Until Your Breathing Stops - (Czech Peterick Fanfiction) /POZASTAVENO/

Asi jsem se zamiloval

Byl jsem tak šťastný,že už jsem nebyl u Dana. Nechci ho už nikdy v životě vidět.Petovi alespoň mohu věřit, známe se 2 roky. Ale začal jsem sledovat na sobě divné chování: Pořád ho objímám, mám hned lepší náladu, když jsem s ním, a pořád na něho musím myslet a chci být pořád u něho. Možná.. Ne, počkat... Já jsem se do něj zamiloval! Pár hodin po tom, co s semnou rozejde Dan se zamiluju do svého spolučlena kapely, geniální Patricku, zase jsi to všechno posral. No, budu se snažit, aby si toho nevšiml. On mě určitě nemiluje. On je krásný, hubený kluk, který umí strašně dobře hrát na basu, je hodný, talentovaný atd. a co jsem já? Jen tlusté líné prase, o kterém všichni říkají, že je talentovaný a umí nádherně zpívat, ale ani nic z toho nejsem nebo neumím. Nesmím se kvůli tomu trápit, jinak by to zjistil, že ho miluju, a asi by mě vyhodil, on je na holky, a kdyby zjistil, že ho miluju, nechtěl by mě ve svém domě.

Ležel jsemv jeho posteli, zachumlaný v peřině. Nejradši bych už šel spát, ale měl jsem hlad. Asi půl hodiny jsem byl v jeho posteli, a pak mi to připadalo divné, že mě ještě nezavolal,myslím si, že by to už měl mít pomalu hotové. Vstal jsem z postele a šel jsem hledat, kde je v jeho domě kuchyň.Naštěstí jsem slyšel Peta, jak chodí, takže jsem to rychle našel. Otevřel jsem dveře od kuchyně, která byla zároveň spojená s obývákem. Pete byl u plotny a zamíchával s omáčkou. „ Už to krásně voní!" Řekl jsem.

Pete se na mě otočil. „ Co tady děláš? Myslel jsem si, že tě zavolám, až to bude." Řekl Pete. „ Vím, ale už jsem se tam nudil. Radši budu tady s tebou." Řekl jsem a zaculil jsemse. Pete se na mě usmál. „ Tak jo. Sedni si klíďo na gauč a pusť si televizi, za 10 minut to bude." Řekl a já ho poslechl.Vyvalil jsem se na gauč, celý natěšený na jídlo. Vzal jsem ovladač a zapnul jsem televizi. Dal jsem to na zprávy. Ignoroval jsem je, musel jsem se koukat na Pete, jak vaří. Byl strašně roztomilej! Bože, já k němu vážně něco cítím. Všechno jsem to posral, teď si ještě zničím kamarádství, pokud se Pete nějak dozví, že ho miluju. „ Jídlo je hotové!" Zavolal a já jsem hned vystartoval z gauče. Rychle jsem přiběhnul do kuchyně, měl jsem strašný hlad. Pete se zasmál, když uviděl,že jsem se přiřítil jako střela. „ Co je? Prostě mám hlad!"Řekl jsem a smál jsem se.      „ Chápu. No nic, sedni si ke stolu."Řekl Pete. Poslechl jsem ho. Strašně jsem se těšil. „Tak, tady máš." Řekl a dal mi talíř s těstovinami a omáčkous masem. „Vypadá to lahodně!" Pochválil jsem ho. „ Aww,díky Trickie. Speciálně pro tebe jsem se snažil. Tady máš ještě příbory." Řekl a podal mi lžičku a vidličku. „ Díky."Vzal jsem si je a šel jsem jíst.

Bylo to lahodné! Nechápu, kde se naučil tak dobře vařit. Po nějaké chvíli, když jsem zjistil,že Pete nešel jíst, ale opírá se o stůl a kouká se na mě,jsem se ho zeptal. „ Ty nebudeš jíst? Vždyť tady je ještě dost špaget i dost omáčky!" „ Já nemám hlad. Hlavně ty se najez, chci si tě hezky vykrmit." Řekl Pete a zasmál se. „Bože,ty mě dáš do pece jako to udělala ježibaba s Pepíčkem a Mařenkou!" Řekl jsem ironicky a zasmál jsem se. „ Vypadám snad jako ježibaba?" Řekl uraženě Pete. „ Tak promiň, byl tojen vtip. Ty nejsi ježibaba. A kdyby si byl, tak nějaká mnohem hezčí." Řekl jsem a usmál jsem se. Pete mi úsměv vrátil. „Si myslím Stumpe." Řekl a zasmál se. „ Vždyť přece víš,že nenávidím, když mi říkáš příjmením!" Řekl jsem naštvaně. „No právě. Chci tě naštvat. Když si naštvaný,jsi roztomilý!" Řekl Pete. Začervenal jsem se. „Tak kvůli tomu nebudu naštvaný, nechci, abys mi říkal, že jsem roztomilý!"Lhal jsem. Líbí se mi, když mi tohle říká. „ To je jedno, ty jsi roztomilý tak i tak." Řekl Pete a odešel do obýváku.