Tak trochu jiná Popelka

8.

Zasmál se. Ta dívka měla tolik drzosti, aby mu řekla trdlo. Neměl ji to ale vůbec za zlé, ba naopak. Byl by raději, kdyby mu už na věky říkala tímto oslovení, než aby věděla, kým ve skutečnosti je.  Serafina. Líbilo se mu jak to znělo. Tato dívka byla prvním milým překvapením, které ho dnes čekalo. Od rozhovoru s jeho otcem. Konal se dnes ráno a bylo to.. náročné. Přednesl mu návrh ve kterém by jeho nápadnice musely vyhrát turnaj ve střílení z luku na terč. Věděl, že tohle by zvládl jen málokdo. V duchu musel sám sebe poplácat po zádech za skvělý nápad. Tedy, nepřišel by na něj nebýt pohádkové knihy, ale to je vedlejší. 

S otcem o něm mluvil přes dvě hodiny a když říkal mluvil, myslel hádal se. Přesvědčil jej, nebylo to však vůbec snadné. A ihned potom se vydal do města. Na nic už ten den neměl náladu. A v tom prostě musel srazit na zem to modrooké blonďaté stvoření, které se na něj zamračilo a pěkně se do něj pustilo. Nemohl si pomoct, ale měl pocit, že ji znal. Avšak vůbec netušil odkud. 

,,Takže, také jsi se vyplížila na obhlídku?'' zeptal se jí s úsměvem a přešel na její levou stranu.  ,,Obhlídku?'' zvedla zmateně obočí. Připadalo mu to roztomilé.  ,,Ty to nevíš? Koná se ples, náš princ si má najít manželku.''  Jeho společnice se zasmála.  ,,A která pak bude ta šťastná?'' uculila se na něj, jako by tím někam směřovala. Lehce znervózněl, doufal že na nic nepřišla. Ale potom by se nejraději praštil. Jen si ho dobírá, samozřejmě. Jak by asi tak mohla přijít na to, že on je princ, hm? Vždyť jej ani  nezná. 

S nabranou sebejistotou pokrčil rameny a odpověděl ji. ,,To se ještě neví, chystá se turnaj.''  Opět se ji na čele utvořila ta malinkatá vráska naznačující zmatení.  ,,Jaký turnaj?'' zeptala se. ,,Ale, princ si vymyslel, že jeho nastávající by měla umět to co on a tak uspořádal turnaj ve střílení z luku,'' pronesl jakoby nic a pokračoval ledabyle v kroku. Doufal, že by ji tímto mohl nějakým způsobem přimět se mu víc věnovat. A to se skutečně povedlo.  ,,Princ si vymyslel, že jeho nastávající musí umět střílet z luku?''  zeptala se, jako by jí to stále nedocházelo. Sebastian souhlasně přikývl. ,,Přesně tak.'' Teď mu skoro visela na rtech.  Dívala se na něj s překvapeným výrazem, ovšem jen na chvíli. Potom se narovnala a upravila si pár neposlušných pramenů dlouhých vlasů.  ,,Aha, jak na něco takového vlastně přišel?'' položila trochu nezaujatě svou otázku a začala si hrát s látkou na svých šatech. Sebastian to se zájmem pozoroval. Tedy do chvíle, než si uvědomil, že se ho vlastně ptala na otázku.  ,,No to nevím, samozřejmě, jak bych to asi taky věděl?'' polkl, proč byl najednou tak nervózní? Měl by se vzpamatovat.

Serafina přikývla. Na rtech ji přitom pohrávalo něco jako úsměv, avšak nemohl se zbavit dojmu, že je škodolibý. ,,Ale jistě, nemohl bys, promiň.'' Otočila se a zamířila kamsi pryč. ,,Počkej, kam jdeš?'' ptal se Sebastian. ,,Omlouvám se, už musím jít.''  Tohle se mu nelíbilo, chtěl, aby tu ještě alespoň chvíli zůstala.  ,,Neodcházej, ani nevím, jak tě najdu.''  Serafina se na něj usmála. ,,Neboj, ještě se uvidíme, slibuji.''  Sebastiana to povzbudilo.  ,,Opravdu?'' ,,Opravdu,'' potvrdila mu. Potom se otočila a zmizela v davu. On tam ještě chvíli zůstal stát. Uvidí ji, usmál se pro sebe a vydal se zpět k paláci.