Petův Dům

22 2 0
                                    



Nastartoval jsem auto a jeli jsme. Patrick se mě hned zeptal :" A jak dlouho můžu u tebe být? Já jako klíďo po nějakém čase půjdu spát do motelu nebo tak, abych tě neotravoval." „Trickie, můžeš u mě být jak dlouho chceš, klíďo se ke mně můžeš nastěhovat. Joe a Andy taky žijí spolu. A nechtěj vědět, jak to u nich doma vypadá,mají tam strašný bordel, ale znáš je. U mě můžeš být jak dlouho chceš, budu tam mít rád nějakou společnost." Odpověděl jsem mu. On se úplně rozzářil . „Nastěhovat?! Já k tobě?! Jo, to by bylo super! Moc rád bych s tebou bydlel."Patrick zněl strašně šťastně, takhle jsem ho rád slyšel. „Dobře, dohodnuto. Jinak, až přijedeme domů, tak si lehneš a já ti dám něco na ty modřiny, určitě ještě nejsi v pořádku."Řekl jsem starostlivě. „ To nemusíš Pete, ty jsi toho dneska pro mě udělal hodně." Řekl Patrick. „ Ale já chci!" Řekl jsem a zasmál jsem se. Patrick se taky zasmál. „ Dobře, jak chceš." Odpověděl Patrick. Zbytek cesty jsme mlčeli.



Nakonec jsme dojeli ke mně domů. Zaparkoval jsem auto. Patrick a já jsme vystoupili. Trick se chvíli jen tak koukal na můj dům. „Trickie, jsi v pohodě?" Řekl jsem a zasmál jsem se. „ Jo jsem, jen se koukám na tvůj dům, nikdy jsem v domě nebydlel,jen v bytě, tak je to pro mě nové „ Řekl. „Dobře no. Pojď mi prosímtě pomoc s těma věcma" Řekl jsem.„ Dobře!" Řekl šťastně Patrick. Přišel ke mně. Vypadal užo hodně lépe než, když jsem ho ráno viděl před Danovým barákem. Otevřel jsem kufr, Patrick si vzal svojí kytaru a batoh a já mu vzal tašku. Zavřel jsem kufr, zamknul jsem auto a šli jsme k mému domu. Odemknul jsem dveře a Patrick se tam rychlen ahrnul. Byl úplně unešený z mého domu. Já se zasmál. „Vítej v mém domě!" Řekl jsem šťastně. „ Máš to tady nádherné!" Říkal Patrick, zatím, co jsem si vyzouval boty. „Díky Trickie" Řekl jsem a zaculil jsem se. Patrick si taky vyzul boty a vzal si svojí kytaru a batoh. Šel jsem hned za ním.



„Tak, kde máš pokoj pro hosty?" Zeptal se mě. „ No .. Patricku,já pokoj pro hosty nemám. Musíš buď spát v mé posteli nebo na gauči." Řekl jsem provinile, že jsem na to zapomněl. „Aha...Jako hele, já klíďo budu spát na gauči, mě to problém nedělá."Řekl Trick. „ Né Patricku. Nechci, aby si spal, na tom tvrdém gauči, když jsi zraněný. Budeš spát v mé posteli a já sil ehnu na gauč." Řekl jsem. „ No, buď, a nebo ještě... A nebo nic, zapomeň na to.." Řekl Patrick. „ Počkej, co jsi chtěl říct? Neboj, nebudu se ti smát." Řekl jsem a doufal jsem, že řekne to, co jsem si myslel, že řekne. „ No, mě je líto, abys spal na gauči, tak....Bys mohl spát semnou v posteli...Ale....Nevím,asi by ti to připadalo divné, ještě k tomu, když víš, že jsem gay.." Řekl roztomile Trick. Jako, mě by to nevadilo, že,když ho miluju. Plus, on taky neví, že jsem gay, tak co.



„Upřímně? Mě by to problém nedělalo. Plus, nemusíme spát úplně u sebe, ale každý na opačné straně" Řekl jsem. Patrick se začervenal. „ Tak jo, uděláme to tak." Řekl a usmál se na mě. Úsměv jsem mu vrátil. Doprovodil jsem ho do mého, teďka i jeho pokoje. Mám docela velký pokoj. U stěny je manželská postel, mám tam 2 skříně , velkou televizi naproti postele a 2křesla. „ Je to tady super!" Řekl Patrick šťastně. „Díky. Tak, věci si dej zatím sem ke křeslu." Řekl jsem mu. Poslechl mě a dal si tam věci. On si šel hned lehnout do mé postele, pořád mu nebylo zrovna nejlépe. „ Ta postel je pohodlná" Řekl šťastně Trick a zamuchlal se do peřin. Bože, on je tak roztomilej! Přisedl jsem si k němu na postel. „ Tak, jak se cítíš?" Zeptal jsem se ho. „ No, hodně mě bolí hlava. Pak samozřejmě nohy a oko. Ale už je to podstatně lepší než ráno, myslím, že mi už na ty modřiny nic dávat nemusíš."Řekl Trick. „ To jsem rád. Jo jinak, už je skoro jedna hodina,jdu udělat oběd, co by jsi chtěl?" Zeptal jsem se ho, „ Mám chuť na těstoviny, třeba špagety s nějakou masovou omáčkou." Odpověděl. „ Dobře, jdu na to, pak tě zavolám,až to bude." Řekl jsem a šel jsem do kuchyně.


Tak, to je pro tuhle kapitolu vše :3

Jinak, moc aktivní jsem nebyla, protože začala škola, dokupování věcí a znáte to :D

Teďka budu přes víkend mimo můj počítač, takže nebudu přidávat :v

A vlastně, jaký byl váš první týden školy? U mě to bylo v pohodě, zase jsem se po nějaké době viděla s těma retardama, takže jsem šťastná :3

Tak, zatím čau :3

Until Your Breathing Stops - (Czech Peterick Fanfiction) /POZASTAVENO/Kde žijí příběhy. Začni objevovat