ANO, PANE POLICISTO!(MAVY)✔

16. ,,Ano, pane policisto!

Martin
Druhý den
Probudil jsem se. Kde to sakra jsem?! Aha... jsem na pokoji. Jak jsem se sem dostal? Jak dlouho jsem spal? A kde je Karel? Kde mám mobil?! Pomalu mi to docházelo. To co mi Karel řekl. Sakra...

Šel jsem ke dveřím. Zamčeno. ,,Do prdele!" kopnul jsem do dveří. Musím použít balkón. Už jsem otvíral dveře od balkónu, když v tom do mého pokoje vtrhli čtyři chlapy v uniformách a s pistolemi v ruce. Vzal jsem nůž ze stolu a hodil ho po jednom z nich. Trefil jsem se. Sesunul se k zemi a upustil pistol, která spadla ke mě. Chyba kámo..

Rychle jsem vzal pistol a vylezl z balkónu po žebříku na střechu. Ještě k tomu prší.. super. Ze střechy vedli schody, které by měli vést rovnou k recepci. Je to zvláštní, ale v tuhle situaci se mi to fakt hodilo.

Jak jsem říkal vedlo to na recepci. Lidi začali řvát když mě uviděli a já utekl z hotelu. Ty chlapy se rozběhli za mnou. Vážně nevím, jak se sem dostaly tak rychle. Otočil jsem se a vystřelil. Schytal to jeden a spadl na zem. Ostatní dva na mě také střílely, ale netrefili se.

Nakonec jsem se dostal do nějaké temné, slepé uličky. ,,Kurva" zanadával jsem.

Karel
(ještě před tím než se Martin probudil)

,,Martine!" zařval jsem když jsem uviděl Martina kterého právě zastřelil jeden z mužů. Přiběhl jsem k němu a chytl ho za hlavu. ,,Martine... nenene.. prosím zůstaň tu semnou. Nespouštěj mě prosím" řekl jsem se slzami v očích a poté mu dal pusu na tvář..

,,Martine!" zařval jsem když jsem se probudil úplně spocený v mé posteli. Sakra. Tohle se ale nesmí stát! Co když ho zabijou! Nepřežil bych to! Já jsem takový debil! Musím okamžitě za Martinem. Musím mu pomoct.

Rychle jsem vylezl z postele a běžel k telefonu. Na nic jsem nečekal a zavolal Radkovi.

***********************************

Cesta byla nekonečná. Tolik jsem si přál, aby žil, aby byl v pořádku. Nesmí umřít ani sedět v kriminále. Celou cestu jsem si nadával a brečel.

Doletěli jsme do Londýna. Konečně!
,,Karle!" zastavil mě Radek. ,,Hodím tě k hotelu a vem si tohle" nenápadně mi podstrčil pistol. Kývnul jsem a utřel si slzy. Nastoupili jsme do auta a Radek se co nejrychlejc rozjel.

Jsme u hotelu. Radek se na mě povzbudivě usmál. ,,Půjdu do hotelu. Ty ho běž hledat. Pochybuji, že bude v hotelu, ale šance tu je. Ty ho běž hledat." řekl a já vylezl z auta.

Vůbec nevím, kam půjdu. Tak jsem se s pistolí v ruce rozběhl rovně po uličce. Tak moc jsem se modlil, aby žil. Jsem vážně debil. Lituji toho co jsem udělal. Vážně.

Uslyšel jsem výstřel. Zděsil jsem se.
Rozběhl jsem se tam, odkud jsem slyšel výstřel.

A pak jsem ho uviděl. Stál u zdi ve slepé uličce a na něj mířili dva chlapy ze stanice. Nevšimli si mě. Jak ho mám zachránit? Nemůžu přeci zabít ty policajty? Nejsem vrah. ,,Musíme ho zabít!" zařval jeden a nabil zbraň. V tom jsem sebral všechnu odvahu a úplně zapomněl na fakt, že jsem je nechtěl zabít. Zavřel jsem oči a vystřelil. Strefil jsem jednoho a ten se sesunul k zemi. Je mrtvý... panebože.

Ten druhý se ke mě otočil a namířil na mě. V ten moment ho ze zadu trefil Martin. Ještě stihl střelit a strefil se do mého levého ramene. Chytl jsem se za rameno a zbraň upustil na zem. Podíval jsem se na Martina, který vzal ze země nůž a doběhl ke mě.

Vzal mě za krk a hodil semnou o zem. Snažil jsem si stoupnout, ale uklouzl jsem po mokré zemi. Kleknul si ke mě a přimáčkl mě ke zdi. Nůž mi položil na krk a druhou rukou mě držel, abych mu neutekl. Bylo mi to jedno. Ať mě zabije. Hlavně, že žije. Byl to úžasný pocit vědět, že žije. Miluju ho. To je to kouzlo. Jsme schopni umřít pro ty co milujeme. Já jsem připraven. ,,Zabij mě" řekl jsem přidušeně. ,,Víš, že to nedokážu. Víš proč? Protože nezabiju člověka, co mi dal důvod se smát. Nezabiju člověka, co se na mě nevysral a nenechal mě ve štychu. Nezabuji člověka, kterého... miluju" vydechl a odhodil nůž. ,,Ale vždyť jsi.." ,,Lhal jsem... záleží mi na tobě. Miluji tě tak moc, že to ani nejde. Odpust mi všechno co jsem ti udělal. Prosím" skočil mi do řeči. ,,Já... taky tě miluju" řekl jsem ,,Udělej to... polib mě!" dodal jsem hladově. Pomalu se ke mě začal přibližovat. Nachvilku se zastavil těsně před mým obličejem a zahleděl se mi do očí. ,,Ano, pane policisto!" zašeptal a poté spojil naše try v jedno.

Wuhuuuu! Je tu konec!😅 Popravdě... takhle knížka mi bude chybět. Chtěla bych poděkovat za všechny vaše ohlasy a úžasné komentáře!💖 Chci se vás zeptat... chcete Epilog? 😏😊
S láskou... vaše Niki💕💕
BA-DUM-TSS!😂😂