

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

"Ne." zakroutila jsem hlavou. Přišli jsme před dveře a Ray zalezl vedle dveří, aby ho neviděli, když otevřou dveře. Nejspíše chce vědět, co mi řeknou rodiče, když tam jsem sama. "Už jdu!" slyšela jsem za dveřmi mamky hlas a ztuhla jsem. Otevřela dveře a byli jsme na tom stejně. Ztuhla taky.

"Ehm." začali jsme obě. "Ty začni." "Ne, ne ty." udělala jsem gesto rukou, aby pokračovala. "No, vlastně ani nevím, kde začít.. S tátou a tvým bratrem jsme pořád přemýšleli, jak tě dostat zpátky. Jak zařídit, aby jsi už z domu nikdy neodešla. Jak zařídit, aby jsi se už nezměnila. Jak tě přesvědčit, abys tu byla s námi. Amy, i po tom všem, co jsme ti řekli.. Nechceme, aby jsi se od nás odloučila a dala přednost tomu delikventovi." Dokončila máma větu a zatnula pěsti.

"Mami." Mamka zbystřila. "Právě bydlím s Rayam." Na obličeji se jí vytvořil děsivý výraz. "Nic mi neudělal, neboj se. Právě s námi bydlí i jeho sestra, ale to není podstatné. Není to tak, že by tam bez vás nebylo smutno, ale cítím se tam volnější. Můžu chodit kam chci, kdy chci, a hlavně s kým chci." 

Pokračovala jsem. "Já jsem prostě jedna z holek, co se zamilovala do jednoho z kluků, proč ti to tak vadí? I když je to delikvent, nikdy by na mě neřval. I když je to rváč, nikdy by na mě nevztáhl ruku. I když je to kluk, nikdy by mě neznásilnil. Já jsem prostě holka, co se do téhle osoby zamilovala a to nezměníš. Tohle jsem já." koukla jsem se na mámy překvapený obličej.  

Nejspíše kvůli tomu, že mi po mých červených tvářích stékaly slzy.

Nejspíše kvůli tomu, že mi po mých červených tvářích stékaly slzy

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.


Trošku delší díl, snad nevadí :3 Jeden z mých oblíbených, snad se líbí i vám :3 Zatím Bye, Bye

Delikvent a slušňačkaKde žijí příběhy. Začni objevovat