V srdci dýka, V mysli chlad

Kde si jsou Ďábel a Kristus rovni? - 11.kapitola

Deník odložila a zadívala se na snícího Erika. Díval se z okna a nadechoval se čerstvého vzduchu.

,,Co uděláme s Hepburnem?'' vyrušila ho ze snění.

,,Nejspíše dojdeme do ústavu, aby ho přenesli tam a mohli ho v klidu pohřbít. Zasloužil by si to. Už by mohl mít klid.''

Anna na tváři vykouzlila jemný úsměv, ale bylo jí smutno. Lidé kolem ní odcházeli až moc rychle a ona je nestíhala ani blíže poznat.

,,Co bylo v deníku napsáno?'' řekl po chvilce Erik, když přestal hledět z okna a podíval se na roztřesenou Annu.

,,Musíme najít hrob rodiny Ornstein,'' vydechla.

,,Takže půjdeme na židovský hřbitov?''

,,Ano,'' pokývala.

,,Ale jméno Ornstein je velice rozšířené mezi českými židy. To nebude jednoduché,'' zhodnotil celou situaci Erik a přistoupil blíže k Anně. Dotkl se její ruky, ve které svírala deník a jemně stiskl.

,,Všechno na tomhle světě je komplikované a nic není zadarmo. Pokud chceme znát pravdu, tak se musíme snažit pochopit všechny souvislosti s tím spojené, jen tak dokážeme vyřešit něco, co je zdánlivě nevyřešitelné,'' stiskla mu ruku.

,,Mluvíte jako kniha,'' v očích se mu zalesklo světlo.

,,To, protože jsem hodně četla,'' a ďábelsky se usmála.

Z deníku cosi vypadlo. Sehnula se a srolovaný papír zvedla. Rozbalila ho a v něm uviděla plánek židovského města.

Erik se podrobně zadíval na mapu. Jel prstem po ulicích až ke hřbitovu.

,,Znáte to tam?''

,,Ano, a dost dobře. Kdysi jsem tam chodil za jednou dívkou,'' řekl zasněným hlasem.

,,Byl jste zamilovaný do židovky?''

,,Pohoršuje vás to? Máte snad komplexy?''

,,Ne...Raději mi ukažte, kde je židovský hřbitov,'' řekla téměř rozkazovačným hlasem.

Erik se pozorně díval na mapu, ale vyznat se v ní nešlo. Uličky byly jinak postavené než ve skutečnosti. Ztratily svou křivolakost.

,,Ta mapa je špatně. Není tam nic stejné. Uličky jsou jinak a domy také,'' vzal mapu za roh, jako by se jí štítil a podržel ji na Slunci. Paprsky prostoupily zažloutlým papírem a daly mu zcela jiný rozměr. Z papíru začala stékat rudá tekutina.

,,Rychle! Potřebujeme ještě jeden papír!'' zavelel Erik a Anna vytrhla z Oliverova deníku prázdný list a podala mu jej.

Erik vzal list a přiložil ho k mapě. Rudá tekutina, nejspíše vosk, se přichytila a přestala téct. Papíry se k sobě slepily a vytvořily jakýsi trojrozměrný rozměr křivolakých ulic.

Venku se mezitím schovalo Slunce za temné mraky a z oblohy se snesly první blesky doprovázené hromobitím. Pochmurnost Prahy se momentálně mohla měřit i s ještě pochmurnějšími místy na světové mapě.

Temnější uličky se staly ještě temnějšími, jelikož elektrický proud v několika ulicích vypadl, museli lampáři začít rozsvěcovat několik, ještě starých lamp v ulicích Prahy. Zničehonic se den proměnil na pozdní večer. Světla lamp vlastně nemohly plnit svou cenu, protože temnota sálala z každého domu tak silně, že plamínky se krčily v neprostupné tmě. Ovšem ani nečekaná anomálie nedokázala zastavit Annu a Erika.

Na zem se snášely kapky deště, obloha temná a tmavá, plamínky tančily uvnitř skleněných schránek lamp.

Vešli dovnitř do židovského ghetta a hned na sebe upoutali pozornost. Děti si na ně ukazovaly a dospělí lidé po nich házeli nenávistné pohledy. Kličkovali mezi starými muži s šedivými plnovousy a s malými čepičkami na hlavách.