ANO, PANE POLICISTO!(MAVY)✔

1. ,,Zvládnu to sám"

Karel

Vždy jsem zvyklí na to, že vstávám v šest hodin. Dnes mě můj budík budí už ve čtyři. Proč? Nabídl jsem pomoc s chytnutím vraha, který nese jméno Martin Carev. Totiž... oni nejsou schopni ho chytit a jakožto to já, který by to dokázal levou zadní jsem jim nabídl pomoc. Ano, mé ego je vysoké. Jsem egoista.. velký.

Jako každé ráno si uvařím kafe. Než se uvaří voda, vyčistím si zuby. Kafe nechám na stole a jdu se ještě rychle převléct do své uniformy. Mírně si upravým vlasy v zrcadle a nad svým vzhledem se usměji. Vypadám komicky. Normálně by každý čekal, že egoista jako já o sobě bude říkat, jak krásný je, tak to ne. I přes to, že jsem egoista, nejsem spokojený se svým vzhledem. Vyšší postavy, brunet, žádné svaly a  modré oči. Povzdechnu si.

Po deseti minutách čumění na sebe do zrcadla si vzpomenu, že mé ještě nevypité kafe je na stole. Jdu do kuchyně, kde si rychle vypiji své už né moc teplé kafe. Hrníček dám do dřezu. Ještě si vezmu peněženku a klíče a můžu vyrazit.

Když zaparkuji před stanicí podívám se kolik je hodin. Pět hodin. Mám ještě patnáct minut. S pocitem, že na to kašlu jsem vylezl z auta. Dojdu ke stanici. Otevřu dveře a cítím příjemné teplo. Venku jsou asi 4 stupně. Pozdravím s úsměvem pár policistů a hledám kancelář pana Turoňe. Usměji se nad jeho jménem a hledám dál.

Musel jsem se někoho zeptat. Jinak bych tu chodil asi dvě hodiny. Přitom jsem zjistil, že jsem tu kancelář už dvakrát přešel. Zaklepu na dveře. Po chvilce se ozve dále a já vejdu.

,,Dobrý den" řeknu. ,,Dobrý den pane Kováři, posaďte se prosím" ukáže na židli před ním. Kývnu a sednu si. ,,Takže, jak jste se nabízel s tou pomocí o chycení místního vraha.." odkašlal si. ,,Platí to pořád?" zeptá se. ,,Jistě že, jinak bych tu ani neseděl" usměji se. ,,Dobře, už jste přišel na to, jak by jste ho chtěl chytit?" zeptá se. ,,Ano, jak jsem se ve vaši zprávě dočetl, vrah si vždy najde svou objeť. Takže bych se vydal na místo, kam nikdo nechodí. Určitě tam bude.. o tom ani nepochybuji. Nechám se unést. Od vás budu potřebovat to, že až bude správná chvíle vám zavolám na tuto věc." podal jsem mu hodinky. Nasadil si hodinky a kývl na souhlas. ,,Po informacích co vám řeknu, pro mě pošlete ostatní a zatkneme ho, dobře?" dodal jsem. ,,Chcete někoho s sebou?" zeptal se. ,,Zvládnu to sám" řekl jsem a zvedl se ze židle. ,,Děkuji" řekl. Šel jsem ke dveřím, které jsem následně otevřel. ,,A ještě něco" zastavil mě. ,,Dávejte si pozor" pouze jsem se usmál a vyšel ze dveří. Flustrovaně jsem si prohrábl vlasy. To dokážu. Není to nic těžkého. Pro mě ne.