Anděl Strážný

=1=

Když mi sdělili, že tě mám ochraňovat, byl jsem otrávený.

Takový malý, čtyřletý prcek s modrýma očima a hnědýma vlasama.

Jednou jsi na stole viděla kouřící hrnek. Myslela sis, že to bylo kakao, viď?

Ne, byl to horký čaj tvé mámy. Chytla jsi hrnek za ouško a tahala za něj. Byla jsi menší než ten stůl.

Kdybych tehdy nezasáhl, nepřevrhl ten hrnek na jinou stranu stolu, měla by jsi určitě popáleniny.

Tehdy jsi tam u té nohy stolu prudce sedla na zadek a podívala se na mě. Nemohl jsem tomu uvěřit. Opravdu jsi se na mě podívala!

Když jsi potom přidala i úsměv, tehdy jsem věděl, že to s tebou možná nebude tak zlé.

Dřepl jsem si k tobě, a pohladil tě po tvých kudrnatých vláscích. Usmívala jsi se na mě.

Potom přišla tvá maminka. Zřejmě slyšela ránu, když se hrnek převrhl. Vzala si tě do náruče.

Ty jsi se na mě ještě jednou usmála a potom jsi svými ústy s křivými zoubky vytvořila takový úsměv, že jsem si myslel, že to rozpůlí hlavu na dvě poloviny.

Usmál jsem se nazpátek.

To jsi se už ale věnovala vlasům své matky.

Jemnými prstíky jsi pramínky rozdělovala na jednotlivé vlásky.

Měla jsi u toho roztomile pootevřenou pusinku.

Byla jsi tehdy strašně zvědavá.

Lezla si po čtyřech po zemi, nebo chodila a všechno ukusovala a oblizovala. Nechovala jsi se jako čtyřleté dítě.

Stále jsi byla taková....dětská.