ANO, PANE POLICISTO!(MAVY)✔

13. ,,Jdeme tě opít!"

Karel

Pusťte písničku💖
Probudil jsem se. Vedle mě Martin už nebyl. Nejspíš je u toho kámoše. Vyhrabal jsem se z postele. Otevřel dveře od balkónu a šel si pro věci, co mi Martin půjčil. Měl bych se po dlouhý době osprchovat. Když v tom jsem uslyšel jak začala téct voda z koupelny. Aha, takže Martin je v koupelně.

Oblečení jsem si dal na postel a rovnou si na ni sedl. Čekal jsem asi patnáct minut, než se Martin uráčil osprchovat. ,,Čekáš dlouho?" vyšel ze dveří Martin jenom s obmotaným ručníkem kolem pasu. Ty svaly...Podíval jsem se mu do očí. Jenom do očí... ,,Ani ne.." řekl jsem a s oblečením v ruce jsem rychle zalezl do koupelny. Tak trošku mě to tam dole začíná bolet... ,,Trošku?!" zařval jsem, i když jsem to neměl v plánu. ,,Cos říkal?" strčil do dveří hlavu Martin. Kurva.. ,,Nic" otočil jsem se k zrcadlu a dělal, že jsi půjdu čistit zuby. On přistoupil blíž ke mě. ,,Když myslíš" pošeptal mi do ucha a ještě schválně se mého ucha dotkl rty. Co si budeme říkat... husina po celém těle a myslím, že mi takhle srdce ještě nikdy nebilo. Přál jsem si, aby zmizel. Teď hned!

,,Mohl bys odejít? Chci se osprchovat." řekl jsem stále koukajíc do umyvadla. Když jsem slyšel jak se dveře zavřely okamžitě jsem zamkl. Pro jistotu..

Všechno oblečení jsem si sundal. Vlezl jsem do sprchy a snažil se myslet na jiné věci... hlavně ne na Martina. No tak Karle... představuj si třeba jednorožce, kteří mají na svých rozích napíchnutý cheeseburgry a při tom blijí duhu. Na každém z nich sedí usměvavý Mar- KURVA!

Myslím, že sprcha dost pomohla, takže si nemyslím, že by si Martin něčeho mohl všimnout.

Oblečený i učesaný jsem vylezl z koupelny. Martin zrovna bojoval s vlasy, které mu nedržely. Pozoroval jsem ho celou dobu, než mu konečně vlasy držely tak jak chtěl. Když jsem procházel kolem Martina, udělal jsem ze sebe hajzla a jako pomstu jsem mu ty vlasy rozcuchal a zdrhl na balkón. Rychle jsem za sebou zavřel.

Martin přišel k balkónu a zasmál se. Nechápavě jsem se na něj podíval a pak se rozesmál taky. ,,No nevím co se směješ, když se nemáš jak dostat dovnitř" usmál se a mě to došlo. Vždyť ty dveře nejdou z venku otevřít! Úsměv mi zmizel a nahradil ho prosebný pohled o milost. Martin se pouze zasmál a přitiskl prostředníček ke dveřím.

Povzdechl jsem si a opřel se zádama o dveře. Toho bohužel Martin využil a rychle dveře otevřel a já padal k zemi. Spadl jsem na záda a nademnou stál Martin s vítězným pohledem. ,,Nesnáším tě" zamračil jsem se. Martin si ke mě kleknul a ještě než mě začal lechtat řekl: ,,A to ti mám věřit?"

Smál jsem se čím dál hlasitěji, protože jsem fakt lechtivý člověk. Kopal jsem kolem sebe a tekly mi slzy. ,,Pppprosím dodost Martine!" prosil jsem ho a on nakonec přestal. Udýchaně jsem se posadil a chytl se za srdce. Bylo to k ničemu, protože jsem stejně dostal další výbuch smíchu a Martin se také přidal.

,,Vidíš? Není tohle zábavnější než to, co děláš lidem?" zeptal jsem se Martina co mi zrovna pomáhal na nohy. Chvíli na mě mlčky koukal. Nakonec z něj vyšlo jenom povzdechnutí. ,,No jo.." pokrčil jsem rameny a poté mu přejel ve vlasech. Asi ho to překvapilo, protože na mě koukal s mírně pootevřenou pusou.

Martin

Překvapil mě. Nečekal jsem, že se zeptá zrovna na tohle. Prostě už takový jsem. Na druhou stranu... vážně to bylo super. Je to hodně dlouho, co jsem se takhle zasmál. Možná má pravdu. Třeba by mi mohl pomoct. ,,No jo.." pokrčil rameny a prohrábl mi vlasy, nacož jsem cítil příjemné zašimrání v břiše. Po chvilce koukání do jeho oceanových očí jsem zatřepal hlavou. Mám totiž plán na dnešní den. ,,Jdeme tě opít!" zvedl jsem Karlovi ruce do vzduchu. ,,Opít? Já nepiju.." řekl. To jsem si mohl myslet. ,,Nezájem... pojď!" to už jsem ho táhl z pokoje do nějakýho klubu.