Nechávali za sebou prokletou budovu...
Ráno konečně přišlo a nekonečná noc skončila. Anna s Erikem směřovali k domu, ve kterém Anna bydlela, a kde přebýval Hepburn.
,,Hepburne! Hepburne!'' křičela, když vystoupali schody a pronikli do bytu.
Nikdo se však neozýval.
,,Anno? Jak je možné, že ty skleněné dveře jsou od krve?''
,,Cože?''
Přistoupila k proskleným dveřím a otevřela je. Za nimi ležel těžce oddechující Hepburn v kaluži krve. Zahleděl se na její tvář a zvedl zkrvavenou ruku do vzduchu a pokynul jí. Anna k němu přistoupila a klekla si k němu. V očích měla slzy.
,,Musel jsem to udělat. Jinak by mě zabil on. Říkal, že vás musím zabít, jinak to udělá on sám, ale já jsem odmítl, protože bych znovu nedokázal zabít člověka pod jeho vlivem. Už jednou jsem zabil. Moje sestra se stala tou první obětí jeho krvežíznivosti. Sám jsem ji tehdy odnesl na oltář, kde ji sežral. Bylo to tak strašné!
Tehdy jsem se zapřisáhl, že už nikdy nezabiju žádného člověka, a tak se pokusil zabít on mě a teď chce zabít i vás!''
,,Proč?''
,,Protože víte něco, co byste vědět neměla. On ví, že jste mu na stopě a hledáte někoho, kdo vlastně ani nez...'' zakašlal a vzduchem prolétlo několik kapek krve. Hepburna opustily síly a stejně tak jeho duše.
,,Hepburne. Hepburne!''
,,Zemřel,'' konstatoval suše Erik.
Blízko Hepburnovy mrtvoly ležel Oliverův deník nalistovaný na jednom ze zápisků...
ČTEŠ
V srdci dýka, V mysli chlad
TerrorBlíží se konec 19. století a královským městem Prahou prochází čiré zlo v podobě staré legendy. Démon, jenž se chce pro jednou ujmout moci. Celá léta hledal vhodné místo, dobu a člověka, který by byl hoden nést jeho jméno a kus z jeho těla. V centru...
