Tak trochu jiná Popelka

4.

Oslavovali. Po tom co rozdali všechno zlato, se vrátili zpět do doupěte a slavili. Smáli se přitom u toho jako šílení. Nejvíc však Cyrus se Serafinou. ,,To se ti povedlo! Takhle zatočit s následníkem trůnu a ještě poslat vzkaz Jeho veličenstvu.'' Serafina se rozesmála. ,,Kdybys jen viděl ten jeho výraz! Jak byl naštvaný! Co bych dala za to, být teď v paláci a vidět, jak se oba tváří!'' Serafina se zasmála a uložila zbraně zpět na jejich místo. Potom si sundala šátek a masku a stáhla si z hlavy kapuci.

Stále nemohla uvěřit tomu, jak snadné to bylo. Jediný, kdo přišel k menšímu úrazu, byl Darel a to jen k tržné ráně na paži, kterou se teď chystala jít mu ošetřit. Vážně, tahle banda kluků by bez ní byla naprosto ztracená. Nejspíš by si bez jejího dohledu nedokázali ani zavázat tkaničku.

Otevřela truhlu a vyndala z ní čistý obvaz a lahvičku. Propletla se mezi kluky, kteří pobíhali po celém doupěti a smáli se na celé kolo. Darel seděl na židli a něco dělal. Teprve, když přišla blíž, uviděla, že kreslí. Poznala, že je to kočár, který vyloupili. Obdivovala ho, uměl s dokonalostí vykreslit detaily, které už si ani nepamatovala. ,,To je vážně skvělé!'' prohlásila nadšeně. Darel trochu zrudl a rychle kresbu schoval. ,,Serafino, co potřebuješ?'' zeptal se s úsměvem. Serafina mu neodpověděla. Místo toho se na něj mile usmála, vyhrnula mu rukáv a začala mu čistit ránu. Darel se usmál ještě víc. ,,Děkuji ti.'' řekl po tom, co mu ránu zavázala. ,,Není zač,'' vyskočila na nohy

,,Ou to ne!'' chytla se za hlavu. ,,Co je?'' zeptal se Iann, který právě sbalil mapu. ,,Musím domů, tatínek, dnes mají přijet moji noví příbuzní,'' řekla lehce podrážděně.  V odpověď jí bylo dost hlučné zasmání. Na oko se zamračila. ,,To je mi ale podpora,''založila si ruce na hrudníku.  ,,Neboj se, budeme ti držet palce,'' ukázal zmíněné gesto Kay a znovu se zazubil. ,,To bych potřebovala. Já budu muset. Už takhle budu mít problém. Nezapalte to tu prosím, zatím co budu pryč. Johne, mluvím s tebou,'' mrkla a chystala se k odchodu.

 ,,Cyrusi?'' křikla ještě. ,,Ano, má paní?'' objevil se vedle ní. ,,Dohlídni tady na to, prosím tě,'' usmála se. ,,S radostí, má paní, budete si přát čaj, až se vrátíte?'' dívka protočila oči. ,,Ty si vážně koleduješ.'' ,,Hody, hody, dopro.... Né prosím! To hrozně lechtá!'' Rozesmál se lechtacímu útoku jeho kamarádky, které už došla trpělivost a rozhodla se mu dát lekci. ,,Prosím, vzdávám se, vzdávám se!'' Serafina tedy vstala a napřáhla ruku, aby mu pomohla na nohy. Cyrus pomoc přijal, ale jakmile byl na nohách zvolal: ,,Pozdravuj své bratříčky!'' a zmizel. Serafině nezbylo nic jiného, než si znovu povzdychnout a prozatím to nechat být. Teď má před sebou  ještě nebezpečnější misi, než okrást kočár hlídaný celou gardou. Seznámit se se svou novou rodinou.

Dobře, to příště nebylo zase tak dlouhé, ale dneska jsem fakt aktivní, proto je tu druhá kapitola! Mám z toho tak skvěle šílený pocit! A domnívám se, že tu brzy bude pětka a šestka ( šestku už mám napsanou :D) Prozatím: Enjoy it!

- Váš šílenec!