Tak trochu jiná Popelka

3.

    ,,Jak že?!'' Hromoval král,když před ním stál princ a spolu s velitelem mu vysvětloval celou situaci. ,,Můj pane, není to princova chyba, to já zanedbal všechna opatření. Měl jsem si uvědomit, že je to past, když nás ta dívka zastavila.'' Sklopil velitel provinile pohled. Král sestoupil z trůnu až před velitele. ,,To se spolehněte, že je to vaše chyba. Ti zbojníci nám unikají už řadu měsíců a vy nejste schopen dát dohromady ani jejich popis a kolik jich bylo, natož je dopadnout!'' Král se rozhořčeně otočil na svého syna. ,,A ty! Jak sis mohl dovolit, aby nad tebou vyhrála dívka?!'' 

Princ cítil ponížení. Jeho otec selhání netoleroval a on selhal na celé čáře. Sevřel dlaně v pěsti. ,,Mám neschopného syna! Možná by bylo lepší, kdyby ta dívka byla mojí dcerou!'' Rozhodil král okolo sebe podrážděně  rukama. Mávnutím ruky odvolala velitele a povzdechl si. ,,Sebastiane, brzy se staneš králem a tvojí nejdůležitější povinností bude zajistit pořádek v zemi, jak mám ale vědět, že to zvládneš, když jsi úkol, který jsem ti uložil, nesplnil?'' ,,Otče, přísahám, že už se to nikdy víc nestane.'' Král si podrážděně otočil a znovu se sedl na trůn. 

,,Musím s tebou mluvit v jisté záležitosti.'' Princ se narovnal. Podobné věty většinou nedopadali dobře.  ,,Jak jsem řekl, brzy se staneš králem a král bez královny nemůže vládnout.'' Princ strnul. Takže tohle má otec v plánu. Ještě než král stačil cokoliv dodat, řekl: ,,Ale prosím otče, to přeci nemůžete myslet vážně.'' Král se zamračil. ,,Myslím to naprosto vážně Sebastiane. Já tu nebudu věčně a chci mít jistotu, že až se tak stane, bude celé království v dobrých rukou a proto se musíš oženit.'' ,,Ale otče.'' ,,Už jsem řekl! Za tři dny se bude konat ples a na něm si musíš najít svojí budoucí manželku, pokud tedy nechceš, abych ti domluvil s některou princeznou sňatek já sám.'' Princ naštvaně sklopil pohled. To opravdu nechtěl, takže ples byla ta nejlepší volba. 

 ,,Dobře, teď můžeš jít.'' Sebastian se uklonil a vyšel z trůnního sálu. Měl vztek, na sebe, na ples, na otce i  na celý svět, ale nejvíce ze všeho na tu dívku. Chtěl ji dostat, kdyby se to podařilo, mohl mít pokoj od plesu, ale on selhal.  Zašel do postranní chodby a bouchl pěstí do zdi. Ta dívka, co přišel do paláce, nepřestal na ni myslet. Oblečená byla jako rebel ale chováním mu připomínala někoho z vysoce postaveného rodu. Hloupost, byla jen zbojník. Nemohl však zapomenout na její oči. Tak křišťálově modré, jako obloha. Byla v nich něco, co ho přitahovalo, něco nebezpečného a zároveň uklidňujícího. Zamračil se a vydal se zpět na hlavní chodbu směrem na nádvoří. Dnes už jen chtěl vzít kord a porazit co nejvíce trenérů. 

hupity dupity! 

Nová kapitola, i když kratší, je tu! Tak schválně, kdo uhodne co bude příště? Bude ještě spousty legrace! Já se těším zase na viděnou u další kapitoly tady či u jiného příběhu! 

-Váš little šílenec ♥