Until Your Breathing Stops - (Czech Peterick Fanfiction) /POZASTAVENO/

Sebevražda

O týden později:

„Patricku, udělal bys něco pro mě?" Zavolal jsem na něj z obýváku, zrovna když si dělal jídlo. „ A co přesně?" Zeptal se mě. „ Už tady není žádný chleba. Mohl bys prosím skočit do obchodu? Dal bych ti peníze." Řekl jsem mu. Nevěděl, co chci udělat, když tady nebude. Bylo mi to líto, ale musel jsem to udělat. Beze mě mu tady bude lépe. „ Jasně Pete!" Řekl šťastně. Byl strašně roztomilý a veselý, bylo mi líto, že ho tady nechám, sám. Bezemě to nějak přežije. „ Dobře, tak pojď sem." Řekl jsem mu. Přiběhl a dal jsem mu 2 dolary. „Za zbytek si když tak něco kup pro sebe." Řekl jsem a usmál jsem se na něj. „ Dobře, díky!"Řekl šťastně a šel se obouvat. Šel jsem hned za ním. Chtěl jsem ho ještě předtím, než udělám to, co bude pro lidstvo lepší, vidět. Dal si mikinu a svoje oblíbené boty. „ Dobře,zachvilku jsem zpátky!" Řekl Patrick. „ Dobře Trickie, tak ahoj! Mám tě rád!" Dodal jsem. Chtěl jsem, aby to věděl,protože už to nikdy ode mě podruhé neuslyší. „ Já tebe taky! Tak ahoj!" Řekl a zavřel dveře.

Já jsem šel do kuchyně, a dal jsem na stůl dopis na rozloučenou. Napsal jsem tam důvody, pročto jdu udělat, že Patrickovi nechávám celý můj majetek, a že jsem měl rád moji rodinu, mé kamarády, mojí kapelu, a hlavně Patricka. Šel jsem do koupelny a zavřel jsem za sebou dveře. „Tak, kde mám ty léky?" Řekl jsem si sám pro sebe. Nakonec jsem je našel za zrcadlem. Všechny léky jsem si vzal a sedl jsem sis nima do vany. „ Tak sbohem, světe" Řekl jsem. Otevřel jsem první lahvičku s léky, ale rozsypali se mi po vaně. „Kurva!!" Zařval jsem.

Pohled Patricka:

Vrátil jsem se z nákupu,na který mě Pete poslal, byl jsem doma rychle, obchod je asi jen 100 metrů od našeho domu. „Pete? Jsem doma!" Zařval jsem. Nikdo se neozval „ Hmm, asi si šel lehnout a usnul." Řekl jsem si sám pro sebe. Vyzul jsem si boty a šel jsem do kuchyně. Dal jsem chleba na stůl v kuchyni, když jsem si všiml nějakého dopisu. „Co to je?" Řekl jsem si sám pro sebe. Otevřel jsem ho. „ Dopis na rozloučenou?... Ne... To neudělal... Ne.. To mi nesmí udělat..."Začal jsem panikařit a brečet. „ Pete! Pete! Že je to jen blbý vtip?! Prosím, odpověz mi!" Řval jsem a brečel přes celý barák. „ Kurva!!" Slyšel jsem, jak zařval Pete. „ Takže...Jsem tady ještě brzy!! Díky bohu!" Ulevilo se mi. Rychle jsem utíkal k tomu místu, odkud šel ten řev.

Byl jsem před koupelnou. „ Pete!! Jsi naživu?!" Řval jsem na něj přes dveře. „ Tri – Trickie? Odejdi prosím, dělám dobrou věc procelé lidstvo, a i pro tebe." Řekl Pete smutně a slyšel jsem, že si bere z nějaké krabičky prášky. „ Já ti to nedovolím!"Zařval jsem a otevřel jsem dveře od koupelny. Pete ležel ve vaně, měl kolem sebe různé léky. A zrovna měl jedny v ruce.„ Prosím Patricku, jdi pryč, bude ti beze mě lépe." Řekl provinile. „ Pete prosím, zahoď ty... Ty léky." Klekl jsem sia začal jsem brečet. Bylo mi strašně. „ Tricku...Nebreč prosím... Pro mě to tak bude lepší..." Řekl Pete smutně. „A proč to chceš udělat?! Proč by to bylo pro tebe dobré řešení?!? Sebevražda nic neřeší!!" Řval jsem na něj. Nebyl jsem na něj naštvaný, jen jsem o něj měl strach. „ Neřeš to Patricku... Pro mě je to jediné řešení..." Řekl Pete. Byl naštvaný, smutný a cítil se provinile zároveň. „ Proč to chceš udělat Pete?!?" Řval jsem na něj a přiblížil jsem se k té vaně. „ Protože tě kurva miluju!!" Zařval smutně.„....Ale nemůžu tě mít... Ty mě nemiluješ.... A bez tebe nemůžu žít.... Tohle bude pro nás oba nejlepší řešeníTricku...Běž prosím... A zavři dveře..."

Nevěřil jsem vlastním uším... Vážně... Vážně to řekl?....Já...Nevěděl jsem co říct... Vstal jsem, šel jsem k němu. „Patricku běž...Prosím" Říkal mi. „ Pete... Vstaň... Prosím..."Řekl jsem mu smutně. „ Proč?..." Zeptal se mě. „....Uvidíš...Prosím....Nebude to nic strašného..." Řekl jsem mu a podal jsem mu ruku. Taky mi podal ruku a já ho vytáhl z vany. „ Tak...Co mi uděláš? Dáš mi do držky za to, co jsem řek-." Nedopověděl to, protože jsem ho políbil. Nejdřív se leknul, ale pak se uklidnil. Dokázal jsem to, zachránil jsem mu život! Bez něho bych nemohl žít. Když jsme přestali, kouknul jsem se do jeho očí, prohrábnul jsem mu vlasy a zašeptal jsem. „Cítím k tobě to stejné ... Zkurveně moc tě miluju Wentzi.." Aniž by na to cokoliv řekl, dal jsem mu další pusu. Tentokrát se i on zapojil. Byl jsem v nebi. Tentokrát ton ebyla pusa ze srandy ani z vzrušení. Ne. Byla to pravá pusa lásky. Když jsme přestali, koukl se mi do očí. „ Myslíš si.. že to...že jsi mě zachránil...Že....Jsme si souzeni?"Zeptal se mě Pete. Usmál jsem se na něj. „ Nejspíš jo." Řekl jsem a dal jsem mu pusu na tvář. „ Pomůžu ti uklidit ty léky,ale musíš mi slíbit, že už to nikdy neuděláš, jasný?"Zeptal jsem se ho. „Teď... Když mám tebe... Proč bych to měl dělat?" Koukl se na mě a dal mi pusu. Držel mě za boky, nechtě lmě pustit. Já jsem mu dal ruce kolem krku. Nechtěl jsem, aby tahle chvíle skončila. Miluju ho, zkurveně moc. Je jen můj, a nikoho jiného. Najednou mě pustil. „Awww, ale no tak, já si to užíval." Řekl jsem smutně. „Až potom, co uklidíme ty léky, dobře?" Řekl Pete a usmál se na mě. „ Dobře." Řekl jsem a pustil jsem svoje ruce.

Zdar lidi :3

Tak, snad se vám tahle kapitola líbila, byla docela průlomová :3

Každý komentář mě potěší c:

Tak zatím :>