Until Your Breathing Stops - (Czech Peterick Fanfiction) /POZASTAVENO/

Tohle Dopadne Špatně

Varování : NSFW

Kurva, co to melu, tohle dopadne špatně .Pete se začervenal „ To až tak dobře líbám nebo co?" Řekl Pete a zasmál se. Taky jsem se zasmál. „No, to taky..." Řekl jsem a šibalsky jsem se usmál. „Dobře Stumpíku." Dovolil Pete. Na jednu stranu jsem byl šťastný a na druhou stranu jsem z toho neměl dobrý pocit. Ale, když mi to dovolil, kolikrát se mi to ještě může nabídnout? Koukl jsem se na něj, usmál jsem se. On na mě taky. Přiblížil jsem se k němu a políbil jsem ho, tentokrát to byl delší polibek. Pořád jsem myslel na to, že by to mohlo být na posledy, co jsem ho líbal, tak jsem si to chtěl vychutnat. Pak jsem se odtrhl, zašeptal jsem„Děkuju" A začervenal jsem se. „ Nemáš zač. No, nechcešse jít koukat na Simpsonovi?" Nabídl mi Pete. „ Jasně!"Zakřičel jsem šťastně. Pete se jen zasmál a vzal ovladač.

Než jsme se nadáli, bylo 18 hodin. „Hm.. To je divné." Řekl Pete,když se koukl na hodiny. „ Co se děje?" Zeptal jsem se starostlivě. „ Dneska mi měl volat ten chlap z té nahrávacíspolečnosti ohledně Alba. Jako jméno, jak bude vypadat cover toho alba atd. Všechno už mám vymyšlené." Řekl Pete. „ A jak se to album bude jmenovat?" Zeptal jsem se zvědavě. „ No, napadlo mě jméno Take This To Your Grave. Co ty na to?" Zeptal se mě Pete. „Take This To Your Grave? To zní dobře Pete!" Řekl jsem vesele. Usmál se na mě. „Díky Stumpíku." Řekl a zasmál se.„ Aww, neříkej mi tak." Řekl jsem naštvaně. „Prosím,aspoň takhle, když ti nemůžu říkat Stumpe." Prosil Pete. Aww,je tak roztomilí, když prosí. „ Aww, tak dobře." Řekl jsem a usmál jsem se. Pete byl šťastný, takže jsem byl i já šťastný.

Pak jsme si povídali o albu, řekl mi nějaké nápady na cover alba, takhle jsme si dlouho nepovídali, a bylo to super. Než jsme se nadáli, bylo 20 hodin. Něco mě napadlo „ Pete? Co kdybychom šli do pokoje a pomohl bys mi s vybalením oblečení a věcí?"Zeptal jsem se ho. „ Dobrej nápad Trickie." Řekl a vstal. Taky jsem vstal a šli jsme do našeho pokoje. Všechny batohy jsem měl pořád u křesla, a nevypadalo to tam zrovně dvakrát dobře. „Nejdřív bych vyklidil tu tašku s oblečením." Nabídl jsem. „ Dobře." Odpověděl Pete a šli jsme k té tašce.„ Kam bych si to oblečení mohl dát?" Zeptal jsem se. „ Můžeš do mé skříně, mám tam dvě volné poličky" Nabídl Pete.„Díky Wentzíku." Řekl jsem a šibalsky jsem se usmál. „Argh,tak mi říkat nebudeš!" Řekl Pete. „ Hele, ty mi můžeš říkat Stumpík, tak já můžu tobě říkat Wentzík!" Namítl jsem. „ Nah, tak fajn Stumpíku!" Řekl naštvaně Pete. Tím jsem si myslel, že skončil. „ Ale nejdřív tě za to zlehtám!"Zařval Pete, a než jsem zareagoval, co se stalo, začal mě strašně lehtat.

Spadl jsem na křeslo a nemohl jsem se přestat smát „Ne..... Ne... Nech mě!" Snažil jsem se říct mezi tím, co mělehtal. „ Musíš něčím zaplatit, za to, abys mi říkal Wentzík!" Řekl Pete. Smál jsem se jak idiot. Skoro jsem se počůral. Když jsem se skoro dusil, musel jsem něco udělat. „Já....Já....Vím...Jak to můžu zaplatit.... Něčím... Jiným!"Říkal jsem mezi tím, co mě lehtal. „ A jak Stumpíku?"Přestal mě lehtat a zeptal se mě. „ Takhle!" Řekl jsem a políbil jsem ho. Co jsem to kurva zase udělal. Bál jsem se, že se ode mě odtrhne a vážně mě už z toho domu vyhodí. Ale ne, náhodou,on se nechal. Postavil jsem se a on se mnou. Byl jsem v nebi,líbal jsem se dnes po čtvrté s Petem Wentzem! Bylo mi nádherně.

Najednou mě chytl za boky, což mě trochu zarazilo, a trošku i vzrušilo. Já jsem mu udělal to stejné. Začal mě líbat po krku, nevím, co to do mě vjelo, ale bylo mi to příjemné,strašně příjemné. Vzdychl jsem, když našel moje slabé místo na krku. Pete se semnou posunul k posteli a hodil mě na ní.Skočil na mě a zase se mi přisál na krk, byl jsem v sedmém nebi. Už i tohle mě vzrušovalo. Vzdychal jsem mu do ucha jeho jméno, a jemu to zřejmě dávalo ještě více motivace mě líbat na krku. Pak jsem ale chtěl něco vyřešit. „ Pe... Pete...Vážně... Vážně to chceš?.." Říkal jsem mu mezi vzdychy.„Ano." Řekl mi a zase se ke mně přisál. Pak jsem se ale musel přiznat. „ Ale... Já... Já ... Jsem pořád... Panic..." Řekl jsem mezi vzdechy. „ Já taky." Řekl mi. To mě trochu uklidnilo, protože jsem se bál, že bych pro něj nebyl nic moc. Ale když vím tohle, tak se semnou spokojí.