Místnost byla cítit po smrkovém dřevě, jelikož u místa, kde stála, se nacházel krb, v jehož blízkosti bylo položeno pár polínek. Otevřeným oknem proudil do pokoje čerstvý, noční vzduch a čechral jí vlasy. Tmavá barva zdí vytvářela jakousi černou díru uprostřed historické Prahy.
Posadila se do koženého křesla, ve kterém rád sedával Oliver. Teď byl mrtvý a byla to částečně i její vina. Nevěřila mu, nevěřila jeho vzpomínkám, jeho instinktům a jeho nebezpečným vidinám, kvůli nimž zemřel.
Vzala do rukou jeho deník s poznámkami a začala číst, co si všechno zapsal a hlavně, co viděl!
,,22. listopadu 1885, Česká 12
Hlava mi třeští bolestí, v uších mi hučí a v ústech mám sucho, ale přesto musím dnes jít pryč a prozkoumat mnohem větší část hřbitova než včera. Mé sny se stále vracejí a prožívám je mnohem intenzivněji než dřív. Pozoruji se, jak se sám škrtím a vytrhávám si srdce z těla. Jsem vrahem i obětí, strávníkem i potravou, smrtí i životem. Má drahá Anna má o mě veliký strach, ale já ji pokaždé ujišťuji, že se ničeho bát nemusí, ovšem pokaždé jí lžu. I já mám obrovský strach z následků. Za několik málo okamžiků mám schůzku v ústavu pro choromyslné s jedním z tamních pacientů, s panem Hepburnem. Je to přistěhovalec ze Skotska, který se již od útlého mládí vyznačuje paranoiou. Podle ošetřujících lékařů a zpráv ze Skotska sbíral mrtvá zvířata a vystavoval si je všude kolem sebe. Údajně jich několik i snědl. Doufám, že se od něj dozvím více.''
Anna položila deník a rozhodla se jít po stejné cestě jako její snoubenec Oliver. Ještě dnes půjde za panem Hepburnem a zeptá se ho na všechny otázky, které má na srdci. Doufala, stejně jako Oliver, že se dozví víc...
ČTEŠ
V srdci dýka, V mysli chlad
TerrorBlíží se konec 19. století a královským městem Prahou prochází čiré zlo v podobě staré legendy. Démon, jenž se chce pro jednou ujmout moci. Celá léta hledal vhodné místo, dobu a člověka, který by byl hoden nést jeho jméno a kus z jeho těla. V centru...