Anděl Strážný

=7=

Měla jsi takovou otravnou učitelku. Její příjmení bylo na P - myslím.

Už si moc dobře nevzpomínám.

Často ses s ní hádala.

Já stál při tobě, i když jsi to nevěděla.

Vždyť tam tu tečku nad měkkým i vážně nenapsala.

A ten příklad vypočítala špatně!

A tu čárku nad tím písmenem také zapomněla!

Často jsem se smál. Ty jsi mě rozesmála. Ty vaše oční války. Nikdy jsi neustoupila. Většinou.

Ale rozhodně jsi vyhrála víckrát než ta učitelka.

Možná ti potom bylo trapně. Možná si na tebe zasedla. Ale stála sis za svým...

A já tě za to obdivoval.

Ikdyž jsi neměla kamarády. I když si tě brácha nikdy moc nevšímal, nebo si z tebe utahoval. I když jsi mě už neviděla, dokázala sis stát za svým.

Tenkrát jsem pochopil, že z tebe nemám respekt jen kvůli tomu, že tě mám chránit ale také kvůli tomu, co máš v sobě.

No podívej!

Vyhrála jsi nad ženskou, které je víc než třicet a ještě k tomu ona byla učitel a ty její žák. Přesto jsi vyhrála.

Zasmál jsem se při hádce o ti tečku nad i.

Ty jsi se rozhlédla...

Opravdu jsi mě slyšela?!

Moje spodní čelist spadla až k samotnému jádru planety Země.

Chtěl jsem skákat, chtěl jsem výskat. Chtěl jsem brečet.

Poprvé po dlouhé době jsi mě slyšela.

Objal jsem tě a políbil na tvář.

Cítil jsem, jak ses zachvěla a věnovala úsměv do prázdna.

Neviděla jsi mě, ale slyšela a cítila. Opět jsi ve mě začala věřit.

Trvalo to tak dlouho, ale přece jen...

Stále máš křivé zuby.

A jeden ti chybí.

A máš je mírně zažloutlé.

Ale přesto, jsi krásná. Krásná svým vlastním způsobem. Nepoužíváš rtěnky, líčidla ani nic takového.

Vlasy jsi měla krátké, kudrnaté a rozpuštěné.

Pro ostatní jsi možná nebyla hezká, ale pro mne. Pro mě jsi byla nejkrásnější holčička.

Moje malá chráněnka.