ANO, PANE POLICISTO!(MAVY)✔

12. ,,Ovládl ses kvůli mě?"

Karel

Konečně jsme na zemi. Nejradši bych teď hned zlíbal zem, ale musím pořád sedět na zadku. Když už nám dali povolení odejít z letadla stoupl jsem si a rozešel se uličkou ven.

Konečně! Zhluboka jsem se nadechl. Podívám se na Martina, který šel pomalu ze schodů. Vítr si hrál s jeho vlasy, které si následně prohrábl. Musel jsem se kousnout do rtu a odvrátit pohled.

Když Martin došel ke mě nasadil si sluneční brýle. Po chvilce k nám přišel ten chlápek, jehož jméno je mi stále neznámé. ,,Jenom chci, aby jste věděli, že kdyby něco tak mi zavolejte. Tady máš moje číslo i ty Karle" řekl a podal mi papírek s jeho číslem. ,,Díky, ale je trochu divné, že ty znáš mé jméno a já to tvé ne" uchechtl jsem se. ,,Jsem Radek" usmál se a poté bez jakéhokoli rozloučení odešel.

,,A co teď?" zeptal jsem se Martina. ,,Teď si zavoláme taxíka, který nás odveze na hotel" řekl. Přikývl jsem. ,,Ještě nějaké otázky?" zeptal se. ,,Myslím, že ne" pokrčil jsem rameny. Vydali jsme si sehnat taxíka.

Po asi půl hodině jsme konečně sehnali taxi, který nás odvezl do hotelu. Hotel to byl opravdu krásný a velký. Už z venku to vypadalo fakt luxusně. To jsem zvědavý na vnitřek.

Vnitřek je taky krásný. Je tu recepce, balkón, pohovky, velká televize, bar, záchody, akvária a spousty ozdobných věcí. Martin si na recepci vzal klíče od pokoje. Nastoupili jsme do výtahu, který se rozjel nahoru do pátého patra. Číslo pokoje je 312.

Potichu jsme bok po boku šli chodbou a hledali pokoj číslo 312. ,,Tady!" zajásal Martin a ukázal na dveře s číslem 312. Odemkl dveře a rovnou zaplul dovnitř. Zavřel jsem dveře a když jsem se otočil, zatajil se mi dech. To je nádhera. Pokoj je opravdu obrovský. Je tu ložnice kde je bohužel manželská postel. Dvě křesla a televize. Pak tu je koupelna, kde je velké umyvadlo se sprchovým koutem a vanou. Je tu taková menší kuchyňka. A pak tu je velký balkón. Pomalu jsem otevřel dveře od balkónu a naskytl se mi pohled na úžasný západ slunce. ,,Páni" vydechl jsem. ,,Viděl jsem lepší věci" odfrkl si Martin rozvalený na posteli. ,,Hmm já ne" zašeptal jsem. ,,A vůbec, co ti ten kámoš dluží?" zavřel jsem dveře od balkónu. ,,Do toho ti nic není" protočil očima. Už je zase zlý..
,,Zase se chováš jak debil" vypadlo mi z pusy a já si zakryl ústa. ,,Co prosím?!" vyskočil z postele a během vteřiny byl u mě. ,,Tohle si dovolovat nebudeš jasný!?" chytl mě pod krkem a přitlačil ke zdi. Zase mě popadl strach. Najednou jakoby si uvědomil co dělá a pustil mě. Udělal krok do zádu. ,,Promiň" řekl se sklopenou hlavou. Sedl si na kraj postele a chytl se za vlasy.

Trochu jsem váhal, ale i přes to jsem si sedl vedle jeho. ,,Ovládl ses.." polkl jsem. ,,Ovládl ses kvůli mě?" podíval jsem se na Martina. ,,Chtěl si vědět proč se takhle chovám." odmlčel se. ,,Jako malý jsem měl krásné dětství. Mámu a mladšího bráchu. Tátu jsem nikdy nepoznal a bráchu měla s nějakým chlapem, se kterým spala na diskotéce. Každý den jsme chodili do parku, nebo na procházky. Bylo to super. Jenže potom se všechno změnilo. Tehdy mi bylo 8 a mému bráškovi 6. Ten den matka přišla domů totálně ožralá a zdrogovaná. Chtěla po mém bratrovi, aby s ní pil alkohol. Já jsem to jenom sledoval. Moc jsem se bál. Sledoval jsem jak mého malého brášku mlátí, nutí ho pít alkohol a řve na něj. Já mu nepomohl. Byl jsem srab. Pak udělala něco co mě dostalo na kolena. Zabodla ho. Jakoby se zbláznila. Prostě ho před mýma očima probodla kuchyňským nožem a ještě se u toho smála. Já jsem utekl k sousedům a všechno jim řekl. Zavolali policii a mámu odvezli do psychiatrické léčebny. Brácha to nepřežil. Zemřel. Zemřel kvůli mě. Měl jsem mu pomoct. Měl jsem svého mladšího bráchu zachránit. Starší brácha má bránit sveho mladšího sourozence. Já zradil. Zradil jsem ho a nepomohl jsem mu. Můžu za to já!" hystericky se rozbrečel. Bylo mi ho líto. Už chápu proč se takhle chová. Nezávidím mu to. Muselo to být fakt hrozný. Chápu ho. ,,Jsem úplně sám" vzlykl. ,,Nejsi...... máš mě" řekl jsem a poté ho silně objal a hladil ho po zádech.

Asi zatím nejdelší kapitola!!😂😂 Dneska už žádnou novou kapitolu nevydám. Ale zítra by snad mohla být...😏😏 No nic... já doufám, že se vám nová kapitola líbila. A chtěla bych poděkovat @sisibaba11 , @LucyBlackGirl , @JillienBlack a @Dvorakovaadela za jejich úžasné komentáře!💖💖 Vždycky mi vaše komentáře zvednou náladu a mám větší chuť psát!😂💖 Takže děkuji!💖 A u další kapitoly zase čau!
BA-DUM-TSS!😂💖