V srdci dýka, V mysli chlad

Vloupání - 3.kapitola

Protloukala se tmavými uličkami a myslela na nebohého Hepburna, který se snad nějak dostal ven a utekl před hrůznou bytostí, jež obchází ústav a místní hřbitovy. Přála si jeho život, protože to byl normální člověk se zvláštními schopnostmi. To neznamená, že by byl špatný. On má taky právo na život a nikdo nebyl pověřen mu ho vzít.

Došla až ke dveřím od vysokého domu a vsunula rezavý klíč do zámku. Otočila, ale dveře se samy otevřely.

Vyděsila se.

Srdce se jí rozbušilo.

Krev se jí nahrnula do hlavy a ona zavrávorala.

S leknutím spadla do tmy.

Ramenem se praštila do dřevěného zábradlí. To zapraskalo, jako starý člověk, kterého něco bolí a stěžuje si.

Anna se ho pevně chytla a sunula se směrem nahoru ke svému, dříve jejich, bytu. Schody se snad zvětšovaly.

Svět se kolem ní točil.

Nechápala, co se děje.

Byla naprosto vyčerpaná a přitom ještě před malou chvílí se dokázala udržet na nohou. Čím víc se přibližovala vzhůru, tím více jí bylo špatně. Došla až ke dveřím. Byly pootevřené, zámek byl vypáčený a okno uvnitř otevřené, přesto však cítila odpudivou pachuť vzduchu, jež se jí dostala i do úst. Musela si odkašlat. Po tmě hledala něco, čeho by se mohla zachytit a zabránit tak bolestivému pádu.

Nahmatala dřevěnou komodu a na ní sirky. Zaradovala se a velice obtížně, protože jí stále bolela hlava, škrtla sirkou a vytvořila tak skromný plamínek, jenž byl dostačující na malé osvětlení místnosti.

Všude kolem ní se nacházel nepořádek. Převrácený nábytek, rozvalená okna a rozházené papíry.

Deník!

Problesklo jí v hlavě. Plamínek sirky jí spálil polštářek prstu. Zasykla a prudce zamával rukou, aby sirku zhasla. Nahmatala další a znovu škrtla. Do vzduchu vylétlo několik jisker.

Před obličejem se jí objevil plamínek.

Krok měla nejistý, bylo vidět, že tápe. Došla až ke křeslu, které patřilo Oliverovi. Hned pod ním objevila jeho deník. Ležel na zemi a zdál se neporušený. Zvedla ho a posvítila, aby viděla na napsaná slova.

Přivřela oči. Na dvou stranách, jdoucích po sobě uviděla načmáraná slova.

                                                             JSEM ZPĚT!

Dovnitř znovu foukl vítr a rozházel všemožné papíry. Plamínek svíčky zhasl a vše se znovu ponořilo do tmy. Anna tam však dál stála a hleděla do deníku. Po zádech jí přeběhl mráz.

A vzápětí se ozvalo hlasité vytí na Měsíc v úplňku...