Tak trochu jiná Popelka

10.

Serafině se zdál podivný sen. V tom snu měla zlou macechu a dvě nevlastní sestry, které ji spolu se svou matkou trýznily. Musela celé dny drhnout podlahu a spát u krbu protože ji vyhnaly na půdu a tam byla zima. Jenže tam bylo spoustu špíny a tak se brzy zamazala od popela. A sestry vymyslely, že by bylo docela legrační, kdyby ji říkaly Popelka. A ta nálepka jí zůstala. Zdálo se jí taky, že se konal jakýsi ples a že ona na něj šla, protože měla hodnou vílu kmotřičku a ta jí přičarovala šaty a skleněné střevíčky. A ty byly tak.. nepohodlné, ne opravdu, to sklo hrozně tlačilo, ale neměla čas se tím zaobírat, protože musela být do půlnoci na plese jinak by se proměnila ve velikou oranžovou dýni. Nakonec se ale žádný ples nekonal a ona uslyšela zlovolný smích prince, krále, svých sester, macechy i celého království, že je štěstí, že se ten ples nekonal, protože by tam akorát udělala ostudu. Nakonec byla nucená se dívat na Cyrusův zklamaný pohled, kterým ji vytýkal, že jeho a kluky zradila, protože kvůli zrušení plesu neměli možnost vykrást pokladnici a tím nemohli pomoci chudým. Chtěla mu říct, že to není její vina, že se opravdu snažila, ale v tom davu, který se na ni slétl, ho už neviděla.

Probudila se se studeným potem na čele. Byl to jen sen, uklidňovala se. žádné sestry nemá, jen dva dosti otravné nevlastní bratry. Ale ten sen i tak trochu rozhodil. Ponořila se do toho na tolik, že si ani nevšimla Anne, která vešla dál. ,,Nestalo se nic?'' zeptala se Sery, ale ta byla trochu mimo sebe. ,,Hm?'' řekla po chvíli. ,,Vypadáš zaskočeně a taky je půl šesté, obvykle tě budím já, tedy pokud zrovna nejdeš ven oknem,'' usmála se na ni spiklenecky. Serafina nevěřícně otevřela pusu. ,,Jak tohle...'' ,,Vím?'' dokončila za ni větu její nejbližší přítelkyně. ,,Serafino, jsem tvá kamarádka a taky tvá komorná, takže nejblíž ti jak jen to jde, myslíš, že jsem si nikdy nevšimla, jak se vykrádáš pryč na svá malá dobrodružství?'' zasmála se, jako by to byla ta nejprostší věc na světě. Nechala si pro sebe, že to věděla už hodně dávno.

Serafina jen ohromeně koukala. ,,Ale prosím tě, tak řekni něco, tohle se ti nepodobá,'' znervózněla trochu Anne a přisedla si na okraj postele, jakoby se snad bála, aby se Serafina nerozsypala. Ale tohle Sera neměla v úmyslu, jen ji Anne ohromila. ,,Jsem v pořádku, já jen.. prostě jsi mě zaskočila. '' Chvíli mlčky seděli na posteli. potom se Seře objevila v očích úzkost. ,,Neřekneš to nikomu, že ne?'' ,,Myslíš to, že pomáháte lidem? Blázníš? Je to ta nejušlechtilejší a nejodvážnější věc, kterou jsem kdy viděla a taky nejsebevražednější.  Král vás může nechat popravit!'' Anne stiskla rty a chytila Seru za předloktí na znamení toho že se o ní bojí ale i toho, že za ní stojí. Serafina sklopila pohled. ,,Když nás chytí a to nedovolím. Co by bylo s kluky? A s  těmi, co hladoví? Nedávno se znovu zvýšili daně. Už tak jsou vysoké!'' Anne souhlasně přikývla. Věděla, že to co řekla Serafina se rovnalo velezradě, ale měla pravdu. Nechápali to. Jejich království žádnou válku nevedlo ani tu nebylo nic, co by mohlo polykat tak velkou částku peněz, tak proč tak vysoké daně?

Anne zavrtěla hlavou a vstala. ,,Pojď, alespoň tě oblékneme. Vsadím se, že za chvíli budeš v tahu,'' mrkla spiklenecky. Serafina se ušklíbla. Anne ji skutečně znala. Za pár minut na to na sobě měla košili, kalhoty,  kožené boty a svůj kabát. Blonďaté vlasy si nechala rozpuštěné a už slézala po laně.  ,,Počkej, ještě něco,'' zvolala na ni ze shora Anne, ovšem potichu, neměla v úmyslu Serafinu prozradit. ,,Copak?'' zvedla tázavě jedno obočí nahoru a zaklonila hlavu dozadu. V tu chvíli jí přistála v dlani hruška. ,,O hladu tě nenechám.'' usmála se Anne. ,,Díky,'' oplatila jí úsměv Sera a už běžela ke stájím, kde nasedla na koně a uháněla k doupěti. Vlastně byla ráda, že dnes se probudila tak brzy. Za týden totiž začíná turnaj v lukostřelbě a ona potřebovala trénovat.