ANO, PANE POLICISTO!(MAVY)✔

2. Oběť

Martin

Vrah, hajzl, psychouš... tak mi říkají. Jsem známý svým koníčkem "zabíjení". Říkám tomu koníček, líbí se mi to. Nikdo po ulicích nechodí. Všichni se mě bojí a schovávají se u sebe doma. Oni si myslí, že jsou v bezpečí. Jenže pro mě není sebemenší problém se jim dostat do domu. Vždy jsi najdu svou oběd. Ať už jsou to holky, nebo kluci. Akorát.. poslední dobou přemýšlím o své orientaci. Že bych byl gay? Hah... vrah teplouš.

Zatřepu hlavou, abych zahnal tyhle zbytečné myšlenky a radši se zajímal o další oběť. Ale koho? Opírám se o zeď a hraju si se svým nožíkem v ruce. Rozhlížím se, zda někoho nezáhlédnu. A zahlédnu. Uvidím bruneta, co se choulí do svého kabátu. Má brýle, spíše vyšší postavy a usmívá se. Může mu být tak 20. Pozoruji ho, jak si sedá na lavičku a kouká do země. Vypadá smutně. Vypadá... zoufale. To se mi líbilo. Myslím, že mám oběť.

Karel

Přišel jsem domů. Měl jsem z toho dobrý pocit. Dokážu to... určitě jo. Proč vlastně nezačít hned? Čím dřív tím líp. Znovu si na sebe obléknu svůj kabát. Když v tom mi zazvoní mobil. Otráveně to vezmu. ,,Dobrý den, je u telefonu Karel Kovář?" zeptá se ženský hlas v telefonu. ,,Ano, co potřebujete?" zeptám se. ,,Jde o vaši matku" řekne. A v tom mi to dojde. Volají mi z nemocnice. Mojí mámu odvezli před týdnem do nemocnice. Vypadala docela v pořádku. Samozřejmě jsem se o ni bál, ale řekli mi, že je v pořádku a že ji za týden pustí. Z myšlenek mě vyruší hlas té paní. ,,Je mi to moc líto, ale vaše matka dnes zemřela na infarkt. Je mi to vážně líto. Upřímnou soustrast." hovor jsem típnul a poté mi mobil vypadl z ruky na zem. Nevnímajíc fakt, že je možná rozbitý jsem se sesunul k zemi a začal brečet. Proč? Proč ona? Ona byla mou oporou. Byla pro mě vším. Nikoho jiného jsem neměl. Otec nás opustil, když zjistil, že jsem homosexuál. Ona mě milovala i přesto, že jsem jiný. Tak proč kurva ona??!!! Teď jsem sám. Úplně sám. I policista má city.

Zvedl jsem se ze země. Musím si provětrat hlavu. Zahalený ve svém kabátu, ubrečený a psychicky zničený jsem se procházel po prázdné ulici.

Po půl hodině procházení, jsem si sednul na lavičku a zíral do země. Teď vím, že ten případ nechám určitě na zítra. Najednou mi někdo přiložil nějaký kapesník k puse. Kurva. Jaký debil..?! Zavřu oči a už nic nevnímám.