Anděl Strážný

=2=

Chodila jsi do školky. Byl tam jeden kluk.

Byl vyspělejší. Jako jediný z dětí uměl číst.

Donesla jsi mu knížku, strčila mu ji do ruky a sedla si si před něj.

Odmítl.

Knížku ti strčil zpátky do ruky a šel si hrát s klukama.

Viděl jsem ten tvůj smutný kukuč.

Myslel jsem, že se rozbrečíš, ale ty jsi jen otevřela tu knížku.

Dívala jsi se na obrázky a já věděl, že si v hlavě představuješ příběh. Nepotřebovala jsi slova. Stačily ti obrázky.

Ta kniha se jmenovala "Nejznámější pohádky".

Nejraději jsi měla tu o Krásce a Zvířeti. Hned potom jsi nalistovala na Ošklivé káčátko.

Prohlížela sis obrázky. Zase jsi měla tak roztomile pootevřenou pusu.

Sedl jsem si vedle tebe. Podívala ses na mě. Usmála ses.

Měla jsi křivé zoubky. Stále máš.

Vždy jsi toho namluvila jen málo.

Do školky jsi nikdy nechtěla chodit. Mezi ty děcka...

Vždy jsi mezi nimi vyčuhovala. Bylo to tvojí výškou?

Byla jsi vyšší než ostatní holky.

Byly tam průlezky, pamatuješ?

Vždy jsi na jedny vylezla, zahákla kolena a visela jsi hlavou dolů.

Pozorovala jsi tak ostatní děti. Okolní krajinu.

Když se ti začínala točit hlava, buď ses zapřela rukama a odhákla nohy. Skončila jsi v podřepu. Nebo jsi se břišníma svalama zase přitáhla a normálně slezla.

Když se ti hlava přestala točit, zase jsi se zahákla vzhůru nohama.

Ráda jsi pozorovala svět jinak než ostatní.