ANO, PANE POLICISTO!(MAVY)✔

15. Posral jsem to

Martin

Utekl. Se slzami v očích utekl. Co jsem to sakra udělal? Nejsme spolu, ale přesto ho to vzalo. Musím za ním. Mohl by utéct a nahlásit mě policii. Začal jsem se oblékat. ,,Copak? Nebudeme pokračovat?" stáhl mě zpátky ten zrzek. Ne neznám jeho jméno. ,,Ne!" odstrčil jsem ho od sebe. Oblékl jsem si tričko a rozběhl se za Karlem. Proběhl jsem kolem baru a vyběhl ven. Běžel jsem po ulici. Uviděl jsem Karla jak běží směr náš hotel. ,,Karle!!" zařval jsem. On se otočil a rozběhl se ještě rychleji. ,,Zastav!" řval jsem za nim. Ale on běžel dál.

Před hotelem se zastavil a znova se otočil. To už jsem byl u něj a povalil ho na zem. ,,Karle poslouchej mě!" dal jsem mu facku a sednul si. On se chytil za tvář a zadržoval slzy. ,,Proč tě to tak vzalo? Nejsme spolu! Nechodíme spolu, tak nechápu proč bych s nikým nemohl spát!" postavil jsem se. On se na mě pouze podíval a taky vstal. ,,Já tě... mám rád" řekl a rozbrečel se. ,,Já tebe ne.." lhal jsem, mám ho fakt rád. Jsem srab. Nemůžu mu dokazovat to jak moc se mi líbí. Věřte, že mě to taky bolí.

Karel

Au... ty slova vážně bolí. Ten hajzl. Kretén. ,,Tak fajn! Já ti taky něco řeknu! Jsem polda! Měl jsem po tobě jít! Ty jsi mě unesl v nesprávný čas! Bylo to na tebe naplánované! A víš co? Já udělám všechno proto, aby jsi v tom kriminále zčernal!" zařval jsem a dal mu snad tu nejsilnější pěst. On se skácel k zemi. Vypadá, že nevnímá. Rozhlédl jsem se kolem, zda někdo nejde a vzal ho do náruče. Ani nevím, kde se to ve mě vzalo. Přeci jsem říkal, že nechci, aby seděl. Nemá mě rád...

S Martinem v náruči jsem vešel do pokoje a zavřel za sebou nohou. Položil jsem ho na postel. Ještě jsem zkontroloval jestli dejchá. Vzal jsem jeho mobil, peněženku a klíče od pokoje. Zamkl jsem ho v pokoji a utekl ven z hotelu. Na jeho mobile jsem najel na kontakty a hledal číslo na Radka. Yes.. Klikl jsem na jeho jméno a rozvnou mu zavolal.

Radek: ,,No ahoj Martine"
Karel: ,,Ahoj to jsem já Karel"
Radek: Ahoj Karle, co potřebuješ a proč máš Martinův mobil?"
Karel: ,,Martin mi ho půjčil, je zrovna u kámoše. Potřeboval bych, aby jsi mě dostal zpátky do Prahy. Martin o tom ví"
Radek: ,,Eh.. dobře? Ale fakt o tom Martin ví?"
Karel: ,,Jo vážně.."
Radek: ,,Tak dobře, máš se jak dostat k mému latadlu?"
Karel: ,,Zavolám si taxíka"
Radek: ,,Okej, zatím čus"
Karel: ,,Dík, čau"

Bez jakéhokoli čekání jsem ukončil hovor a rozběhl si sehnat taxíka.

Naštěstí jsem potkal taxikáře a ten mě dovedl k jeho autu. Když jsme dojeli na místo, zaplatil jsem a rovnou jsem se vydal k letadlu, kde už čekal Radek.

Sedl jsem si do sedadla. Dělám vůbec dobře? Jestli ho miluju, tak proč jsem to udělal? Musím ho dostat z hlavy. Opřel jsem si hlavu o okýnko a zavřel oči. Usnul jsem.

************************************

,,Chápu to dobře? Vy jste byl unešen. Dostal jste se do Londýna, kde se teď nachází Martin Carev zamčený v pokoji. Ano?" zeptal se pan Turoň vstřebávajíc všechny informace co jsem mu zdělil. Přikývl jsem. ,,Dobře tedy, pošlu tam 4 muže. Chytnou ho a přivedou sem. Vám tedy děkuji za pomoc. Víc už se o to zajímat nemusíte. Ještě dneska ho překvapíme" řekl a odešel z místnosti.
Je tohle vůbec dobře? Nakonec jsem se zvedl ze židle a šel na autobus, který mě odveze domů.