ANO, PANE POLICISTO!(MAVY)✔

7. Smíšené pocity

Karel

Odešel. Prostě mě tu nechal svázaného na židli. Vůbec to nechápu. Nechápu tuhle celou situaci. Nechápu jeho. Když mě chtěl tolik zabít, proč to neudělal? To jak střelil do toho světla nebylo rozhodně omylem. Ale proč? A už vůbec mi nedává smysl to, co řekl. ,,Co to semnou děláš sakra" . Jak to myslel? Co bych s ním měl jako dělat.

Byl jsem tak ponořený ve svých myšlenkách, že ani nevnímám to, jak mě pořád bolí tvář.

A proč já už neutekl? Teď bych se klidně mohl nějak dostat ven, když mě tu ani nezamkl. Tak proč to prostě neudělám? Co by se stalo, kdybych utekl? Co by se stalo, kdybych prostě ukradl tu pistol co se valí na zemi a postřelil ho? Byl bys zase sám ty pitomče. Ano. Byl bych zase sám. Když jsem tady mám pocit, že nejsem sám. Mám Martina. I přes to co jsem tu zažil se mi nechce domů. Možná to zní divně, ale mám ho rád. Zní to divně. I přes to co mi všechno udělal má maličké místečko v mém srdci. 

Teď už to vím jistě. Nechci, aby ho chytli. Nechci pryč.

Najednou se prudce otevřou dveře a já leknutím nadskočím i s tou židlí. Martin. ,,Neboj se, dnes ti už nic dělat nebudu. Budeš se muset připravit na zítřek" sebral pistol ze země a položil ji zpátky na stůl. ,,Jaká příprava? Proč?" byl jsem zmatený. ,,Šel jsem ven a uvažoval o tom, že bych tě prodal. Jako děvku.. to znáš ne?" začal mě rozvazovat. ,,Co-cože?!" rozkřikl jsem se. ,,Nebudu tě nikomu dávat, neboj. Bohužel jsem narazil na mého už bývalého kámoše Davida. Vyhrožoval mi, že pokud mu tě nedám zastřelí mě. A když mu tě dám, zaplatí mi a nechá mě žít, takže.." postavil mě. ,,Takže?" zeptal jsem se a doufal, že neudělal to co si myslím. ,,Řekl jsem, že mu tě dám" mrkl na mě. ,,Cože?" musel jsem se přidržet židle. ,,Klid.. mám plán" prohrábl si vlasy. ,,Pojď, vysvětlím ti to" rozešel se ke dveřím a já za ním.

Martin

,,Sedni si" ukázal jsem na gauč v obýváku. On si poslušně sedl a pobídl mě ať začnu. ,,Zítra před půlnocí pujdeme na místo, kde jsme se domluvili. Pujdeme pěšky. Tobě půjčím nůž, kdyby něco. Slib mi, že nic nebudeš zkoušet. Jinak tě zabiju na místě." pohrozil jsem mu prstem a pokračoval. ,,Já si vezmu pistol. Budeš tam stát a já budu schovaný. Až přijde, vezme tě a bude chtít odejít. Já ho zastřelím a utečeme domů. Ovšem nemusí to být tak lehké. Proto ti taky dávám nůž na obranu. Rozumíš všemu?" zeptal jsem se a podal mu takový větší něco jako kapesní nůž. Přikývl. ,,Ale co když tě zabije? Nebo mě?" zeptal se. ,,Nikdo mě nezabije a tebe už vůbec. Teď si jdi odpočinout. Nebudu tě zamykat. Takže si dávej bacha" zvedl jsem se z gauče a odešel.

Karel

A mé pocity? Smíšené pocity... Zase nevím co si o tom mám myslet. Možná mě zabijou, nebo zabijou jeho. Zabiju jeho, nebo mě zabije Martin. Třeba tam nebude sám. Trochu se bojím, ale přeci jsem policajt. Musím to zvládnout.

Martin někam odešel a já šel do "mého" pokoje. Zavřel jsem za sebou dveře a rovnou vlezl do koupelny.