Tak trochu jiná Popelka

13.

Sebastian stál na podstavci a musel nechat krejčího, aby na jeho oblečení dělal další a další úpravy. Tady to byl límeček, tuhle zase rukáv, ani sám netušil, co všechno je třeba sešít, upravit, rozpárat a vůbec co se všechno dělá s oblečením, aby bylo dokonalé a hlavně dokončené.

Pravdou bylo, že se příšerně nudil. Jak rád by šel šermovat, nebo se projet na koni nebo by rád šel do města. Do města, ihned se mu při té myšlence vybavila ona dívka, kterou potkal. Serafina. Řekla mu, že se ještě uvidí, ale od té doby ji nikde nepotkal. Jakoby se po ní slehla zem. Opravdu by ho zajímalo, jestli to myslela vážně. Třeba si z něj dělala jen legraci. Doufal v opak.

Dveře do krejčovské dílny se otevřely a dovnitř vstoupil král. ,,Ještě stále nejsou hotové?" zeptal se král ještě za chůze krejčího a usadil se do křesla. Krejčí se usmál. ,,Jenom poslední detaily, Vaše veličenstvo," přikývl, jakoby souhlasil s tím, co řekl a znovu se pustil do své práce. ,,Dobrá," odvětil král a promnul si vous.

Princ přešlápl. ,,Otče, je tohle nutné? Nepotřebuji nové oblečení, stačí mi to staré. Je to jen lukostřelba,'' povzdychl si. Krejčí kolem něho popošel. ,,Prosím princi, račte natáhnout svou pravou ruku směrem do strany,'' požádal jej a Sebastianovi nezbývalo než uposlechnout. Král si položil lokty na opěrky židle a podíval se na svého syna. ,,Ovšem, že je to nutné. Hledáš si svou nastávající nevěstu. Co by si moji hosté pomyslely, kdyby tě viděli v tom, co nosíš do města?'' spojil král ruce na klíně a vědoucně se na prince pousmál. Sebastian otevřel pusu a horečně začal přemýšlet, jak to celé nějak vysvětlit, ale král znovu promluvil dřív, něž se vůbec mohl pokusit cokoliv říct. ,,Taky jsem byl mladý, synu. A nemysli si, že jsem chtěl vždycky vládnou. Bývaly doby, kdy jsem raději jezdil na lov, než se zúčastňoval královských ceremonií," zasmál se při vzpomínce na staré časy.

Princ se pousmál, bylo zvláštní si otce představit v jeho situaci.
,,Já.. Odjakživa mě učíš být spravedlivým a moudrým, zkrátka správným budoucím vládcem a já bych opravdu chtěl a toto je jeden způsob, jak naslouchat a být lepším." Král pokýval hlavou. ,,Ano, já vím, a děláš to nejlepší, co umíš. Musíš ale vědět, že jednou tě čeká trůn a sním i povinnosti. Jako král nebudeš moct být lehkomyslný. Je to veliká zodpovědnost a je třeba, abys byl dobře připravený."

Sebastian přikývl. Věděl, že otec má pravdu, ale na druhou stranu si přál trochu svobody. Vždyť bylo tolik věcí, které ještě nezakusil. Někdy si přál prostě nasednout na koně a ujet pryč, neohlížet se, jen jet, dál a dál.

V tom král zakašlal, ne, spíš to byl záchvat kašle. ,,Otče?" zvedl Sebastian tázavě hlavu. Ale král neodpověděl, protože dál silně kašlal. ,,Otče!" Vykřikl princ a okamžitě seskočil z podstavce až vytrhl krejčímu jehlu z ruky, protože právě zašíval něco na princově rameni. ,,Co je ti?" zděsil se Sebastian a pospíchal ke králi.  ,,Vaše veličenstvo?" přidal se i krejčí, ale král  jen mávl rukou, a tak krejčí nechal prince aby přispěchal ke králi sám, protože se nenechal zastavit.

,,Jsem... jsem v pořádku," řekl král, ale příliš přesvědčivě to neznělo, už proto, že stále ještě kašlal. ,,Jsi jistý? Neznělo to moc dobře," ptal se dál nejistě princ.  ,,Nic mi není synu, jenom mi trochu zaskočilo, nic to není," ujišťoval dál svého syna. ,,Tak tedy... dobře," přikývl zaraženě princ. Nedalo by se říct, že by ho otec úplně přesvědčil, ale přeci by mu nelhal. Nezbývalo mu než otci věřit. Možná se Sebastian prostě jen moc strachoval. Určitě. Posledních několik dní bylo hodně náročných a ke všemu teď ty přípravy na turnaj a následný ples. Otec toho musel mít hodně. Že ho to nenapadlo dřív. Určitě to bylo tím. Hned se cítil klidnější.

,,Už bych měl jít, čeká mě lord Orwell," ukončil celý rozhovor král a vstal. Sebastian byl lehce vyveden z míry, přeci jen se ještě před malou chvíli opravdu hodně strachoval, ale i tak se mu nějakým způsobem povedlo ze sebe vypravit odpověď. ,,Spoléhám na vás, že doděláte všechny detaily," kývl král na krejčího a založil si ruce za zády. ,,Spolehněte se Vaše veličenstvo," uklonil se krejčí.

Král odcházel a krejčí opět přistoupil k princi, aby mohli pokračovat. Ale ten už byl hlavou někde úplně jinde. Znovu mu vytrhl jehlu, kterou krejčí sotva vzal do ruky a mířil ke svému pokoji. ,,Ale princi, co vaše šaty a má práce?" ,,Omlouvám se, můžeme to dodělat později? Potřebuji na vzduch," Sebastian si ještě za běhu sundal svršek, na kterém krejčí dělal úpravy, a hodil ho na křeslo, kde předtím seděl král. Potom rozrazil druhé dveře a pádil do svého pokoje. Chtěl do města, chtěl se podívat na trh. Prudce se zastavil. Třeba tam bude Serafina. Nikoho takového ještě nepotkal a právě teď doufal, že i znovu potká.